Srdcař Plekanec je zpátky: Nároďák byl pro mě vždycky důležitý, zase se těším!
Foto: Michal Eger
Už to vypadalo, že jeho mezistátní kariéra doběhla do cíle. Loni v Paříži byl Tomáš Plekanec naměkko, po čtvrtfinálové prohře s Ruskem nahlas uvažoval, zda právě nedohrál poslední zápas za národní tým. Jenže utekl necelý rok a velký srdcař je zase zpátky. Dlouholetý lídr Montrealu, který po výměně končil ročník v Torontu, kývl na nabídku trenéra Jandače a bude jasně nejzkušenějším bojovníkem českého výběru. "Nároďák byl pro mě vždycky důležitý. Zase se strašně těším," připomíná
Debaty o tom, jestli hodně zvažoval účast na turnaji, bere s nadhledem. Zatímco před rokem nebyl juniorský mistr světa 2001 v ideálním rozpoložení, teď ano. "V play off jsem se cítil výborně. Dostal jsem šanci, dařilo se. Samozřejmě to asi hrálo velkou roli, že teď jsem v reprezentaci," povídá upřímně.
Na šampionátu v Dánsku nebude českým kapitánem, tuhle roli převezme Roman Červenka. Ale Plekanec to vůbec neřeší. "Celý mančaft musí být spojený dohromady, pomáhat si navzájem," dodává.
Váhal jste hodně nad nabídkou posílit českou reprezentaci na mistrovství světa? Zvlášť když jste loni v Paříži naznačil možný konec v národním týmu?
Ne, já vůbec o Paříži nepřemýšlel. Tohle nehrálo žádnou roli. Sledoval jsem trenéry, jak skládají tým. Dostali prostor mladí, kteří si to potřebují vyzkoušet, získat zkušenosti. Takže jsem s tím spíš nepočítal. Po posledním zápase v play off mi ale zavolal Jirka Fischer, pak jsme byli párkrát v kontaktu. A nakonec to nějak dopadlo.
Snad využiju zkušenosti z loňska, věří Tomáš Hyka
Přemýšlel jste o tom hodně, třeba i s ohledem na rodinu?
Samozřejmě jsme se o tom bavili, ale nároďák byl pro mě vždycky důležitý. Když ta šance je, tak rád jedu.
Je to pro vás srdeční záležitost?
Hokej mě baví, docela rád ho hraju (usměje se). Takže pokud se naskytne možnost, chci hrát. Nenazval bych to srdeční záležitost, přijde mi to trošku divné spojení. Spíš bych řekl, že když je zájem, a je ta šance, tak nastoupím.
Trenér Jandač při oznámení nominace mimo jiné zmínil, že pomůžete vychovat nové ovečky v národním týmu. Co vy na to?
Tohle už jsem pár let dělal v Montrealu, teď v Torontu jednu chvíli trochu také. Asi je to normální. Já nejedu nikoho učit, snažím se pomoci týmu nějakými věcmi, které mužstvu mohou chybět. Je na těch mladých klucích, aby přinesli nové věci. Dravost, rychlost. Všechno to, co dnešní hokej potřebuje. Uvidíme, jak to bude fungovat.
Foto: Michal Eger
Cítíte se dobře naladěný po velmi slušném play off, které jste v Torontu absolvoval?
Jo, cítím se výborně. Dostal jsem šanci hrát, jsem rád, že to vyšlo a všechno se povedlo. Škoda jen, že jsme nepostoupili do druhého kola. Byli jsme blízko, ale to už je teď jedno. Každopádně bylo fajn, že jsem dostal šanci, že se dařilo. Samozřejmě to asi hrálo velkou roli, že teď jsem v reprezentaci.
Není vám líto, že nebudete kapitánem?
Vůbec! S trenéry jsme se o tom nebavili. Já už dřív říkal, že je úplně jedno, kdo to céčko má. Když jsem to byl já, věděl jsem, že to není jen o tom, kdo dělá kapitána. Celý tým musí být spojený dohromady, pomáhat si navzájem. Céčko bude mít Roman Červenka, ale jsou tu i jiní starší hráči nebo zástupci střední generace jako Radek Faksa nebo Michal Jordán, kteří mohou pomoci s vedením týmu.
Letošní výběr je hodně omlazený, některé hráče jste možná vůbec neznal. Je to tak?
Myslím, že podobně to bývá skoro na každém mistrovství. Vždycky je v týmu pár z těch, které člověk nezná. Ale mají dobrou sezonu a zaslouží si být na turnaji. Letos spousta kluků nemohla, tolik kvalitních hráčů zase nemáme, abychom mohli vybírat. Takže to je asi normální. Na druhou stranu jsem i rád, že mladé kluky poznám. Uvidím, jak hrají, třeba se od nic něco naučím.
"Dobrý den"! Gudasovi v kabině mladí vykali
Jak bude vypadat vaše budoucnost? Byl by reálný návrat do Montrealu?
Netuším. Fakt! Když mě vyměnili, s vedením Montrealu jsme se bavili o tom, že se vrátím. Ale nejsem v Americe krátce, abych nevěděl, že tyhle věci se mohou velmi rychle změnit. V klubu se budou bavit o tom, jakým směrem se Montreal posune dopředu. Všechno může nabrat jiný směr.
Můžete to nějak ovlivnit?
Jen podle toho, co by mi oni nabídli. To asi ovlivnit můžu. Ale jinak ne.
Chystáte se na jedenácté mistrovství světa. V čem se nejvíc projevují zkušenosti z minulých turnajů?
Člověk určitě není tak nervózní, jak byl poprvé nebo podruhé. Ale na druhou stranu tam určitá nervozita stejně je. Myslím, že to má takhle každý hráč. Bez ohledu, jestli je na prvním nebo pátém turnaji. Takové to natěšení, zdravá nervozita – to tam určitě je. Zase se hrozně těším.
Foto: Michal Eger
Hrál jste někdy v Dánsku?
Ne, ještě ne.
Jaké máte před turnajem očekávání? Dánští fanoušci dokáží být hodně hluční, atmosféra by mohla být příjemná.
Ano, to by mohla. Hlavně ale doufám, že přijedou naši fanoušci. Do Kodaně to od nás není zase tak daleko, přál bych si, aby nás přijeli podpořit.
Jaké přání před turnajem máte?
Bylo by špatné, kdybychom nemluvili o medaili. Všichni ji chceme. Ale je potřeba se na to dívat tak nějak realisticky. Jet do Kodaně s pokorou a vědět, co nás čeká. Na papíře nemáme mančaft jako Švédové nebo Kanada, to jsou adepti na medaile. Ale roli hrají i jiné věci. Když se třeba vrátím k šampionátu v Moskvě 2016, tak myslím, že nám moc lidí nevěřilo. My však hráli krásný hokej, v kabině byla výborná parta. Z toho mistrovství mám možná jedny z nejhezčích vzpomínek vůbec. Teď se strašně těším, jsem rád, že je v týmu spousta mladých kluků. Určitě jich pár vylítne a příští rok budou hrát v NHL
Před třemi lety v Moskvě zachytil národní tým začátek a měl pak skvělou základní skupinu.
Tohle teď bude hodně důležité. Se Slováky to bude strašně těžký zápas. Mají nového trenéra, jsou kvalitně vedeni. Je vidět, že hrají docela dobře. Začátek je třeba chytit vždycky. Pokud se to povede, hraje se pak lépe.
Foto: Michal Eger
Share on Facebook
