Petružálek o dvacítkách: Nejhezčí hokej! Jak vzpomíná na bronzový šampionát?
Jakub Petružálek
Období Vánoc a přelomu roku už tradičně patří mistrovství světa juniorů. Letos se nejprestižnější mládežnický turnaj uskuteční už podruhé, v létě byl totiž na programu šampionát, který loni v zimě zhatil covid. Češi čekají na medaili z MSJ nepřetržitě od roku 2005, kdy národní tým slavil bronz. Nejen o tom vypráví v rozhovoru pamětník zmíněného bronzu Jakub Petružálek.
Jak vám zní, když vám řeknu, že váš ročník je pořád posledním, který pro Česko na světovém šampionátu juniorů 2005 vybojoval medaili?
Musím říct, že pokaždé, když nastane tenhle předvánoční čas, tak na tohle mistrovství světa přijde řeč, hlavně s kamarády a rodinou. Osobně mám mistrovství světa juniorů velmi rád, za mě se na něm hraje nejhezčí hokej, sleduju ho víc než třeba mistrovství světa dospělých nebo finále extraligy. Co se týče odpovědi na vaši otázku, má dvě stránky. Samozřejmě jsem rád, že náš ročník získal medaili, teď už to ale vidím spíše z pohledu trenéra a mrzí mě, že se k našemu ročníku doposud nepřidal nikdo další. Snad letos kluci získají co nejlepší výsledek. Pokud by se povedla jakákoliv medaile, bylo by to super.
Zmíněný šampionát v roce 2005 ovlivnila výluka NHL, takže jeho kvalita byla obrovská…
Tohle zase můžu zhodnotit zpětně a s odstupem času. Jsem takový, že si rád projíždím soupisky a statistiky z minulosti, přičemž když se podívám na soupisky z tohoto mistrovství, byli na něm opravdu vynikající hráči. Zaplaťpánbůh za to, zpětně je velké zadostiučinění, že jsme v takové konkurenci dokázali obstát.
Jaké jméno z řad soupeřů na vás tehdy udělalo největší dojem?
Řekl bych, že Saša Ovečkin, toho jsme tenkrát žrali snad všichni, a to i v zápasech, ve kterých Rusové hráli proti ostatním soupeřům. V patách mu byl Sidney Crosby.
„Za mě se na mistrovství světa juniorů hraje nejhezčí hokej."
Věřili jste si před začátkem šampionátu na zisk medaile?
Když budu mluvit za sebe, tak já jsem na začátku šampionátu o medaili nepřemýšlel. Viděli jsme našlapané výběry Kanady a Ruska a věděli jsme, že zisk medaile bude těžký. Samozřejmě jsme ale chtěli udělat co nejlepší výsledek. Na medaili jsme začali pomýšlet až s postupem turnaje. Když jsme šli hrát s USA o bronz, věřili jsme si na ně, protože jsme je na turnaji už jednou porazili.
Foto: Hynek Haruda, hcverva.cz
Kam bronzovou medaili z mistrovství světa juniorů ve své kariéře řadíte?
Samozřejmě si jí vážím, má pro mě hodnotu, ale zároveň ji nepřeceňuju. V té době jsem byl ještě mladý a nevěděl jsem, jestli se hokejem budu živit.
To se ale vám stejně jako naprosté většině tehdejšího týmu nakonec povedlo. I to zpětně svědčí o jeho síle, ne?
To máte pravdu! V tomhle je to krásný, když si to člověk uvědomí. V týmu jsme měli jména jako David Krejčí, Roman Červenka, Lukáš Kašpar a mnohé další, kteří se hokejem nakonec opravdu dokázali živit.
„V roce 2005 jsme snad všichni žrali Sašu Ovečkina."
Z obecného úhlu pohledu znamená juniorské mistrovství světa v kariéře mladého hokejisty možná až zásadní zlom, že?
Dneska už na tohle mám jiný názor než před lety. Je samozřejmě super, když se kluk na dvacítky dostane, je to pro něj plus, pomůže mu to…. Na druhou stranu si nemyslím, že by šlo o něco zásadního. Druhý rok působím u litvínovské mládeže, takže vidím, jak velký důraz kladou nejen mladí hokejisté, ale často hlavně jejich rodiče, aby se dostali na juniorské mistrovství světa. Když to pak nevyjde, kolikrát mi přijde, že to kluci berou jako konec světa, ale tak to není. Spousta příkladů i z dnešní doby dokládá, že nemusíte hrát na mistrovství světa dvacetiletých, abyste se mohli hokejem živit na profesionální úrovni.
