Přestupem do Slavie jsem si splnil sen, hlásí Michajlov. Jak vzpomíná na debut v TELH?
Foto: Karel Švec, hc-slavia.cz
Ještě před dvěma lety neměl jistou pozici v Litoměřicích, v rámci první ligy platil spíše za brankáře číslo dva. Loni dostal Martin Michajlov šanci od Slavie a zhostil se jí výborně, ze slavného klubu se probojoval až ke krátké ochutnávce extraligy.
Minulá sezona pro vás byla svým způsobem zlomová. Vnímáte to stejně?
Jo, to je jasné. Potřeboval jsem ukázat, že zvládnu odchytat i větší porci zápasů, což jsem předtím vůbec neměl. Pro mě to byla jedna z těch důležitých sezon, kterou jako brankář potřebujete. Jsem za to strašně rád, že jsem dostal šanci a využil ji.
V Chance lize jste si postupně vybudoval renomé spolehlivé dvojky. Stát se někde právoplatnou jedničkou pro vás musel být další krok, že?
Málokdo by chtěl jen být připravený a čekat na šanci. Když ji pak dostanete a odchytáte třeba dobrý zápas, tak byste měl další utkání zase sedět. Není to úplně ono. Nejsem typ člověka, co rád někde čeká v ústranní. Rád jsem středem týmu, klukům chci pomáhat nejen na střídačce, ale i na ledě. Tam toho můžu ovlivnit mnohem víc.
„Rád jsem středem týmu, klukům chci pomáhat nejen na střídačce, ale i na ledě. Tam toho můžu ovlivnit mnohem víc.“
Za Slavii jste v uplynulém ročníku odchytal 48 utkání. To už je pořádná porce, nemyslíte?
Je to ohromný počet zápasů, ani jsem si to tak nepředstavoval. Jsem strašně rád, že jsem měl takovou důvěru a dostal jsem až takovou porci, kterou jsem nečekal. Vždycky to může být lepší, ale před sezonou jsem na to takhle vůbec nemyslel.
Neozývalo se vám občas tělo? Zápasy v Chance lize jdou hodně rychle za sebou.
Únava tam občas byla. Snažil jsem se vždycky dobře zregenerovat a jít do každého zápasu připravený. Jsem typ gólmana, který má rád vytížení. Byl jsem rád, že můžu chytat pravidelně. Nějaká únava tam byla, ale do každého zápasu jsem šel s tím, že do toho dám všechno, dokud trenér neřekne, ať si dám pauzu. To pak záleží na domluvě. Ale chtěl jsem chytat všechny zápasy, bylo to pro mě jen dobře.
Předpokládám, že v utkání jste taky radši pod palbou, než abyste mrznul a byl bez práce.
Určitě. I v jednotlivých zápasech jsem radši, když na mě jde víc střeleckých pokusů, protože nemám čas přemýšlet a ztuhnout v brance. Pořád jsem připravený a rozehřátý. Cítím se líp, než když na mě jde jedna střela za deset minut. Nechci v brance jen stát a fandit z druhé strany. Ale taky jsem rád, když útočíme. (směje se) Jsem tam od toho, abych všechno chytil. Kluci pak zase od toho, aby dávali góly. Takhle to máme rozdělené a snažím se to dodržovat. Musím se ale naučit pracovat i se zápasy, kdy je méně střel.
V brance to je hodně o psychice, někdy to musí být velké vypětí…
U gólmana je to o něco specifičtější. Když se zkazí něco v útoku, tak následuje obrana. Když se zkazí něco v obraně, tak už je tam jen gólman. Pak už to za mě nikdo jiný nezachrání. Brankář to má v některých věcech na psychiku složitější, je tam sám. Není to tak, že by po pár desítkách vteřin klasicky vystřídal. Musíte udržet pozornost i během přestávky. Než abych se zapojoval do konverzací, o určitých situacích, tak se snažím soustředit na další třetinu a nepřemýšlet o tom, co bylo. Snažím se uvolnit, abych pak v zápase zvládal i těžké situace. Když gólman není úplně ready v hlavě, tak může některé akce přečíst špatně. Pak jsou z toho zbytečné situace, které mohou skončit gólem.
