Peru se s tím dobře, říká Konečný o Spartě. Před Kanadou nesmíme mít bobky
Foto: Jakub Pláteník, hcsparta.cz
I když například s Finy se co do zkušeností s dospělým hokejem nemohou čeští junioři poměřovat, několik jich v posledních měsících udělalo slušný krok do extraligy. Třeba útočník Jakub Konečný už získal pozici v pražské Spartě.
Před startem sezony počítal spíš s Litoměřicemi, kde by pochopitelně dostával větší ice time. Ale kdo by odmítl šance v nejvyšší soutěži...
Jakub Konečný trenéry Sparty zaujal. Za podzim zaznamenal sedm bodů a než odjel na mistrovství světa, zvýšil si sebevědomí.
Vážíte si kroku, který jste udělal do extraligy?
Stoprocentně. Na každém tréninku se snažím okoukat všechno to dobré, co kluci ve Spartě mají. Je to pro mě úplně top, protože spousta kluků má neskutečně zkušenosti. Na druhou stranu se snažím i po tréninku chodit do posilovny. Mám od našeho kondičního trenéra pana Šetelíka plán na to, abych zesílil, takže se na tom snažím pracovat a dávat si navíc.
„Po dlouhé době jsem se vrátil na pozici centra, kterou jsem hrával celý život. Musím říct, že jsem se cítil jako ryba ve vodě.“
Asi je na jednu stranu celkem prestižní, ale taky hodně náročné se probíjet právě do Sparty, jejíž jméno má obrovský zvuk...
Určitě. Řekl bych, že zrovna na Spartu jsou největší tlaky a očekávání. Ať už v tom, aby se hráč vůbec do Sparty dostal, a potom aby podával nějaké výkony. Myslím, že zatím se s tím peru docela dobře a úplně to na mě nedopadá. Snažím se na to nemyslet a hrát svoji hru, dávat do všeho maximum.
A myslel jste si, že už během podzimu byste se mohl ve Spartě usadit? Neříkal jste si, že cokoli víc oproti Litoměřicím bude jenom příjemný bonus?
Takhle jsem to bral ze začátku, když jsme měli turnaj v Hodoníně, který se mi docela povedl. Dostal jsem první možnost nakouknout do Sparty v Lize mistrů, kde se mi to taky celkem povedlo. Potom jsem začal pendlovat mezi Litoměřicemi a Spartou. Bral jsem to jako neskutečnou možnost, navíc oba kluby se k tomu postavily tak, že jsem trénoval na Spartě a za Litoměřice chodil hrát zápasy. K té možnosti na Spartě přispělo i to, že jednu dobu bylo zraněných víc hráčů, takže jsem dostal prostor. A myslím, že jsem té chvíle dokázal využít.
To se jen tak nevidí. Konečný skóroval jednou rukou!
Čtyři góly vás potěšily?
Určitě. Body jsou vedlejší, ale je hezké, když to takhle vidím. Ještě jsem se po dlouhé době vrátil na pozici centra, kterou jsem hrával celý život. Odehrál jsem tam posledních šest zápasů a musím říct, že jsem se cítil jako ryba ve vodě.
Sparta ale zatím nemůže být spokojená s tím, kde se nachází. Když to můžete říct za kabinu, jak velká ta nespokojenost je?
Nespokojenost je velká. Všichni víme, že ten tým, co máme, určitě nehraje tak, jak by si všichni představovali. Pozice v tabulce tomu neodpovídá. Snažíme se jít úplně od začátku, pracovat na detailech a věřím, že se to všechno zvedne.
„V podobném složení jsme odehráli turnaj v Hodoníně, kde jsme nastoupili proti Rusku, Finsku a Švédsku, a tým podle mě ukázal velkou sílu.“
Když si vezmu příklad Nicka Malíka, mladí hokejisté během odjezdu na dvacítky logicky mohou řešit, jestli po návratu neztratí svou pozici. Tušíte, jaká by měla být ta vaše?
Zatím jsem o tom úplně nepřemýšlel. Je to samozřejmě těžké, když jste měsíc mimo, může se stát cokoliv. S trenéry ze Sparty jsem v kontaktu a průběžně si píšeme. Uvidíme, jak se to bude vyvíjet. Jestli se po mistrovství připojím zpátky k áčku Sparty, nebo bude situace jiná.
Když si ale vezmu příklad českých juniorů, tak ti po dvacítkách chodí spíš do vyšší soutěže než do nižší.
Jasně, ale na druhou stranu kádr ve Spartě je hodně široký a je tam hodně zkušených hráčů. Budu se snažit na mistrovství podávat co nejlepší výkony, abych si o to místo řekl.
Foto: Jan Beneš, hcsparta.cz
Trochu škoda, že jste těsně přišel o cestu na odvetu čtvrtfinále Ligy mistrů do Švédska. V Ängelholmu jste vlastně hrál v listopadu s dvacítkou...
Jo jo, psali mi lidi z PR Sparty, jestli by tam se mnou nemohli udělat video jako s průvodcem (směje se). Ale řekl jsem jim, že bohužel už budu na srazu dvacítky, takže to nedopadlo. Škoda, že to kluci už nedotáhli, držel jsem jim na dálku palce.
Co teď očekáváte od juniorského šampionátu?
Chceme jít po postupných cílech. Prvním cílem bude samozřejmě postup ze skupiny, ale budeme se soustředit zápas po zápase. Na každý se připravit, abychom tam odevzdali maximum a byli sebevědomí.
Soupisku Kanaďanů jste určitě viděl. Hrajete s nimi první zápas, to bude asi trochu maso, ne?
Určitě. Kanada má obecně neskutečné možnosti a oproti nám nesrovnatelně větší počet hráčů, ze kterých vybírají. Ale myslím, že bychom se jim mohli být schopní vyrovnat tím, že v hlavě budeme dobře nachystaní a budeme si věřit. Nesmíme mít před zápasem bobky z toho, jaký tým proti nám nastoupí. Věřím, že se jim vyrovnáme týmovostí a kvalitním výkonem.
Foto: Jan Beneš, Český hokej
Dá se proti takové extratřídě hrát odvážně? Nebo spoléhat na to, že to zavřete a ujedete? Je to jediný český recept, jak vyzrát na tak nabušeného soupeře?
Nemyslím, že to je jediný recept. Bude důležité zvolit tu správnou taktiku a potom ji správně plnit. Týmy jako Kanada mají hrozně dobré dovednosti na puku v rychlosti a hlavně se na něm udrží.
Hlavně ale bude záležet na zápasech s Německem a Rakouskem. Ty musíte porazit, jestli chcete něco dokázat, že?
Je to tak, i když to určitě nebude jednoduché. V podobném složení jsme ale odehráli turnaj v Hodoníně, kde jsme nastoupili proti Rusku, Finsku a Švédsku, a tým podle mě ukázal velkou sílu. Věřím, že bychom tyhle zápasy měli zvládnout.
Share on Facebook