Takže důležitější je soustředit se na přechod do dospělého hokeje jako takový než na jeden konkrétní turnaj?
Přesně tak! Opravdu mi přijde, že mladí kluci mají v hlavě mnohdy nastavené jen juniorské mistrovství světa, které když pak nevyjde, tak jsou kolikrát třeba i tři měsíce mentálně nepoužitelní. Mnohem důležitější je postupně si šlapat svou cestičku.
„Je krásný, když si uvědomím, že většina našeho tehdejšího týmu se nakonec dokázala hokejem živit."
V jedné z předešlých odpovědí jste zmínil skauty, kteří rok co rok juniorský šampionát bedlivě sledují. Vy osobně jste je vnímal?
Abych řekl pravdu, nevnímal. Věděl jsem, že v týmu máme lepší kluky a že právě na ně bude pozornost skautů upřena. Pro mě osobně bylo obrovským zážitkem už jen to, že jsem se na turnaj dostal. Byla to pro mě vůbec první taková akce.
Foto: Trevor MacMillan, Hockey Canada
Letos se hraje už druhé mistrovství světa juniorů, přemýšlejí o tom hráči?
Myslím si, že ne. Pro hráče je tohle nový turnaj. Jsem ale strašně rád za to, že se odehrají obě mistrovství. Hlavně ten vánoční termín má svoje kouzlo, v zámoří budou chodit plné stadiony, přičemž hlavně pro evropské kluky půjde o velký zážitek.
Ve své době musel být i pro vás, co?
Musím říct, že jsem z atmosféry překvapený nebyl. Před mistrovstvím světa 2005 jsme totiž s Lukášem Kašparem odešli do Ontario Hockey League a vzhledem k tomu, že šlo o výlukový ročník, chodilo na každý náš domácí zápas bezmála deset tisíc diváků. Spíš mě tehdy překvapilo, že na zápasy Kanady a Ameriky bývalo plno, ale na zápasy evropských týmů tolik diváků nechodilo.
„Jako trenér vidím, jaký důraz kladou nejen mladí hokejisté, ale často hlavně jejich rodiče na mistrovství světa juniorů, které když pak nevyjde, je to pro ně skoro až konec světa. Tak to ale není."
Když na vaše klubové zápasy chodilo deset tisíc lidí, to si kluk z Litvínova připadal tak trochu jako Alenka v říši divů, ne?
Zase na to mám dva pohledy. V té době jsme si říkali, že snad ani není možný, kolik diváků v zámoří chodí na juniorské zápasy. Dnes je mi sedmatřicet a při zpětném pohledu mě to nepřekvapuje. Už tenkrát v zámoří obrovsky dbali na propagaci mládežnického hokeje. když se odehrálo kolo, měl jste obsáhlý souhrn ve večerních zprávách. už tehdy jste věděl, jakým způsobem týmy trénují, mohl jste s týmem de facto žít. Dneska jsem u mládeže a vidím, že v medializaci pořád nesaháme Kanadě a Americe ani po konečky prstů. (usmívá se)
Jak vidíte šance českého národního týmu na šampionátu, který začíná za pár dní?
Kluci šanci určitě mají, máme šikovné hráče. Kanada a Amerika jsou samozřejmě obrovsky silné výběry, o Finech či Švédech až takový přehled nemám, ale věřím, že minimálně bronz by kluci mohli udělat. Můžou se opřít o výborné trenéry, kteří jim stoprocentně vytvoří maximální servis. Pak už to bude hlavně o tom, jak si všechno sedne.
„Věřím, že minimálně bronz by kluci mohli uhrát."
Spousta lidí si vlastně asi ani neuvědomuje, jak specifický takový krátkodobý turnaj je…
Přesně! Platí to i o mistrovství světa dospělých, máte dva týdny, ve kterých vám všechno musí klapnout, musí vyjít forma, musí se vám vyhnout zranění, nemoci a tak dále… V tomhle je takový turnaj dost ošemetný.
Naposledy jsme se bavili zhruba před dvěma lety, tehdy jste mi říkal, že zkusíte trénovat mládež a uvidíte, jak vás to bude bavit. Vzhledem k tomu, že mládež trénujete stále, zřejmě vás tahle práce oslovila, že?
Je to tak, druhým rokem působím u litvínovského dorostu, letos u vyšší kategorie a musím říct, že trenéřina mě baví a naplňuje. Nechci říct, že se jí budu věnovat patnáct nebo dvacet let, ale momentálně si tuhle práci užívám.
Foto: Trevor MacMillan, Hockey Canada
Share on Facebook
