Přerov? Hlavy dole nebyly, říká Mikeska. Med kolem pusy nemaže. A co posily?
Michal Mikeska na přerovské střídačce
|
Foto: Jan Gebauer, hokejprerov.cz
Je to měsíc, co Michal Mikeska stanul na střídačce Přerova. Jeho úkol byl a stále je jasný – vyhnout se sestupovým starostem a zabojovat o play off. „Rád chválím, ale musí být za co. Teď jsme ve fázi, kdy se učíme vyhrávat," líčí někdejší výborný útočník v rozhovoru pro Hokej.cz.
V sobotu jste vyhráli v malém moravském derby na ledě Zlína, takové vítězství těší dvojnásob, že?
Samozřejmě! Osobně jsem tady nový, takže jsem touhle rivalitou, dá se říct, ještě nepolíbený, ale vnímám to tak, že pro Přerov jde o velké vítězství. Oba kluby jsou kousek od sebe. Pro mě je vítězství důležité zejména ze tří důvodů. Zaprvé se pořád musíme dívat s pokorou pod sebe, protože ke dnu tabulky není daleko. Zadruhé je super, že se vyhrálo, protože máme poměrně velkou marodku, ale hráči i tak dokázali takto těžký zápas zvládnout. Zatřetí je vítězství důležité skrz to, že se nám povedlo vyhrát čtvrtý z posledních pěti zápasů, což je dobré pro sebevědomí hráčů.
V Přerově hostují do konce ledna zlínští hráči Tomáš Pospíšil a Tadeáš Talafa. Vnímal jste u nich speciální motivaci?
U Pospece velmi, ten byl hodně nahecovaný a řekl bych, že podal výborný výkon. Taly taky zahrál dobře, u něj podle mě šlo o jeho standard. Zároveň bych ale řekl, že jde o hráče, jehož ambice a výkonnost jsou ještě mnohem výš, a právě tam musíme mířit.
„Pospec byl ve Zlíně hodně nahecovaný a zahrál výborně. Taly zahrál svůj standard, ale jeho ambice a výkonnost jsou ještě mnohem výš"
Nejste z trenérů, kteří hráčům jen tak mažou med kolem pusy, co?
To rozhodně ne! Hráči mi dokonce říkají, že když pochválím, kulí oči, protože na to nejsou zvyklí. Každopádně chválím rád, ale musí být za co. Moderní lhaní do kapsy, jak se dnes často říká, nikam nevede. Chválit můžeme v momentě, kdy budeme v tabulce čtvrtí nebo pátí. Teď jsme ve fázi, kdy se chceme naučit vítězit, což věřím, že je dosažitelný cíl.
Máte pocit, že určitá pohodlnost a sebeuspokojení jsou charakteristickým znakem současnosti?
Nevztahoval bych to k současnosti, všichni jsme byli leniví. Vrcholový sport je o tom, že překročíme komfortní zónu a chceme se neustále zlepšovat. Právě k tomu se kluky snažím vést. Kdybych jen chválil, těžko bychom se dostali dopředu. Zajímavé ale je, že když spolu mluvíme face to face, vždycky se snažím vypíchnout pozitivní věci z jejich výkonu. A jaká je podle vás jejich reakce?
„Moderní lhaní do kapsy, jak se dnes často říká, nikam nevede"
Tipnul bych si, že vám řeknou, že stejně mohli zahrát ještě líp.
Přesně! Takže je to takový začarovaný kruh. (usmívá se).
Michal Mikeska | Foto: hokejprerov.cz
Ve Zlíně Přerov předvedl velmi konsolidovaný a obětavý výkon. Je právě tohle styl, jakým se chcete prezentovat dlouhodobě?
Jednoduše, hrajeme, na co máme. Michal Postava je výborný gólman, zároveň máme docela propracovanou hru v obranné fázi. Naopak směrem dopředu se Přerov od začátku sezony moc neprosazuje, takže musíme hrát tak, aby nám i dva góly stačily k bodovému zisku, jak se to povedlo ve Zlíně.