„Když gólman není úplně ready v hlavě, tak může některé akce přečíst špatně. Pak jsou z toho zbytečné situace, které mohou skončit gólem.“
Co mentální koučink? Neuvažoval jste o něčem takovém?
Jo, už jsem měl možnost si to zkusit. Bavil jsem se s jedním mentálním koučem. Nebylo to úplně špatné, ale že bych k tomu úplně tíhnul, tak to zase ne. Každý se ale chce posunout, takže za nějakou další zkoušku do budoucna nic nedám. Člověk si pak musí sám říct, jestli je to pro něj dobré a pomáhá mu to. Nebo si to zase udělat podle sebe a zkusit se s tím porvat sám.
Máte nějaké své rituály?
Rituály by podle mě neměly být úplně přehnané. Každý gólman ale asi dělá něco, co mu psychicky pomůže, aby se před zápasem, nebo během něj cítil dobře. Když se něco povede, tak aby z toho nebyl úplně na hrušce. (směje se) I když se něco nepovede, tak se zase musí nějakým způsobem dostat do hry a věřit, že to dopadne dobře. Mám věci, které mi pomáhají. Když se oblékám, tak třeba všechno začínám od levé strany a takové věci. Jsou to maličkosti, které mi zatím vycházejí. Držím se toho, ale když to občas vynechám, tak z toho nejsem rozhozený. To už by pak bylo kontraproduktivní.
Gólmanský tandem jste vytvořil s mladíkem Romanem Málkem, se kterým jste údajně velcí kamarádi. Panuje mezi vámi zdravá konkurence, dá se to tak říct?
Jsem typ člověka, který moc nemá rád rivalitu. Snažím se vždycky s každým vycházet, což je možná moje slabina. Myslím, že mezi gólmany by měla panovat právě ta zdravá konkurence. Jsme spolu úplně v pohodě, Roman je výborný kluk a brankář. V každém zápase se podporujeme, ale konkurence mezi námi je. Každý gólman se snaží chytat co nejvíc zápasů. Přejeme si to, jsme spolu dobří kamarádi a píšeme si i mimo kabinu. Myslím, že konkurence je jenom prospěšná.
Foto: Karel Švec, hc-slavia.cz
Hodně jste si pochvaloval práci s trenérem brankářů, kterým je v klubu Málkův otec, bývalý reprezentační gólman. Na váš vývoj má také velký vliv, že?
Dá se říct, že je to strůjce mého příchodu do Slavie. Poznali jsme se na tréninku gólmanů, protože spolupracuji s jednou brankářskou školou, kterou vedou Petr Přikryl a Vladimír Dohnal. Připojil se k nim právě Roman Málek, tak jsme se poznali. V tu dobu jsem ještě chytal v Litoměřicích. On ve mně něco viděl a věřil mi. Když jsme hráli proti sobě, tak si mě trochu otestoval. Měl zájem, abych za ním šel, a pokračovali jsme ve spolupráci. Jsem za to strašně rád. Během sezony toho pro nás dělá hrozně moc, dává nám pořádně do těla a snaží se z nás vyždímat to nejlepší. Pro mě je to jenom dobře, protože to byl výborný brankář. Když jsem byl malý, tak to pro mě byl vzor, byl vlastně podobným typem brankáře jako já. Splnil jsem si takový malý sen, že mě trénuje člověk, kterého jsem sledoval a obdivoval.
Pod jeho vedením jste se podíval až do extraligy, na pár minut jste naskočil za Mladou Boleslav.
