Stránský po návratu: Kdyby někdo v kabině neodváděl práci pro klub, přerazil bych o něj hokejku
Jan Stránský
|
Foto: Jakub Knap, hokejkv.cz
Nástup do soutěže po reprezentační přestávce se Bruslařům úplně nedaří. Prozatím nedokázali navázat na dobré výsledky, které zapsali před desetidenním přerušením Tipsport extraligy. Útočníka Jana Stránského jsme se zeptali na poslední odehraný duel s litvínovskou Vervou, ale zajímaly nás i důvody jeho dvouměsíčního výpadku nebo co v říjnu stálo za složením kapitánského céčka. Jak se cítí na štaci u Bruslařů, za které odehrál již svůj 250. zápas, proč miluje hokej plný emocí a o koho by nejradši přerazil hokejku?
Těsná páteční prohra s Litvínovem se asi nehodnotí nejlépe, že?
Zápas, který prohrajete, se nikdy nehodnotí dobře nebo pozitivně. My potřebujeme body jako sůl. Ale myslím, že opticky a herně jsme byli lepší. Jenže hokej se hraje na góly a těch jsme dali míň.
V zápase byly pasáže, kdy jste měli Litvínov takříkajíc na lopatě, ale gól přesto nepadl...
Opticky jsme byli lepší, zvlášť ve 2. třetině. Hokej se ale hraje na góly a my jsme tam vyloženou šanci neměli. Opticky to asi vypadalo dobře, ale hráli jsme po obvodu. Nebyl tam finiš a kvůli tomu jsme prohráli. Právě ve 2. třetině jsme dostali my gól na 1:3. Spíš to mělo být naopak.
Druhý gól, kdy Boleslav snížila na 2:3, přišel dvě minuty před koncem. Což už asi bylo pozdě, že?
To si nemyslím. Bylo ještě dost času, abychom sehráli jednu nebo dvě akce a zakončili z toho. Čas na to dát nějaký gól tam ještě byl. Kór, když si vezmeme příklad z naší dvacítky z mistrovství světa. Času bylo dost.
První třetina byla emocemi doslova nadupaná, mezi oběma týmy to díky vyhroceným situacím na hřišti hodně vřelo. O přestávce jsem dokonce zaslechla část rozhovoru a z litvínovské střídačky pak zaznělo „Hele, nevím, co tam blbnem – pojďme hrát hokej“. Myslíte, že se pak emoce uklidnily?
Tohle ale právě hokej je. Nelíbí se mi hokej, ve kterém je ticho, klid a chybí v něm emoce. Od toho jsou tu jiné sporty. Možná dotyčný nemá rád fyzický hokej, kde se možná hodně kecá. Ale jsou hráči, kterým to vyhovuje a mají to rádi.
Takže vy jste si takový hokej užíval?
Ano, já jsem si to užíval. (usmívá se) Kdybych nedostal dvě minuty za zapření, tak jsem si to užíval.
„Nelíbí se mi hokej, ve kterém je ticho, klid a chybí v něm emoce. Od toho jsou tu jiné sporty."
Pojďme teď zpátky k vám. Dva měsíce jste nehrál kvůli zdravotní indispozici. Jak se cítíte po návratu na led?
Byla to dlouhá nemoc. Zpočátku to nevypadalo, že to bude tak vážné, ale nakonec jsem si prošel dvěma angínami. Manželka se s tím bohužel nemůže srovnat dodnes, ta to dostala hned po mně. Ve své kariéře jsem nikdy tak dlouho nemarodil, nikdy jsem neměl takový výpadek. Byl jsem z toho v šoku. Hodně jsme to konzultovali s doktory a nemohl jsem se z toho vylízat. Neví se, jestli to nebylo s něčím zkřížené. Semlelo mě to pak i s dutinami. Bylo to hrozně dlouhé a jsem rád, že jsem se od ledna mohl vrátit k týmu. Stíhám posledních deset zápasů v závěru sezóny a pro mě je to zatím nejkratší část v kariéře.
Jak těžké je se pak po tak dlouhé pauze vrátit zpátky?
Musím zaklepat, že po kondiční stránce jsem se vrátil hodně rychle. I náš kondiční trenér byl překvapen. Mysleli si, že budu nastupovat vše znovu. Ale měl jsem týden a půl a dokázal jsem se vrátit. Na ledě se cítím dobře. Nemůžu říct, že by mě to nějak limitovalo. Už ale stíhám jen závěr, což mě mrzí. Přál bych si, aby se to nikdy neopakovalo.
