Od zranění po super sezonu! Byla to velká jízda, září AZeťák Moškoř

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

Jan Moškoř je šestnáctiletý útočník, který se vypořádal s růstovým zraněním, dlouhou přestávkou bez hokeje a přesuny mezi kluby. S velkou motivací opět našel cestu do Havířova, kde během letního drilu ukázal velkou vůli vrátit se na vrchol. V minulém ročníku mu byla odměnou pozice jednoho z tahounů dorostu. Přijde i reprezentace?

Nový fanshop

Jak se vyvíjela vaše kariéra před zraněním?
Začínal jsem ve čtyřech letech v Havířově, odkud jsme se s rodiči asi o rok později přestěhovali do Ostravy. Přešel jsem do Vítkovic, kde jsem byl asi do třinácti let, na rok jsem odešel do Havířova a zase se vrátil. Byl jsem tam jednu sezonu a na sedm měsíců jsem se zranil. Ve Vítkovicích už mě nechtěli pustit na hostování, takže jsem se vykoupil, šel se rozehrát do Poruby, ale už jsem byl domluvený s Havířovem, že půjdu tam.

Sedm měsíců je velká porce. Můžete přiblížit, o jaké zranění šlo?
Měl jsem růstové problémy. Rychle jsem vyrostl a kvůli zátěži na trénincích se mi v kolenou netvořil kolagen nebo něco takového. Říkali, že tomu nepomůže ani operace, že prostě musím vydržet, dokud se to samo nezahojí. Mohlo to trvat od tří měsíců do dvou let. Bylo to jenom o tom, jak dobře budu regenerovat.

„Měl jsem růstové problémy, netvořil se mi kolagen v kolenou. Říkali, že nepomůže ani operace. Mohlo to trvat i dva roky.“

Jak celý proces probíhal?
První čtyři měsíce jsem maximálně plaval a trénoval ruce, s nohama jsem nemohl dělat vůbec nic. Pak jsem začal jezdit na kole, což mi doporučil doktor, že by mě to u toho nemuselo bolet. Po sedmi měsících s koleny jsem byl dva týdny na ledě a udělal jsem si něco s ramenem, takže jsem znovu měsíc stál.

Věřil jste si, že se vrátíte do vrcholových mládežnických soutěží?
Určitě, ale bylo to hodně obtížné na psychiku, protože byly i všechny výběry do mládežnických reprezentací. Hodně mi pomohli rodiče, podporovali mě a dodávali mi psychickou sílu. Říkali, že to není tak hrozné, to mě hodně povzbuzovalo. Chtěl bych jim za to moc poděkovat.

„Věřil jsem, ale bylo to obtížné na psychiku.“

Jak bylo náročné vrátit se do fyzické kondice, ze které jste vypadl?
Bylo to hrozně těžké. Dostával jsem se do toho pořádně až v Havířově, tak zhruba ve čtvrtce sezony, a něco přes rok od zranění jsem cítil, že už to je ono. Bylo hodně znát, že jsem nehrál, takže to zápasové tempo chybělo. Hráči byli rychlejší a jinde než já, největší problém jsem měl s bruslením. V Havířově si mě ale vzali pod sebe a trenéři mi věřili, hlavně pan Urbánek s panem Potěšilem.

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

Kde jste bral motivaci do další práce?
V sezoně v Porubě jsem věděl, že půjdu do Havířova a mám šanci dostat se na svoji výkonnost, kterou jsem měl předtím. Doufal jsem, že se mi to díky trénování vrátí zpátky. Měl jsem velkou motivaci vrátit se. Teď už je to úplně v pořádku a vůbec to necítím. Musím to zaklepat na zuby, nechci to zakřiknout, ale zranění už mě vůbec nelimituje a můžu dělat úplně všechno.

Jaká byla minulá sezona, ve které jste s dorostem došli až do semifinále?
Byla fantastická. Nikdo od Havířova nečekal, že se dostaneme tak daleko. Chtěl bych trenérům panu Urbánkovi a panu Danečkovi poděkovat, že nás stmelili a skvěle trénovali náš tým. Bylo to něco neskutečného. V základní části jsme prohráli po šedesáti minutách jediný zápas. Byli jsme super parta, neskutečně jsme si sedli, nikdo se nehádal, takže si nemám na co stěžovat. Byla to jedna velká jízda.

A co po osobní stránce?
V této sezoně už jsem se cítil výborně. Bodově se mi dařilo a herně jsem cítil, že nám to v lajně sedělo. To bylo důležité. Celý tým byl výborný, jeli jsme od prvního gólmana po posledního hráče. Máme v Havířově výborné hokejisty, kteří už byli i v reprezentaci, což pro mě byla motivace. Já jsem ještě v reprezentaci nebyl, ale když jsem minulý rok nasbíral hodně bodů, chci na sobě ještě více pracovat, zlepšit se a věřím, že pak bych se mohl i do reprezentace dostat.

Jaký máte nyní program?
Tento týden nám končí letní příprava a budeme mít asi čtyři týdny aktivní pauzu. Já se budu snažit chodit na ledy a co nejvíce na sobě pracovat, abych mohl přijít v co nejlepší kondici na klubový led. Na dovolenou pojedeme s rodiči do Chorvatska.

Co je vaší nejbližší metou do dalšího ročníku?
Chtěl bych, abychom s Havířovem hráli ještě lepší hokej. Osobně bych se chtěl podívat do reprezentace a prosadit se v juniorce, kde bych chtěl odehrát co nejvíce zápasů, protože to bylo mnohem rychlejší a o hodně silovější než dorost.

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

RSS | Kontakt | Podmínky užití | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz