Proti všem! Příběh Martina Vojtka, přerovského Kokinátora
Foto: Karel Vaculík
Zkušený brankář Zubrů Martin Vojtek to neměl nikdy snadné. Na premiérový start v extralize čekal až do 25 let, posléze měl pověst věčného náhradníka a stal se terčem nevybíravých posměšků od diváků soupeře. Vojtek, jenž má přezdívku Kokinátor, však svým pochybovačům svou úspěšnou kariérou zavřel pusu.
Pohnuté osudy přerovského hokeje
Stejně tak jako kariéra Martina Vojtka, je i historie přerovského hokeje opředena mnoha netradičními příběhy, zvraty a těžko uvěřitelnými zajímavostmi.
Dnes již čtyřicetiletý gólman debutoval za A-tým mateřského celku v sezoně 1995/1996. Přerov byl tehdy nováčkem první ligy, neplatil však za otloukánka, Ba právě naopak! Tým vedený Milošem Říhou to totiž dotáhl až do baráže o extraligu. V ní sice Přerov neuspěl, ale řada hráčů i oba trenéři nakonec do nejvyšší soutěže zamířili. Martin Vojtek ovšem v týmu setrval.
Zatímco ročník 1996/1997 byl pro Přerov navzdory četným odchodům povedený, nadcházející sezona se do historie klubu zapsala tím nejčernějším písmem. V té se totiž nepovedlo zhola nic.
Vedení Hanáků navázalo úzkou spolupráci s tehdy extraligovou Opavou. Dokonce tak úzkou, že po vzoru Opavy vyrukovali Přerovští do sezony v černo-červeno-bílých dresech. Ba co víc, došlo i k potupné změně názvu na HC Bohemex Trade B. Fanoušci pochopitelně protestovali. Nechtěli fandit béčku Opavy, ale svému Přerovu.
Skalní příznivci se obrody klubové identity dočkali ještě v téže sezoně. Přerov se rozhodl osamostatnit, protože spolupráce s Opavou nefungovala podle jeho představ. Opavě, jejímž mecenášem byl známý podnikatel Radim Masný, za to musel odstoupit práva na extraligu juniorů.
Návrat k původnímu názvu i k tradičním klubovým barvám však přišel pozdě. Tým Martina Vojtka se z poslední příčky tabulky už nevyhrabal, nezvládl ani baráž a sestoupil do 2. ligy.
Zpět do druhé nejvyšší soutěže se Přerov vrátil až letos na jaře. Ale nepředbíhejme…
Foto: Jiří Miklas, hokejprerov.cz
Dlouhé čekání na pořádnou extraligovou šanci
Po sestupu Přerova odchytal sezonu 1998/1999 v Olomouci, nadcházející dva ročníky pak v Opavě, jež mezitím prodala svou licenci Havířovu a putovala do první ligy. Ve Slezanu se 181 centimetrů vysokému gólmanovi dařilo natolik, že se v ročníku 2000/2001 dočkal prvního startu v extralize. V Třinci se uvedl fantasticky a v týmu setrval v podstatě až do roku 2012.
Ačkoliv v barvách Ocelářů chytal velmi jistě a v sezoně 2001/2002 vytvořil 218 minut dlouhý rekord v neprůstřelnosti, pověsti dvojky se nikdy nezbavil. „Je u nás spousta kvalitních brankářů, v extralize jich může být jedničkou jen čtrnáct. Jednou jsem se dostal do škatulky náhradníka a je těžké ji opustit,“ přiznal pro iDnes.cz Vojtek, jenž putoval po hostováních v nižších soutěžích.
