Pro chytání jsem se narodil, vypráví Huf. Jak loni změnil svůj styl?

Foto: Jiří Zaňát, beranizlin.cz

Daniel Huf zažil skvělou letní přípravu, během které vychytal hned dvě čistá konta. Po mnoha letech, kdy bylo brankoviště Beranů závislé na jednom muži, se mohou zaběhnuté pořádky změnit. Jednadvacetiletý gólman je na svou šanci připraven.

Den s týmem HC Škoda Plzeň

V pátek začíná extraligová sezona, už máte zrychlený tep?
To víte, že jo! Těším se, že to konečně začne. Od března, kdy se ukončila minulá sezona už byla ta pauza dlouhá. Těšíme se všichni, snad ta sezona pojede v rámci možností normálně a bez omezení, ale teď přišla nějaká další opatření, tak uvidíme, jak to všechno bude. Každopádně se těším a doufám, že ročník se odehraje v poklidu.

Vám osobně se letní zápasová příprava nadmíru povedla. Už víte, jestli sezonu začnete vy, nebo Libor Kašík?
Nějaké signály už od trenérů máme, ale momentálně to nechci úplně prozrazovat. Ale jak jsem řekl, my jako brankáři už to víme.

Robert Svoboda vás každopádně hodně chválí. Říká, že jste udělal velký pokrok. To musí těšit.
Samozřejmě, že to člověka těší. Je to povzbuzení do další práce, když vidíte, že vaše dřina nese výsledky. Skvělá motivace. Musím se ale přiznat, že články o sobě moc nečtu. Ať jsou pozitivní, nebo negativní, tak mám zkušenost, že člověku to nepomáhá.

„Články o sobě moc nečtu, mám zkušenost, že to člověku nepomáhá."

Ale tenhle článek si doufám přečtete, ne?
Jasně, že přečtu! (směje se) 

Zpět k hokeji. ve Zlíně to bylo dlouhé roky o jasné brankářské jedničce, teď by mohla být situace trošku jiná, co vy na to?
Osobně se cítím skvěle. Měl jsem kondičního trenéra Davida Skřivánka, hodně jsme si volali i s Markem Čiliakem a opomenout nejde ani Richarda Hrazdiru. Jsem jenom rád, že se ta práce, kterou do mě oni dali, nějakým způsobem projevila. Za sebe můžu říct, že si věřím. Budu rád za každý zápas, který od trenérů dostanu, vždy odvedu maximum. Věřím, že už mám nějaké zkušenosti, díky kterým případnou šanci zvládnu. Samozřejmě je ale jasné, že vždy musíte jít hlavně s pokorou. Tak jsem k tomu přistupoval i během přípravných zápasů, postupoval jsem zákrok po zákroku a mám velkou radost, že se mi dařilo.

„Budu rád za každý zápas, který od trenérů dostanu. Vždy odvedu maximum."

Dá se zmínit něco, na čem jste s kondičním trenérem nejvíc zapracovali?
Hodně jsme se soustředili na sílu a výbušnost nohou. Trénoval jsem taky mobilitu. Stejně tak mi hodně pomohl inline hokej, který máme ve Zlíně podle mě na hodně dobré úrovni. Až na jeden jsem odchytal v podstatě všechny zápasy, zachytal jsem si těžké zápasy, což je pro mě velké plus. Hodně mi to pomohlo do přípravy.

Foto: Jiří Zaňát, beranizlin.cz

Vy tedy v bráně stojíte prakticky pořád, co? Jen měníte led za hřiště a opačně.
Dá se to tak říct. I když je pravda, že s karanténou a tady těmi věcmi začal inline trochu později než obvykle. Já byl navíc na lehkém operačním zákroku s kotníkem, takže inline pro mě byl skvělý test toho, jestli všechno drží, jak má. Nedám na něj dopustit. Hraju ho od nějaké čtvrté třídy a je to skvělý doplněk letní přípravy. A myslím, že brankáři to v něm mají těžší, takže vás to ledacos naučí.

