Skvělá sezona. V dorostu bychom mohli hrát vršek, věří Fábry
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Deváťáci Jihlavy byli součástí možná nejkvalitnější skupiny, ve které za nedohraného stavu obsadili první místo a měli velkou šanci urvat místo na mistrovství republiky. Kapitánem týmu byl útočník Andrej Fábry, jenž změnil postoj k osobním číslům a posbíral dva body na zápas.
Andreji, jaký pro vás byl uplynulý ročník?
Z předchozí sezony jsme si mysleli, že na to nemáme, začátek se nám úplně nevyvedl, ale potom jsme si řekli, že chceme něco změnit. A ono se to zlomilo. V průběhu sezony jsme se zlepšovali, chtěli jsme. Navíc s námi trenéři začali na ledě i na suchu mnohem lépe individuálně pracovat na bruslení i střelbě a dobře jsem se připravovali na zápasy, lépe než na začátku.
Vy osobně jste věřil, že by to mohlo být tak dobré?
My jsme v minulé sezoně nehráli špatně, ale ne po výsledkové stránce. Už tehdy jsme na lepší soupeře dokázali zahrát, Liberec i Hradec jsme porazili a v Boleslavi jsme remizovali, takže jsem věřil, že by se to mohlo zlomit na naši stranu. Chtěli jsme tentokrát hlavně uhrát dobré výsledky, a to se nám povedlo. Od začátku sezony jsem věřil, že bychom se na mistrovství mohli dostat. Věděl jsem, že na soupeře máme.
Čím to bylo, že se vám tak dařilo?
Všichni jsme bojovali, co to šlo. Hráli jsme jako jeden celek, podporovali jsme se a věřili jsme si. Každý měl v týmu určitou roli a změnil se nám trenér, což byl pro nás dobrý impuls. Nepodceňovali jsme jediný zápas ani proti slabším soupeřům a šli jsme do všeho naplno.
„Z předchozí sezony jsme si mysleli, že na to nemáme, ale potom jsme si řekli, že chceme něco změnit. A ono se to zlomilo.“
Zvykali jste si třeba v úvodu na kvalitu?
Jo, to taky hrálo roli. Ze začátku to pro nás bylo náročné, protože jsme měli ve skupině Boleslav, Liberec anebo Hradec s Pardubicemi. Všechny týmy byly kvalitními soupeři, takže jsme proti nim museli hrát pořád naplno. Byly fyzicky zdatnější a hrály dost do těla, my třeba nemáme tak vysoké útočníky, takže nám to ze začátku dělalo problém, ale zvykli jsme si.
Skončili jste první, i když s jedním zápasem navíc. Kdo byl vaším největším konkurentem?
Ke konci sezony byla bodově naším největším konkurentem Boleslav, ale do poloviny skupiny jsme se o první místo přetahovali tak v pěti. Podle složení jsme byli nejtěžší skupina, třeba Litvínov měl konkurenci jenom v Chomutovu.
Na čem jste si ve hře zakládali?
Základem byla dobrá obrana, ve které máme samé kvalitní obránce i mezi 2006kami. Neměli jsme jediného slabého obránce, což bylo hodně důležité. Hlavně jsme se zápasy snažili ubránit a gól byl pro nás bonus. V útoku nám to tam ale díky dobré obraně padalo. Hráli jsme spíše na defenzivu, ale nebylo to tak, že bychom čtyřicet minut bránili. Hráli jsme i dopředu a měli jsme dost tlaku, mně tahle hra hodně vyhovovala.
Jak moc vás mrzel konec kvůli koronaviru?
Už jsme se o tom v týmu bavili, všechny nás to hodně mrzí. Věřili jsme, že se můžeme na mistrovství dostat a udělat tam kvalitní umístění. Týmy, které měly jet, jsme znali. Třeba Spartu jsme na turnaji porazili, ale s Litvínovem jsme zatím nehráli. Byly by to těžké zápasy, ale kdybychom do všeho šli pozitivně, zvládli bychom to. Je to škoda.