(směje se) Bylo to úsměvné. Je to můj sen a další posun v kariéře, akorát škoda, že to nedopadlo úplně podle mých představ. Měl jsem být dvojka, ale byl jsem připravený do zápasu zasáhnout. Šance přišla, šel jsem do branky. Snažil jsem se tam na posledních pět minut jít s čistou hlavou a bohužel to nevyšlo. Ale jsem za to určitě rád. Spoustu lidí se mě pak snažilo povzbudit, protože jsem z toho byl špatný. Prý můžu být rád, protože před třemi lety bych na to ani nepomyslel, že se tam dostanu. Vzpomínám na to rád, bylo to příjemné nakouknutí. Doufám, že se tam někdy podívám i na delší dobu, budu pro to dělat všechno. První zkušenost s extraligou pro mě byla super, ale zároveň trochu utrpení. (směje se)
„První zkušenost s extraligou pro mě byla super, ale zároveň trochu utrpení.“
Všechno zlé je v tomhle případě pro něco dobré, ne?
Ano. Už jenom v rámci fungování kluků v kabině a přístupu k zápasu, je to zase o úroveň výš. Spoustu maličkostí, co si z toho dne pamatuju, je pro mě jenom přínosem. Doufám, že mi to pomůže posunout se dál.
Vzpomenete si, co se vám honilo hlavou, když kouč řekl, že půjdete do branky? Soupeři se zrovna povedlo vyrovnat a do konce zbývalo zhruba pět minut…
V tu chvíli jsem ani nevěděl, co se děje. Z ničeho nic mi trenéři řekli, že tam musím jít, protože druhý gólman nemůže pokračovat. Vzal jsem si výstroj a šel jsem do branky. Nervózní jsem byl asi až ve chvíli, kdy jsem vstoupil do brankoviště. To ale trvalo tak pět vteřin, pak jsem se rozcvičil a šel do toho. Snažil jsem se to nevnímat. Ale když mi to trenéři řekli, tak jsem nejspíš měl radost, že si chytnu nějaké puky v extralize. K mé smůle tam hned chvíli poté spadl gól zpoza branky, takový smolný. To jsem se zase cítil prapodivně. Za pár minut jsem prožil hodně pocitů. (směje se)
Zpátky ke Slavii. Po sezoně jste řešil budoucnost a rozhodl jste se v klubu zůstat. Jiné nabídky vás nakonec nepřesvědčily?
Jednali jsme o tom. Byl jsem ve spojení hlavně se Slavií a čekal, jestli se nějak dohodneme. Byl jsem za to strašně rád, že mi nabídli novou smlouvu a mají o mě zájem. Rozhodl jsem se tam zůstat, protože jsem tam měl dobré zázemí. Nešel jsem do toho s tím, že budu zase jednička, protože Roman je výborný gólman a šlape mi na paty. To je pro mě jen dobře, protože mě nutí posouvat se dál. Takže se nechci nazývat klasickou jedničkou. Šel jsem do toho s tím, že jsem si ve Slavii něco vybudoval. Mám tady zázemí a kamarády, navíc hodně kluků zůstalo a přístup vedení je super. Chci potvrdit loňskou sezonu, abych se mohl někam posunout. Buď do extraligy, nebo ještě dál. Doufám, že jsou obě strany spokojené s tím, jak jsme se dohodli.
„Chci potvrdit loňskou sezonu, abych se mohl někam posunout. Buď do extraligy, nebo ještě dál.“
Vaším agentem je Daniel Vrdlovec, donedávna váš spoluhráč. To je trochu kuriózní situace, co říkáte?
Vzniklo to tak, že jsem do té doby žádného agenta neměl. V sezoně se mi pak dařilo, já jsem ani nevěděl, že Dan dělá agenta. Někdy v lednu jsme seděli v kabině a povídali jsme si. Náhodou jsme narazili na téma zastupování, tak jsem mu říkal, že žádného agenta nemám a už se po někom dívám, ale nikoho moc neznám. On mi nabídl, jestli se ohledně toho nechci sejít s ním a jeho šéfem, že mi ohledně zastupování něco řeknou. Sešli jsme se a nějak se to domluvilo. Jsem za to rád, snaží se pro mě udělat co nejlepší práci. Byla to taková shoda náhod. Dana znám z týmu, ještě během sezony jsme se hodně bavili. Má ke mně osobnější přístup.