Dva měsíce pauza jsou velmi dlouhá doba. Trpěl jste, když jste nemohl být s týmem?
Koukal jsem doma na každý zápas, který jsme hráli. Nechtěl jsem chodit moc ven, jelikož jsem byl pořád ještě trochu nakřáplý. Bral jsem několikery léky, i kortikoidy. Byl jsem většinou zavřený doma a díval jsem se jen přes internet. Zkoušel jsem se dvakrát vrátit, začal jsem trénovat, ale jen sám s kondičním trenérem. A vždy se bohužel ukázalo, že to nebyl dobrý nápad, vždy mě to semlelo, bylo to předčasné. Nakonec se to ukoulelo a vrátil jsem se až na konci ledna.
„Byla to dlouhá nemoc. Zpočátku to nevypadalo, že to bude tak vážné, ale nakonec jsem si prošel dvěma angínami."
Boleslavi zbývá odehrát posledních šest zápasů. S čím do nich jít?
Říkám to pořád stejně. Do každého střídání, do každého zápasu, musíte jít naplno. Zaprvé jsme od toho placení, zadruhé – a to především – to máme všichni rádi a nikdo nechce prohrávat nebo být lhostejný. Neusnout na vavřínech. Musíme koukat na Kladno, aby se na nás nedotáhlo. A pokud ještě je možnost, tak dotáhnout se na toho, kdo je aktuálně před námi.
Zápas s Kladnem vás čeká už za týden v pátek. Jak se na tak důležitý duel připravit?
Příprava k tomu zápasu ještě nesměřuje, jelikož v neděli máme ještě Budějovice. Ale samozřejmě to bude asi na ostří nože. Bude to zápas sezony a bude se tam lámat chleba ohledně počtu bodů.
Boleslavští fanoušci organizují na Kladno velký výjezd. Plní se už třetí autobus, což je určitě nadstandard. Reflektujete to?
Upřímně, slyším to nyní poprvé. Ale myslím si, že každý hráč je rád, když ho přijede podpořit vlastní fanoušek. Jsme si vědomi toho, že sezona není optimální, že se letos úplně nedařilo. A tak se nedivím ani tomu, že fanoušci někdy nejezdili. Za mě osobně jsem moc rád, že chystají tak velký výjezd a přijedou nás podpořit.
„Pokládalo se mi to hrozně těžko. Byl tam sled událostí, proč jsem to chtěl udělat."
I přesto, že sezona není tak vydařená, je v týmu pořád znát obrovská týmovost. Vnímáte ji?
Jelikož jsem složil funkci kapitána, tak i přesto, kdybych viděl v kabině, že by někdo neodváděl práci pro logo, co nosíme na dresu, tak bych o něj přerazil hokejku. Každý kluk, ať už hraje v kterémkoli týmu, tak by měl být týmový. Jestli ne, tak by se měl dát na jiný sport. Nepřipadá v úvahu, aby někdo něco vypouštěl. A pokud ano, pak by starší kluci, nebo ti, kteří jsou ve vůdčí pozici, měli zakročit. Ale myslím si, že u nás to není takové, že by se někdo musel lámat přes koleno.
Když jste složil kapitánské céčko, hodně lidí jste tím překvapil. Když se na to podíváte s odstupem času, máte volnější ruce?
Pokládalo se mi to hrozně těžko. Byl tam sled událostí, proč jsem to chtěl udělat. Nechci to pitvat, protože bych vytahoval věci z kabiny, což se nedělá. Ani to dělat nebudu. Nebudu říkat, že mě to mrzí. Samozřejmě bych byl rád kapitánem, ale semlelo se to všechno tak, že jsem se pro to rozhodl. Ale nelituju toho.
Za Boleslav už jste stihl naskočit do 250 utkání, což je jubileum. Je to vaše nejdelší štace?
Ano, je to moje nejdelší šňůra. Většinou jsem v klubech působil tři roky. Krom Chomutova, kde jsem byl rok na hostování. V Boleslavi už jsem pět let. Smlouvu ještě podepsanou mám, tak doufám, že se dodrží. Rád bych tu pokračoval, jsem tu spokojený.
Share on Facebook