„Věřili jsme, že se můžeme na mistrovství dostat a udělat tam kvalitní umístění. Byly by to těžké zápasy, ale kdybychom do všeho šli pozitivně, zvládli bychom to.“
Co by pro vás byl úspěch?
Jakákoliv medaile by byla úspěch.
V devítce jste odešel se dvěma body na utkání, nakoukl jste do dorostu a kvalitně odehrál Olympiádu dětí a mládeže. Jak jste byl spokojený?
Za devítku jsem odehrál dvacet zápasů, ale byl jsem hodně nemocný anebo jsem hrál za dorost, kde jsem stihl sedm zápasů. Jsem za ně rád, i když jich mohlo být i více, ale to je rozhodnutí trenéra. Na olympiádě jsme skončili čtvrtí a mně se povedla, takže to bylo taky dobré. Jenom škoda, že jsme nezískali medaili. Jinak byla sezona skvělá.
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Bylo pro vás těžké vracet se po nucených přestávkách?
S tím jsem nikdy neměl problém. Vždycky jsem si dal jeden trénink a bylo to v pohodě. První trénink jsem se do tempa potřeboval dostat trochu vlažněji, ale pak už jsem další šel v pohodě a mohl jsem naskočit i do zápasu. Problém v tom nemám.
V čem jste udělal největší individuální pokrok?
Začal jsem hrát víc pro tým a už jsem nechtěl hrát tolik na body. Uvědomil jsem si, že není tolik důležité sbírat osobní body, ale je podstatnější vyhrát. Bylo pro mě důležité, abychom vyhrávali a získali dva body do tabulky. To bylo lepší než mít tři kanadské body a prohrát.
„Začal jsem hrát víc pro tým a už jsem nechtěl hrát tolik na body. Uvědomil jsem si, že není tolik důležité sbírat osobní body.“
Jak se to změnilo?
Když jsme začali vyhrávat, jako kapitán jsem si říkal, že musím tým ještě více nabudit. Věděl jsem, že tým potřebuje vyhrát, takže jsem se snažil občas skočit do střel a dal nějaké góly. To bylo hlavně pro tým, a ne pro osobní statistiky.
Cítil jste s céčkem větší zodpovědnost za výsledky?
Mrzelo mě, když jsme prohráli, ale vždycky za to může většina týmu, ne jenom kapitán, takže jsem větší zodpovědnost necítil. Já jsem se snažil tým co nejvíce motivovat, s čímž mi pomáhal Martin Matějíček. My jsme motivovali a snažili jsme se povzbuzovat, když se nedařilo. Pokud se vyhrávalo, i tak jsme povzbuzovali.
„Nebude těžké probojovat se do vrchní skupiny o play off, řez nás nesvazuje a věříme si.“
Jak se těšíte na příští ročník v dorostu?
Podle pár zápasů, které jsem stihl, to bude změna, je to jiný hokej a těším se na to. Hraje se tam více fyzicky než v našem žákovském hokeji. První rok to bude hodně těžké, protože budu mladší ročník, ale budu se snažit být nejlepší, i když to nebude vůbec jednoduché. Bude to pro mě rozkoukávací sezona, ale chceme co nejvýš.
Na příští sezonu byl odložen velký řez extraligou dorostu. Bude vás to nějak svazovat?
Myslím, že příští rok budeme mít v dorostu dva kvalitní ročníky – 2004 a 2005 –, takže bychom mohli hrát vršek. Nebude těžké probojovat se do vrchní skupiny o play off, řez nás nesvazuje a věříme si. Bude důležité, abychom chytili začátek, protože když se nechytí, je to těžké. Pokud se to povede a vyhrajeme první dva až tři zápasy, máme velkou šanci dostat se nahoru.
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Share on Facebook