„Všichni jsme byli leniví, není to jen o dnešní době. Vrcholový sport je o tom, že překročíme komfortní zónu a chceme se neustále zlepšovat."
I tak by se vám posílení v útočné fázi hodilo, ne?
Pracujeme na tom i vzhledem k tomu, že se neredukuje naše maroda. Chtěli bychom, aby nový hráč nastoupil už ve středu 17. ledna.
Co byla první věc, kterou jste hráčům řekl po příchodu do Přerova?
Že velmi dbám na tom, aby byly naše tréninky neustále lepší a lepší. Když se dokážete takto nastavit, automaticky se vám kvalitní tréninky přenáší do zápasů.
Našel jste tým, který měl v té době hlavy dole?
Naštěstí vůbec! Do stropu samozřejmě nikdo neskákal, kluci seděli a čekali, co se bude dít. Rozhodně tam ale nebyla žádná letargie nebo odevzdání. Všichni chtěli a chtějí pracovat, což je zásadní. Pro mě to bylo ujištění o tom, že se se situací dá něco dělat.
„Chtěli bychom, aby nový hráč nastoupil už ve středu 17. ledna."
Jako hráč jste zažil spoustu velkých trenérů, který z nich vás formoval nejvíc?
Když budu mluvit o dospělém profi hokeji, jednoznačně Miloš Říha starší.
Foto: Aleš Krecl, Český hokej
Jaký byl jeho recept na zvládání krizí?
Práce. Zároveň si s hráčem uměl věcně promluvit a ten díky tomu přesně věděl, na čem je. V jeho podání nešlo o prázdné fráze, za které se můžete schovat. Hráče tlačil dopředu, dokud nebyli na požadované výkonnosti.
Miloš Říha byl zároveň velmi emotivním trenérem, jste si v tomhle podobní?
Určitě! Ale když bych měl spočítat, kolikrát mě vyhodil z tréninku nebo i ze zápasu, tak tam jsem já tady v áčku ještě nedošel. (směje se)
„Miloš Říha byl trenérem, který si s hráčem uměl věcně promluvit. Neschovával se za prázdné bfráze."
Ale někdy se i trenér musí zvládnout udržet, ne?
Jasně. Být hráčem a trenérem jsou dva neporovnatelné světy. Vždycky říkám, že jako trenér se v podstatě díváte na film, který sám nemůžete nijak ovlivnit.
A neměl jste v začátcích vaší trenérské kariéry nutkání na led skočit a hráčům ukázat, jak vlastně mají hrát?
Neměl. (usmívá se) Když jsem končil s hráčskou kariérou, věděl jsem, proč to dělám. Moje výkonnost zkrátka šla dolů, a proto jsem se tak rozhodl. Od té doby jsem hokej nehrál, nechodím ani na veteránské zápasy.
Nechybí vám to?
Vůbec.
„Kamil Pokorný je extraligový trenér."
Ve středu vás čeká domácí zápas s Třebíčí, kde jste hokejové vyrůstal. Vypíšete speciální prémie?
No jasně! A už poněkolikáté… Když jsme hráli proti Pardubicím, vypisoval jsem prémie, když jsme hráli proti Zlínu, vypisoval jsem prémie, protože jsem se ve Zlíně narodil a teď mě to čeká taky. Ale říkal jsem klukům, že tohle jsou nejlíp utracené prachy. (směje se)
Co vlastně říkáte na to, jak si Třebíč aktuálně vede?
Umístění v tabulce mluví za vše. Je to malý rodinný klub, většinu lidí tam i dnes znám.
Na střídačce bude proti vám stát Kamil Pokorný…
O Kamilovi jsem vždycky tvrdil, tvrdím a budu tvrdit, že je extraligový trenér.
Michal Postava | Foto: Jan Gebauer, hokejprerov.cz
Share on Facebook