Zejména při vyjednávání o nových kontraktech, případně přestupech, je agent velmi důležitý, že?
Určitě. V Litoměřicích jsem byl dvojka a nechytal jsem tolik zápasů, takže o mě moc nebyl zájem. Agenti se sami neozývali, nikoho v branži jsem neznal. Pro mě je dobře, že se to takhle vyvrbilo a náhodou jsme se domluvili. Některé věci jsou pro hráče akorát další starosti navíc. Teď mám někoho, kdo se o mě postará a snaží se pro mě získat co nejlepší nabídku.
Slavia byla před sezonou označována jako černý kůň Chance ligy. Jak vidíte vaše šance v rámci soutěže?
Loni jsme měli mladý tým a moc se nám nevěnovala pozornost, že bychom mohli udělat nějaký úspěch. Dokázali jsme, že mužstvo není špatné, mohli jsme jen překvapit. Letos se přivedly posily a tým se stabilizoval. Máme nějaké ambice, takže je to pro nás o něco složitější pozice než loni. Musíme dostát tomu, co od nás ostatní čekají. Snažíme se to nevnímat a pokračovat v co nejlepší práci, kterou po nás trenéři chtějí. Jdeme zápas od zápasu a neřešíme, jestli nás někdo tipuje na první, čtvrté nebo sedmé místo.
„Dokázali jsme, že mužstvo není špatné, mohli jsme jen překvapit. Letos se přivedly posily a tým se stabilizoval.“
Za červenobílé nastupují velké osobnosti jako Jaroslav Bednář nebo Petr Vampola. Jejich přínos musí být nedocenitelný, že?
Tihle borci nám mají co dát, ať zkušenostmi nebo jinými věcmi. Všechny situace už několikrát zažili a vědí, jak se kdy zachovat. Musím říct, že je to pro nás jen dobře, hlavně pro mladé kluky. Vampi za nás hrál už loni a v hodně zápasech nám pomohl. Pak si ho Kladno sice stáhlo, ale snažili jsme se hrát dál. On se to do nás snažil taky dostat, abychom byli tým, ať je tam kdokoliv. Je to ohromná podpora. To stejné zatím Jarda Bednář. V kabině je úplně super a v zápasech se nám snaží pomoct svými zkušenostmi. Ve svém věku pořád hraje super hokej.
Co aktuální situace? Pro hokejisty to teď musí být hodně těžké.
Je to náročné. Není zvykem, že v listopadu sedíme doma. Samozřejmě chodíme trénovat každý den kromě víkendů. Snažíme se trénovat venku, kde je to povolené. Vedení se navíc podařilo zajistit led v Dobříši, takže se připravujeme tam. Během sezony jsme všichni navyklí, že se chodí na led a hrají zápasy, teď bychom měli trénovat jen na suchu. Jsme rádi, že máme možnost chodit na led. Hrát venku je rarita, to se během kariéry jen tak nepoštěstí. I když jsou to jen tréninky, tak se snažíme si naplno užít každý pohyb na ledě. Chceme být připraveni na restart sezony.
Řada klubů sáhla kvůli velkým finančním ztrátám k snižování platů. Jak je to ve Slavii?
V tomhle se našeho vedení a pana majitele musím zastat. Takové kroky u nás zatím nejsou. Všichni víme, že pro kluby je to hrozně náročná doba, protože se nehraje a nechodí diváci. Vedení k tomu ale zatím nepřistoupilo. My jsme za to jen rádi a snažíme se jim to vrátit dobrou prací. Můžeme děkovat panu majiteli a celému klubu, že se k tomu takhle staví, ale musíme být připraveni na jakoukoliv situaci. Doufáme, že se liga co nejdřív rozběhne, a všechno bude tak, jak má být.
Partneři HC Slavia Praha
Share on Facebook
