Pecka od Ovečkina? Čelist byla hotová, nemohl jsem kousat, vzpomíná Vaněček
Foto: Markéta Křížová
Čtyři sezony bojoval o NHL, zatím nemá na kontě ani jeden zápas. Vítek Vaněček přesto věří, že u loňských vítězů Stanley Cupu uspěje. Bývalý gólman Liberce nastoupil v minulém ročníku ke 38 utkáním za farmu Washingtonu , absolvoval také Utkání hvězd AHL. Dělá maximum, aby si splnil dětský sen. „Snažím se být trpělivý. No, někdy je to těžké, bývají tam výpadky. Ale nechci to vzdát," povídá.
Tento týden se připravuje s národním týmem dospělých na kempu v Jihlavě. Brankář vicemistrů světa hráčů do 18 let 2014 je pro elitní výběr příslibem. Patří k nové generaci maskovaných mužů, která jednou převezme štafetu od aktuálních opor, jako jsou Pavel Francouz, Jakub Kovář, Dominik Furch, Šimon Hrubec nebo Patrik Bartošák.
Je to příjemná změna, strávit pět dní v přípravě s národním týmem dospělých? A také s bývalými spoluhráči z juniorských výběrů?
Jsem samozřejmě rád, že tady mohu být. Z Ameriky je těžké dostat se do reprezentace, navíc když tam máme dlouhou sezonu. Je fajn, že se mohu zapojit aspoň teď, na letním kempu.
Vedení Washingtonu nedělalo potíže s uvolněním?
Určitě jsem se musel zeptat, pak mi mailem posílali souhlas, že mě pustí.
Potěší, že o vás trenéři národního mužstva vědí, ačkoli jste zatím chytal jen farmářskou AHL?
Člověk je na farmě trošku schovaný, změní se to pak až po posunu do NHL. Jsem rád, že o mě teď trenéři věděli a pozvali mě.
Co vám pět dní v Jihlavě může dát?
Především kvalitní přípravu. Mohu být každý den na ledě, společně s klukama, kteří jsou na úrovni. To mě určitě nachystá na sezonu. Navíc mě uvidí reprezentační trenéři, což během sezony skoro možné není. Jsem na očích, to určitě není špatné.
Jste v zámoří stále trpělivý v boji o NHL?
Jelikož tam stále jsem, takže trpělivost mám (směje se). Jo, snažím se. Jsou tam chvíle, kdy máte výpadek. Je to někdy těžké, člověk tam je sám... Nic lehkého, ale říkám si, že to přijde. Byl jsem draftovaný, ta šance se objeví jenom jednou za život. Což já přijal. Tím pádem tam chci vydržet co nejdále, abych se do té NHL dostal.
Bude to platit i nadále? V případě, že se vám v příští sezoně sen znovu nesplní?
Když jsem tam šel prvním rokem, nevěděl jsem, do čeho jdu. Říkal jsem si: jeden dva roky a třeba už mě vyzkoušejí. Teď jsem tam čtyři roky, tak vím, jak to chodí. Že se prostě musí čekat, dokud se nedostanete na potřebnou úroveň.
Foto: Markéta Křížová
Je to i o štěstí?
Určitě. Nechci nikomu nic špatného přivolávat, ale když se jiný gólman třeba zraní, mohou vás vzít do prvního týmu. V organizaci je to však těžší, na farmě se mnou působil Rus Ilja Samsonov, o NHL jsme tam bojovali mezi sebou.
Jak spolu vycházíte?
Výborně. Bavíme se spolu neustále. Ilja mě pozval na svatbu, na kterou jsem tedy nemohl přijet. On moc neumí anglicky, což já ze začátku také neuměl. Snažil jsem se mu pomáhat. Bavili jsme se česko-rusky, znám i nějaká ta špatná ruská slovíčka (směje se).
Přesto, není tam znát rivalita?
Snažili jsme si pomáhat. Když šel jeden z nás do brány, chtěli jsme vždycky vyhrát. Ale abych řekl, že jsme se nějak pohádali, to se ani jednou nestalo. Vždycky jsme chtěli být k sobě jako dobří kluci.
Jak se žije v Hershey po osobní stránce?
Někdy těžko. Je to malé město, kde jsou jen tři slušné restaurace. Pokud chcete jít na jídlo, moc na výběr není. Pořád to samé. Ráno na trénink, pak domů, spát. Potom oběd, večeře... Je to monotónní. Žiju hlavně doma, venku ne. Není moc kde se procházet.
Dokážete dostat hokej na chvilku hlavu?
Ani moc ne, abych řekl pravdu. Jsou pořád zápasy, hraje se pátek, sobota a někdy středa. Furt dokola. Tréninky nejsou moc dlouhé, nějakých 45 minut. Člověk má v hlavě stále ty zápasy. A je tam náročné cestování autobusem.
To si člověk vzpomene na dorostenecká léta, ne?
