Sedlák otevřeně: Zranění, vášeň, pracovitost? Chci strhnout tým
Lukáš Sedlák.
|
Foto: hcdynamo.cz
V Rize byl klíčovým hokejistou české reprezentace. Ve třetím utkání šel ale blokovat střelu a zlomená kost v nártu působení Lukáše Sedláka na prvním mistrovství světa ukončila. Po covidové olympiádě tak ani tentokrát neprožil turnaj bez omezení. Výzvou je teď příští MS v Praze. A hlavně klubová scéna. Na pardubický tým bude mít letos ještě větší vliv.
Bodové tempo jako Lukáš Sedlák měli v pardubické historii pouze dva hráči – Aleš Hemský a David Krejčí během výluky NHL na podzim 2012. Krejčí tehdy dokonce skončil na stejných číslech. 24 zápasů, 27 bodů.
Sedlák by v tomhle tempu rád pokračoval. I pod Václavem Varaďou.
„Na spolupráci s ním se hrozně těším. Na to, co nám všechno předá. Beru to jako novou zkušenost, která mě zase může posunout dál. A přísnost? Za mě to má takhle být. Trenér má být na hráče náročný, aby plnili jeho pokyny,“ říká produktivní centr.
Jaké jsou dojmy z přípravy? Zvládáte náročné období?
Zatím super, konečně jsme na ledě. I když pauza letos pro mě nebyla tak dlouhá, za to jsem vděčný, protože letní tréninky žádného hokejistu tolik nebaví. Každý už chce hrát zápasy. Jsem rád, že to uteklo.
Co metody nového trenéra?
Zatím jsme měli spíš rozjezdové tréninky. Abychom si zvykli na brusle, puk, dostali se do bruslení. S trenéry jsme toho tedy moc neprobírali, ale nějaké změny samozřejmě jsou a je to všude vidět.
„Dnešní hokej se právě tímhle směrem ubírá.“
Zažil jste už hodně trenérských přístupů, třeba i Johna Tortorellu. Je na místě srovnání Václava Varadi s vyhlášeným tvrďákem?
Možná se to srovnání i trošku nabízí – v tom, jak pan Varaďa vyžaduje detaily té hry. Ovšem to samé bylo už s panem Rulíkem. Dnešní hokej se právě tímhle směrem ubírá, takže všichni trenéři si dávají na maličkosti pozor. Já neustále říkám, že to je pořád hokej a jsme to my, kdo musíme hrát. Ale ty malé detaily jsou důležité.
Lukáš Sedlák. | Foto: hcdynamo.cz
Dokáže si hokejista přes léto udržet radost z pohybu? Přestože si často sáhnete na dno sil?
Já to mám rád, víceméně. (směje se) Líbí se mi ten pocit, kdy už nemůžu, ale ještě musím bruslit. Když pak slezu z ledu a vím, že jsem udělal hodně dobré práce…
Takový pocit vás hřeje?
Přesně tak. Možná taky nejdu na trénink každý den natěšený, ale vím, že je to součást mé práce, takže zatnu zuby a makám. A taky si uvědomuju, že k mému hokeji fyzičku potřebuji. Nejsem totiž vyloženě technický typ, který by někde na trojnožce projížděl skrz hráče.
„Líbí se mi ten pocit, kdy už nemůžu, ale ještě musím bruslit.“
Pauzu jste měl kratší, ale taky ovlivněnou zraněním. Do jaké míry?
Nejvíc mi vadilo, že jsem nemohl sportovat podle představ. Měl jsem naplánovaný nějaký golf a podobné věci, ale muselo to jít stranou. Měsíc jsem nemohl dělat vůbec nic. Pak už jsem se začal rovnou připravovat, bylo toho dost, tak šly sportíky bokem a nestihl jsem všechno, co jsem chtěl. Ale příprava proběhla v pohodě. Nic mě neomezuje a vše se zahojilo.