V čem?
Gólmani tam mají často opravdu velké vedro. Navíc se nesklouznete. Z tohoto pohledu je to podle mě pro hokej výborná průprava a vítaná součást letní přípravy.

Na hokeji se už pak nezpotíte, co?
No musím říct, že na ledě se cítím líp. V té hale při inline hokeji je často doslova sauna. V tomhle je led příjemnější. Jak se říká, těžko na cvičišti a lehko na bojišti. (usmívá se)

Z pohledu brankářského stylu jsou si oba sporty asi dost podobné, že?
V podstatě ano. Zásadní rozdíl je hlavně v tom, že při inline hokeji nemůžete využít toho sklouznutí. Musíte vydržet nejdelší možnou dobu na nohou, protože když jdete na zem příliš brzy, tak vás útočící hráč prostě objede. V tomhle mi inline hokej hodně pomohl. Mám na mysli trpělivost.

Takže i na ledě se snažíte hodně stát?
Je to tak. Svůj styl jsem tímto způsobem změnil už během loňské sezony a sám jsem se divil, jaký vliv to má. Hodně mi v tomhle pomohl i Marek Čiliak, který, když přišel, tak mi říkal, že v bráně jsem jak z divokých vajec. I proto se snažím chytat víc v klidu a s rozvahou, neklekat při první střele. A musím říct, že mi to takhle vyhovuje. Snažím se přenášet pohodu na celý tým.

„Brankářský styl jsem během minulé sezony změnil. Snažím se chytat víc v klidu a neklekat při první střele."

Vedle Marka Čiliaka to musela být velká škola.
Nejsme jen parťáci, ale i velmi dobří kamarádi. Jsme hodně v kontaktu i teď, když už je Čilo v Budějovicích. Hodně mi radil, stejně jako i Káša. Tréninky s ním byly fajn, dost jsme společně soutěžili, brali jsme to hodně vážně. Je to zkušený gólman, který už ví, jak si hráči najíždějí a tak dál. I v tomto to pro mě byla škola.

Porážky snášíte těžko, co?
To si pište! Beru to tak, že když už něco hraju, tak to chci vždy vyhrát. Je to součást mojí povahy.

Jste kvůli tomu nervák?
Zápasy prožívám tak nějak normálně. Navenek se pak snažím působit klidně, protože pro tým je to důležité. Spoluhráči potřebují vidět, že si věříte. Mám nějaké svoje rituály, které před utkáním dělám, vždy si snažím nastavit si hlavu. Když to tak řeknu… Vypnout si ji a jakmile jdete na led, soustředit se jenom na puk. Na psychice jsem za ty roky hodně zapracoval. U gólmana je to osmdesát procent výkonu. Nervák jsem byl někdy v žácích.

„U gólmana je psychika 80 procent výkonu."

Působíte na mě vyzrále co do mentální stránky věci.
Víte… Když to vezmu ze široka, tak předminulý rok v Prostějově jsem prakticky celý odseděl na střídačce. Věřil jsem, že se do té brány dostanu, pořád pracoval… No a pak přišla loňská sezona, kdy jsem už v Prostějově chytal poměrně hodně, za což mám radost. Pak i extraligová šance. Je to pro mě potvrzení toho, že když si za něčím jdete, tak tvrdou prací nakonec můžete dosáhnout toho, co si přejete.

Foto: Jiří Zaňát, beranizlin.cz

Ale psychicky muselo být to, co mi popisujete, docela zápřah.
Každý by to asi nezvládl. Já hokej každopádně fakt miluju. Těším se na každý trénink. Když trénink skončí a vím, že další je až další den, tak mě to štve. Pro chytání jsem se narodil. Myslím, že to je moje životní cesta. Makám na sobě, jdu cihličku po cihličce, pomalu si ten svůj hokejový dům stavím a věřím, že se mi to bude dařit dál.