To bych byl rád, kdybych si na ně vzpomněl (směje se). Tam jsou větší vzdálenosti. Přežít se to dá, ale tohle je v AHL asi nejhorší. Vyjedeme ve čtvrtek ráno a jsme tam odpoledne. Následuje trénink, v pátek po zápase se pokračuje třeba zase čtyři hodiny. Dorazíme ráno ve tři a v neděli se zase vracíme šest hodin.
Jste v kontaktu s trenéry prvního týmu? Dohlížejí na vás?
Jo jo, jezdil tam trenér gólmanů Murray Scott. První rok, když jsem chytal ECHL, za mnou byl Mitch Korn, který už u Capitals nepůsobí. Myslím, že kontakt tam je. Ale nevím, o čem se trenéři baví. Se mnou jen na ledě o tom, co dělám špatně.
Foto: Markéta Křížová
Mitch Korn je legenda, v minulosti spolupracoval se skvělými gólmany..
Také jsem to tak bral. Myslím, že to je nejlepší trenér gólmanů na světě. Bylo to poznat na ledě, jak se dají všechny věci rychle změnit. Trénovat s ním bylo skvělé. I když nic lehkého. Když nebyl trénink, zažili jsme srandu. Na ledě ale bylo všechno vážné.
Vídáte se s Jakubem Vránou, který se ve Washingtonu vypracoval mezi klíčové útočníky?
Nedávno jsme spolu trénovali u Aleše Pařeze. Asi tři týdny. Pak jsem mu psal, kdy poletí, že bychom mohli cestovat spolu. V sezoně se moc nevidíme. Povedlo se nám to, až když mě povolali na play off.
Sice jste si NHL zatím nezachytal, ale byl alespoň tohle zážitek, který vás podpořil ve snaze vybojovat slavnou ligu?
Největší zážitek byl, jak se Ovečkin porval (usměje se). Jó, jasně. Jste s klukama, s nimiž se jen tak nevidíte. Ani jsem si to neříkal, když jsem byl malý, že bych s nimi mohl být jednou v kabině.
Jaký je Alexander Ovečkin z vašeho pohledu?
Pamatuju si, jak mi jednou řekl, abych šel do brány, že si jde zkoušet ty jeho pecky. „Tak jo, super," povídám. Šel jsem. On mi tam poslal tři, čtvrtou na hlavu. A já celý den nemohl kousat. Čelist byla úplně hotová (směje se). Jó, je to prostě legenda. Kdo ví, jak dlouho bude ještě v NHL. Super kluk .
Co vám chybí k tomu, abyste se stal gólmanem NHL?
Já myslím, že se to takhle nedá říci. Pořád chtějí, abych se vyvíjel a zvykal si. Je to jiná liga. Když půjdu nahoru, jsou tam lepší a přesnější hráči. Na tohle mě chtějí připravit. Ale aby by mi něco řekli přímo, tak to ne. Spíš se řeší góly, které dostanu. Ve smyslu, jak bych to mohl řešit příště.
Pevnou pozici jedničky Capitals má Brayden Holtby, pro další gólmany zbývá jen jedno místo v prvním týmu. Není to frustrující?
NHL je nejlepší liga na světě, vždycky tam bude konkurent. Holtby nebo někdo jiný, vždycky musím bojovat přes něj. Teď mám konkurenci se Samsonovem a nedívám se, kdo je nahoře. Nejdřív musím přechytat Samsonova, když se to povede, mohu se dívat, kdo je v klubu jedničkou.
Trenér řekl dopředu jasně, jak mezi vás a Samsonova rozdělí porci utkání?
To ne. Řekl, že chytat bude ten lepší. Nebylo to zase až tak, jak se řeklo. Ale já to neřešil. Střídali jsme se po zápasech. i v play off.
To asi pro gólmana není ideální, ne? I kdybyste se v bráně rozkrájel, příště byste stejně nechytal.
Není tam taková motivace do dalšího zápasu. Ale beru to tak, že jdu chytat, abychom vyhráli. Chci ukázat, že jsem lepší než on. Aby mě do brány dávali víc. Celkově vzato musím říci, že poslední sezona byla pozitivní. Ta předtím ne, tam to bylo v pytli. Nedařilo se totiž celému týmu. Hlavně nám vyšlo období na přelomu roku, pak jsem jel na Utkání hvězd AHL: To byl asi nejsilnější zážitek. takové to problesknutí, že mě to tam baví. Přesně to mi pomáhá, abych dál vydržel a bojoval o NHL.
Zmínil jste začátky v ECHL, jak se tahle soutěž lité od farmářské AHL?
Já chytil dobrý tým. Když jsem se bavil s Filipem Pyrochtou, říkal mi, že to měli o dost horší. V ECHL mě vedl trenér, který je teď u našeho týmu v AHL. Výborný kouč, tréninky na úrovni. Ale rozdíl poznáte v každém zápase. Střely jsou přesnější, hra rychlejší a hokejisté chytřejší.
Foto: Markéta Křížová
Share on Facebook