Alespoň trochu pozitivní bylo, že jste měl čas na léčbu?
Tak jako tak bych měl volno, takže jsem si čtyři týdny orazil. Díky odjezdu z mistrovství světa to vyšlo stejně – přípravu jsem oproti klukům neměl ani o trochu kratší. Ale konkrétně? Nemohl jsem moc chodit, takže jsem v podstatě jen seděl doma na gauči. Uklidňovalo mě, že kontrolní rentgeny a další vyšetření ukazovaly, že se všechno hojí dobře.
Lukáš Sedlák v dresu Pardubic pro CHL. | Foto: hcdynamo.cz
Kde jste vlastně doma? Vaše rodné České Budějovice jsou od Pardubic 200 kilometrů.
V jižních Čechách už skoro vůbec nejsem. Jezdím tam občas za rodiči, jinak jsem v Praze, kde má přítelkyně práci a školu. Teď samozřejmě bydlím v Pardubicích. A do Budějic se moc nedostanu. Když byl měsíc volna, zajel jsem za kamarády. Ale přes sezonu to moc nejde.
Pardubice jsou Českým Budějovicím ale docela podobné, vnímáte to?
Určitě, počtem obyvatel i vzhledem. Centrum s hezkým náměstím, cyklostezky u soutoku řek, parky. Ale od osmnácti let už do Českých Budějovic jezdím jen sporadicky.
„Nejvíc mi vadilo, že jsem nemohl sportovat podle představ.“
I kvůli té Praze vám přes léto vyhovuje individuální příprava?
Už dvanáct let si dělám přípravu sám, respektive se svým kondičním trenérem. V NHL to tak má skoro každý. V Rusku byl povinný dlouhý tréninkový kemp měsíc a půl před začátkem ligy. Tréninky byly náročné v takovém sovětském duchu. Samá vytrvalostní běhání. Mně to nedávalo moc smysl. Já jsem tam stejně přijel už připravený z Česka, takže to pro mě bylo spíše takové udržování kondice. Tak jsem se zaměřoval na přípravu na ledě.
Lukáš Sedlák | Foto: Jan Beneš, Český hokej
Máte na startu nového ročníku i myšlenky na mistrovství světa v Praze?
Je to velké lákadlo, jeden z mých osobních cílů do sezony. Takový cíl ale bude mít dalších sto kluků. Domácí MS láká, pamatuju si, jak jsem se byl před devíti lety na pár zápasů podívat i přímo na stadionu. Hlavně se chci ale soustředit na každý další zápas v klubu, abych ukazoval dobrou výkonnost. Teprve to mi pak může pomoct. Pardubice jsou na prvním místě.
Přesto by mohlo pomoct, že Radim Rulík vás v uplynulé sezoně dobře poznal.
Je dobře, že ho znám i jako člověka a vím, jakou komunikaci od něj můžu očekávat. A i s ohledem na herní systém by to pro mě mohlo být jednodušší, nemusel bych si na něj zvykat. Očekávám od národního týmu podobný útočný hokej, jaký jsme pod trenérem Rulíkem hráli v Pardubicích.
„Domácí MS láká, pamatuju si, jak jsem se byl před devíti lety na pár zápasů podívat i přímo na stadionu.“
Kde se vlastně bere vaše energie? Je to povahou, nadšením?
Baví mě hrát. Nemám zatím nic jiného než hokej. Baví mě být na ledě a užívat si to. Vím, že mám hodně štěstí, když můžu dělat něco, co mě baví, a mám to jako práci. Ne každý to tak má, takže se toho snažím využít. Odvděčit se za to (usmívá se).
Přijde mi to u vás přirozené. Jako byste to měl v sobě.
Mám rád život. Jsem strašně vděčný za to, že mohu hrát hokej a živit se tím. Občas se směju, i když na mě někdo křičí. Kolikrát jsem s tím měl problémy, protože si dotyčný myslel, že se mu vysmívám. Já to mám víceméně jako nějakou obranu. Takhle mi to bylo řečeno, když jsem byl malý. Směju se zkrátka odmalička. Přicházet někam a být zamračený, to by bylo takové hazardování se štěstím.