Jsou gólmani, kteří mají talent od boha, a pak gólmani, kteří se vypracují svou pílí. Do které skupiny patříte vy?
Myslím, že jako gólman se musíte narodit. Ale je jasné, že někdo má dáno víc a někdo míň. Pak už je jen na tom člověku samotném, jak s tím naloží. Já začínal v bráně ve čtvrté třídě. Vždycky jsem chtěl chytat, byť předtím jsem byl obránce. Nebyl jsem hned nejšikovnější, ale mým cílem bylo se každý den zlepšovat a každý den udělat pokrok.

„Pro chytání jsem se narodil. Myslím, že tohle je moje životní cesta."

Třeba Patrik Bartošák podle svých slov po prvním tréninku v brance brečel s tím, že už mezi tyče nechce. To nebyl váš případ?
Tak nějak. Jak už jsem říkal, nejdřív jsem byl sice obránce, ale do brány mě to táhlo vždycky. Rodiče mi ale říkali, že mě nevychovávají pro to, aby po mně stříleli puky. (směje se) Pak jednoho dne přinesl trenér do šatny gólmanské věci a zeptal se, kdo si to chce zkusit. Tak jsem po nich hned skočil rybičku, že já. Mamka mi pomáhala, abych se do nich vůbec nasoukal. Vzpomínám si ten pocit, když jsem chytil puk poprvé do lapačky. Hned bylo jasno.

A rodiče měli smůlu…
Ano, pak jsem doma tak dlouho brečel, dokud mi to nedovolili. (směje se)

Paličák se ve vás nezapře.
Je to tak, jsem narozený ve znamení berana. Doma mi všichni říkají, že je to vidět. I při hře stolních her chci vyhrát a strašně nerad prohrávám.

Seknout jste s brankářským řemeslem vážně nikdy nechtěl?
Ne. Je pravda, že ta předminulá sezona v Prostějově byla hodně náročná, dokonce mi pak tamější trenér brankářů Štefan Žigárdy říkal, že koukal, s jakou chutí jsem chodil do tréninků, přesto že jsem nechytal. Vždycky věřím, že můžete dosáhnout všeho, co si přejete.

Jste ze Zlína, pozoroval jste v dětství jeho gólmany? Kdo byl vaším vzorem?
Na hokej jsem ve Zlíně chodil odmalička. Pamatuju si, jak jsem seděl za bránou a díval se na zápasy, často i po trénincích. Mám třeba kartičku od Radovana Biegla nebo podepsanou hokejku Kuby Sedláčka, kterou mi dal, když jsem byl menší. Předloni pak byl se mnou v kabině, což byl hezký zážitek. Ale nějaké vyloženě vzory jsem asi neměl.

„Jsem narozený ve znamení berana. Doma mi všichni říkají, že je to vidět."

Ale určitě jste si představoval, jak na místě Murína, Altrichtera, Biegla či Sedláčka budete jednou vy.
Ano. To se dostávám k té mojí vizualizaci. Vždycky jsem si říkal, že tady bych chtěl chytat. Představoval jsem si ten pocit, když mě fanoušci vyvolávají. Jakmile se mi to splnilo, byl to krásný pocit. V momentě, kdy jsem chytal za Zlín první zápasy, bylo to pro mě vnitřně hodně emotivní. Je to tak vlastně pořád. Do brány se vždy neuvěřitelně těším.

Foto: Jiří Zaňát, beranizlin.cz

Na první zápasy za A-tým si pamatujete?
Poprvé jsem chytal v Olomouci, doma pak přípravu proti Znojmu. A mám pocit, že moje domácí ligová premiéra byla loni proti Kladnu.

Tehdy se vážně zranil Libor Kašík a vy jste nastoupil proti Jaromíru Jágrovi…
Víte co… Neměl jsem moc čas o tom přemýšlet. Trenéři mi prostě řekli, že jdu do brány, tak jsem si navlíkl výstroj a šel jsem. Zápas jsem odchytal a byl za to moc rád. Šlo o splnění mého dětského snu. Navíc, jak říkáte, proti Jaromíru Jágrovi.

„Každý zápas za Zlín je pro mě vnitřně neuvěřitelně emotivní."