Vždy, když bylo potřeba, však Martin Vojtek dokázal svého kolegu adekvátně nahradit. Bez jakékoliv zahořklosti. Takový je holt úděl brankářské dvojky. V play off 2007, v němž ve dvou zápasech zaskočil za Romana Čechmánka, pronesl slova, která vešla do hokejových dějin: „I náhradník je člověk.“
Jak Vojtek udělal z Čechmánka náhradníka
Zasloužené pozornosti se Martinu Vojtkovi dostalo až v sezoně 2007/2008. Na tu se připravoval s osobním koučem, který pomohl podsaditému gólmanovi výrazně zhubnout. Vojtek kdysi vážil 110 kilogramů, před startem životního ročníku však dokázal díky dietě svou hmotnost snížit na devadesát kilogramů. „Bylo to trápení, ale stálo to za to,“ komentoval Vojtek.
„Jednou jsem se dostal do škatulky náhradníka a je těžké ji opustit."
Na jeho výkonech byla lepší fyzická kondice znát. Když se Roman Čechmánek zranil, jako tradičně ho zastoupil skromný Vojtek, jenž si vedl lépe než kdy předtím. I když se Čechmánek brzy uzdravil, trenéři neměli jinou možnost, než i nadále vsázet na fenomenálně hrajícího Vojtka.
Ten dochytal zbytek základní části a z ex-reprezentačního gólmana udělal nejdražší dvojku soutěže. Přerovský odchovanec dostal důvěru i v play off, v němž si také vedl excelentně.
Třinec sice na týmový úspěch nedosáhl, nicméně Martin Vojtek za své výkony obdržel cenu pro nejlepšího extraligového gólmana. Zaslouženě! Vždyť úspěšnost zákroků si v základní části i ve vyřazovacích bojích udržel nad 94 procenty. „Já čekal na svou příležitost a tu jsem chytil za pačesy. Je to jen shoda okolností,“ řekl skromně.
Foto: Martin Pavlík, hokejprerov.cz
Doma!
Ani trofej pro nejlepšího extraligového gólmana Martinu Vojtkovi nic neusnadnila a i v nadcházejících čtyřech ročnících byla jeho role obdobná těm před životní sezonou 2007/2008. Zachytal si tak na hostováních v Bánské Bystrici, Znojmě či Šumperku. „Takový je hokejový život. Člověk je jednou nahoře, jednou dole.“
Krom toho musel snášet čím dál ostřejší nadávky od příznivců soupeře. V jednom ze zápasů proti Plzni si uřízl velkou ostudu i samotný klub. Z reprobeden se ozývaly tóny známé písničky Tři čuníci jdou a na kostce se mezitím objevil právě Martin Vojtek. „Od lidí to bylo ubohé. Je mi jich upřímně líto. Překvapilo mě ale, že pouštěli tu písničku. Myslel jsem, že je Plzeň seriózní klub vedený velice chytrými lidmi,“ řekl pro iDnes.cz.
„Takový je hokejový život. Člověk je jednou nahoře, jednou dole."
Od roku 2012 už si ale lední hokej může jen užívat. Vrátil se totiž do mateřského Přerova, kde si ho každý váží.
Ve druhé lize se ihned zařadil mezi největší osobnosti a letos na jaře dovedl Zubry zpět do první ligy. Na návratu profesionální soutěže na Hanou měl výrazný podíl. Ve všech fázích sezony, tedy jak v základní části, tak i v play off a v baráži, pochytal průměrně přes 94 procent na něj vyslaných střel.
Martin Vojtek svou kariéru postupem do WSM Ligy neuzavřel. Naštěstí! I přes slabší kondici totiž může Přerovu stále hodně nabídnout. „Samozřejmě už to není takové, jako dříve. Ale vím, jak si mám odpočinout, nebo kde si ubrat. V tomto věku člověk musí poslouchat své tělo a spoustu věcí nahrazuje zkušenostmi. Ale hlavně vás to musí bavit, abyste mohli pořád hrát,“ uvedl v rozhovoru pro hokej.cz brankář, jenž je momentálně na marodce.
Vojtkova kariéra rozhodně nebyla procházka růžovým sadem, ale stála za to! Navíc ještě není u konce.
Share on Facebook