HC Dynamo Pardubice. | Foto: hcdynamo.cz
Asi i díky fanouškům je té energie na ledě více. Zaznamenal jste, kolik permanentek prodalo Dynamo?
Samozřejmě, jsem rád, že jsme divákům v minulé sezoně udělali radost. Snad i prodeje vstupenek to ukazují, moc si toho v kabině vážíme. Takže doufám, že v tom nastoleném trendu budeme pokračovat.
Loni jste přišel do Pardubic až v prosinci. Letos prožíváte s týmem sezonu už od začátku, je tam rozdíl?
Tréninky jsou zábavné – někdy méně, jindy více – ale každý to dělá kvůli těm zápasům. Takže až teď přichází to nejlepší. Těším se taky na Ligu mistrů, mezinárodní porovnání s týmy, proti nimž pak v sezoně normálně nehrajete, bude pro nás super. A myslím, že nám to může pomoct i do sezony. To tempo bude přece jen rychlejší a bude to celkově trošku jiný hokej.
„Mám rád život. Jsem strašně vděčný za to, že mohu hrát hokej a živit se tím.“
Na který zápas se těšíte nejvíc?
Každý tým bude něčím zajímavý. Máme tam Ženevu s klukama, které znám z KHL: finové Hartikainen, Manninen, hraje tam i Filppula. Nebo Belfast ze Severního Irska. Takže CHL bude velkým testem. Můžeme se tam hodně inspirovat, do každého zápasu půjdeme s tím, že chceme vyhrát. Dříve se tam třeba posílali junioři, ale teď je to jiné. Jsem rád, že se to změnilo. Pro všechny kluky to bude zase krok dál, který nás může o něco posunout.
Lukáš Sedlák | Foto: Ladislav Adámek, hcdynamo.cz
Vidíte i u mladých hráčů takové vnitřní zapálení do hokeje?
Myslím si, že jo. Jsou tady kluci, kteří se chtějí zlepšovat. Sledují nás v tréninku i při zápase, mají zájem se něco naučit. I to je můj úkol, abych pořád makal naplno a ukázal cestu někomu dalšímu. Aby se třeba i díky mně mladí hráči posunuli dál. Toho bych si hodně vážil, kdybych takhle mohl pomoct.
„I to je můj úkol, abych pořád makal naplno a ukázal cestu někomu dalšímu.“
Funguje tohle předávání zkušeností v Dynamu?
My starší pro ně můžeme dělat ještě trochu víc. Zároveň bych chtěl, aby sami přišli, zeptali se. To se taky děje, což je super. Dlouho jsem hrál v zahraničí, jsem zvyklý třeba i na jiný přístup, než je tady v Česku. I tím, jak pracuju, bych chtěl jít příkladem. Aby se i mladí hokejisté dostávali ven a dokázali si, že můžou hrát na nejvyšší úrovni.
Loni jste získal ocenění Hokejista sezony, sbíral spoustu bodů, dotáhl Pardubice k medaili. S tím se ale pojí taky pozornost soupeřů. Zvládal jste to unést?
Vše se odvíjí od toho, jak budu hrát. Když si udržím výkonnost z minulé sezony, tak to bude stejné. Týmy soupeřů se vždy připravují na hráče, kteří dávají góly. Vím, že mě nečeká nic jednoduchého. Ale jsem na to připravený. Ne vždy je to příjemné, jenže to je moje práce, abych se s tím vypořádal a byl dál produktivní. Chci být lídrem, který strhne tým. Věřím, že budeme hrát zase dobře, budou na nás fauly, z toho pak přesilovky. Nelze se moc ohlížet na to, zda na vás někdo visí, nebo ne.
Lukáš Sedlák | Foto: Markéta Křížová
Share on Facebook