Který vás po utkání navíc pochválil.
To bylo opravdu příjemné. My byli vyhlášeni jako hráči zápasu, takže mi pak podal ruku. Hezká premiéra ve Zlíně. (usmívá se)

Ruka se vám netřepala?
Musím říct, že ne. V té chvíli jsem ho bral jako normálního protihráče, byť je to samozřejmě legenda. (usmívá se)

Pak přišla vychytaná nula v derby s Kometou. Říkal jste, že si puk schováte, učinil jste tak?
Jasně. Mám ho vystavený v pokoji. Vždycky, když se na něj podívám, tak se mi ten zápas vybaví. Jako by to bylo včera. Na něj nikdy nezapomenu. Byl to hodně silný zážitek, navíc derby s Brnem.

Je právě Brno soupeřem, kterého berete nejprestižněji?
Neřekl bych, že mám nějakého takového soupeře. Pro mě je každý zápas stejný, je jedno proti komu hrajeme. Vždycky se snažím nastavit si tu hlavu a podat co nejlepší výkon.

A co zápasy se Spartou? Pamatujete si jako divák utkání, které okořenila památná bitka?
To jsem tam zrovna byl. Pamatuju si, že jsem se díval na hodinky a říkal si: Ježišimarja, v kolik se dostanu domů? To bylo fakt na dlouho. (směje se)

Přesuňme se zase do současnosti. Dlouholetým trenérem zlínských brankářů je Richard Hrazdira. Působí jako pohodář, je to opravdu tak?
Pan Hrazdira mě v bráně prakticky vychoval. Hodně mi pomohl ve spoustě věcí. Je to kromě jiného výborný mentální kouč, na zápas vás vždy dokáže přes hlavu skvěle připravit. Nepatří mezi nerváky, snaží se nás gólmany i na tréninku udržovat v pohodě.  My gólmani ze Zlína máme v podstatě na čele nálepku „Made in Hrazda,“ říká se. (usmívá se)

Nepatříte mezi extra vysoké brankáře, předpokládám, že i na tom s Richardem Hrazdirou pracujete.
Je to tak. Měřím 181 centimetrů, takže jsem spíš menší brankář. Pan Hrazdira mi právě říká, že takový brankář musí výšku dohnat svou flexibilitou a rychlostí. Takže se na tomhle aspektu snažím pracovat i mimo led. Když máte dva metry, tak se zase chytá úplně jinak. Proto sleduji menší brankáře, třeba Jusse Sarose nebo i Dominika Frodla, s kterým jsme kamarádi. Protože vím, že oni ty situace řeší podobně. Něco si od nich vezmu, něco si pro změnu udělám sám podle sebe.

Mimochodem… Jste hodně komunikativní, že?
Jsem. (směje se) Jsem hodně otevřený, mám rád společnost a rád si povídám.

„Prakticky všichni jsme odchovanci. Myslím, že tímhle se Zlín odlišuje od řady jiných klubů."

Ještě k následující sezoně. Zlín neprovedl žádné drahé nákupy, nikdo od vás moc nečeká. Vyhovuje vám to?
Prakticky všichni jsme odchovanci Zlína. Myslím, že tím se Zlín odlišuje od řady jiných klubů. Podle mě je to jeho devíza, všichni se známe a všichni máme ke klubu vztah. Můžeme porazit kohokoliv. Není to jen o jménech.

A ze Zlína byste to chtěl dotáhnout kam?
Já takhle otevřeně o svých cílech nemluvím. Samozřejmě, že v hlavě mám, kam bych to chtěl dotáhnout, ale jdu den po dni a uvidíme.

Ono se říká, že když člověk o svých snech moc mluví, tak mu pak často protečou mezi prsty.
Přesně tak. Jsem trošku pověrčivý, takže o těchto věcech proto moc nemluvím. Soustředím se na svoji práci, abych ji dělal, jak nejlíp umím, a uvidíme, kam se dostanu.

Foto: Jiří Zaňát, beranizlin.cz

RSS | Kontakt | Podmínky užití | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz