Střelec Stránský exkluzivně o Švýcarsku i Varaďovi. Co NHL?
Matěj Stránský
|
Foto: m.laregione.ch
Na střílení gólů má Matěj Stránský přirozený talent, nejlepším kanonýrem se stal v Česku i ve Švýcarsku. Právě země helvétského kříže je pro něj nyní hokejovým domovem. Brzy třicetiletý útočník hájí barvy Davosu, což je momentálně jedno z nejlukrativnějších angažmá v v Evropě. „Užívám si to tady," říká bez váhání.
S Davosem jste aktuálně v tabulce švýcarské ligy na sedmém místě se ztrátou dvaceti bodů na prvního. Klub s ambicemi a tradicí Davosu čeká víc, že?
Určitě by to mělo být lepší. Začátek sezony jsme měli dobrý, ale poté přišlo hodně zranění. Hráli jsme asi patnáct zápasů v nekompletní sestavě, což se projevilo. Teď se kluci vrací, takže věřím, že budeme zase vyhrávat a že se vše otočí k lepšímu.
Vnímáte tlak?
Ambice jsou velké, v tom máte pravdu, ale jak jsem říkal, měli jsme hodně marodů, takže tlak nebyl úplně na místě. Ten možná začne až teď, pokud v kompletní sestavě nebudeme vyhrávat. Osobně si ale tlak vytvářím hlavně sám na sebe. Jak jste říkal, tak poslední zápasy nám moc nevyšly, dali jsme strašně málo gólů. Musíme to zlomit, věřím, že se to povede.
„Tlak si vytvářím hlavně sám na sebe."
Měl jste to štěstí, že jste působil v několika elitních evropských klubech, liší se v něčem přístup vedení k nezdarům například v Třinci a v Davosu?
V Třinci jsme většinou hráli fakt dobře, takže tam snad ani nebyly nějaké takové kroky ze strany vedení potřeba. Měli jsme samozřejmě pasáže, kdy nám to drhlo, ale velkou roli hrál Venca Varaďa. On byl takový filtr, díky němu jsme se mohli soustředit jen na hokej, věci kolem jsme vůbec řešit nemuseli. Totéž platí o vedení klubu, Vencovi do práce nekecali. I proto v Třinci všechno fungovalo, byla to jedna z věcí, která se mi na klubu moc líbila. V Davosu je tlak trochu vyšší hlavně na importy. Když jste zahraniční hráč, čeká se od vás, že budete rozdílový.
Týmový úspěch by každopádně byl potřeba, protože poslední titul získal Davos jakožto nejúspěšnější švýcarský klub na jaře 2015.
To máte pravdu. Na druhou stranu je Davos od toho roku 2015 v určité přestavbě, která trvá dodnes. Švýcarská liga jako taková se od té doby taky hodně posunula a řekl bych, že Švýcaři jsou trpělivější než Češi. Z pohledu fanoušků to platí určitě. Podporují vás i v případě, že se vám zrovna nedaří, nepískají, nenadávají, v tomhle vidím ve srovnání s Českem rozdíl.
„Venca Varaďa byl takový filtr, díky němu jsme se v Třinci mohli soustředit výhadně na hokej."
Když jsem se nedávno díval na zápas Davosu, zaujalo mě, jak se fanoušci soupeřících týmů navzájem objímali. V Česku něco téměř nevídaného.
Máte pravdu, ve Švýcarsku je to fakt jiné. Lidi se tady jdou na hokej bavit, protože ho mají rádi. Jakmile zápas skončí, v klidu odejdou domů. Rivalita samozřejmě je, ale nic neberou zbytečně vyhroceně.
Zažil jste ve Švýcarsku divácké výtržnosti? V Česku například vhazování předmětů na led skoro až folklórem.
Tady jsem snad ještě nezažil, že by někdo něco hodil na led. Švýcaři jsou celkově hodně opatrní, dodržují zákony a pravidla. Málokdo si dovolí jít přes hranu.
V Davosu jste jediný Čech, nechybí vám parťák?
Nevnímám to, jsem zvyklý. V Americe jsem byl sám, ve Švédsku jsem byl sám a v Rusku jsem byl jeden rok taky sám. Anglicky se domluvím, navíc v Davosu žije spousta českých rodin, se kterými se stýkáme, takže není problém.
„Švýcaři jsou hodně opatrní."
Mezi vaše spoluhráče patří ostřílený Andres Ambühl, který si pořád udržuje vysoký výkonnostní standard i na mezinárodní scéně. V čem tkví jeho hokejová dlouhověkost?
U něj je to hlavně o tom, že ho hokej pořád baví. Mentálně je nastavený tak, že si z ničeho nedělá těžkou hlavu, což podle mě hraje zásadní roli. V každém tréninku i zápase jde na sto procent. Je neskutečné, co předvádí. Jsme rádi, že takhle zkušeného hráče v týmu máme.
Matěj Stránský | Foto: phothockey.ch
Ve Švýcarsku působíte druhým rokem, přičemž na počátku loňské sezony jste moc vidět nebyl. Musel jste si zvykat?
Jak říkáte, švýcarský hokej je jiný než třeba český. Hodně se bruslí, hraje se nahoru dolů. Navíc nový tým, nový systém, nové prostředí… Ale nakonec si všechno sedlo, za což jsem rád.
To určitě, získal jste korunu krále střelců švýcarské ligy, kterou jste pro sebe o rok dříve uzmul i v Třinci. Dá se říct, které si víc považujete?
Nerozlišuju to. Jsem takový, že dobrou sezonu vždy chci hlavně potvrdit. Není to o tom, že bych potřeboval dávat každý rok padesát gólů, ale vždy se snažím dát alespoň těch dvacet. Je to moje práce, od střílení gólů tady jsem. V Třinci byla moje role stejná.
„Vždy se snažím dát alespoň dvacet gólů za sezonu."
V Třinci jste exceloval s Martinem Růžičkou nebo Petrem Vránou. Jsou si s nimi v něčem vaši nynější spoluhráči z útočné formace podobní?
Spolupráce funguje trochu jinak. Enzo Corvi je jeden z nejlepších nahrávačů ve švýcarské lize. Martin Růžička byl spíš střelec. Druhé křídlo se nám letos dost točí, takže těžko porovnávat. V Třinci jsme měli každopádně tu výhodu, že s námi hrál Petr Vrána. Strašně pracovitý centr, který všechno odbojoval. My s Růžou jsme často slízli smetanu. Hrálo se mi s nimi skvěle, moc rád na tohle období vzpomínám.
Ve Švýcarsku působí několik třineckých šampionů, jste spolu v kontaktu?
V kontaktu jsem hlavně s Martinem Gernátem, občas si zavoláme i s Michaelem Špačkem. Kluky sleduju a přeju jim, ať se jim daří.
Ale třeba takovému Šimonu Hrubcovi se minulý týden tolik dařit nemuselo, co? V nájezdovém rozstřelu mezi Davosem a Curychem už to vypadalo, že dáte jasný gól, nakonec vás ale vychytal. Hecovali jste se?
Šimon mi říkal, že ani neví, jak to chytil, tak jsme se tomu zasmáli. Ale jak říkáte, položil jsem si ho a měl jsem dát gól. Byl jsem naštvaný, že se to nepovedlo, Šimon ale ukázal, že patří mezi top gólmany v Evropě, kterým se těžko dávají góly.
„Šimon mi říkal, že ani neví, jak to chytil."
Nájezdy jste vždycky jezdil rád, že?
Spíš jde o to, že mě na ně trenér posílá, i když letos jsem snad ještě žádný nájezd nedal. Pracuju na tom a jak jinak se zvednout než nájezdy jezdit a smůlu prolomit. Pak člověk získá sebevědomí.
Matěj Stránský | Foto: hcocelari.cz
A co je u nájezdů klíčové? Sebevědomí, nebo nacvičený způsob zakončení, o kterém hráč ještě před nástupem na led ví, že ho zvolí?
Řekl bych, že je to 50/50. Musíte mít nacvičenou nějakou kličku nebo střelu, u které víte, že funguje a zároveň si musíte věřit. Důležitou roli před každým zápasem hraje i trenér gólmanů, který nám posílá videa, kam dostávají brankáři soupeřů nejvíc gólů. Takže za mě jde hlavně o tyhle tři věci.
Mimochodem, spekuluje se, že českou kolonii ve Švýcarsku by mohl rozšířit Václav Varaďa Uchytil by se?
Za mě určitě, je to jeden z nejlepších trenérů, které jsem v kariéře měl. Potřeboval by určitě nějaký čas, protože ve Švýcarsku je všechno trochu jiné, ale věřím, že svými zkušenostmi, pílí a nasazením by byl schopný získat úspěchy i tady.
„V Třinci každý znal svoji roli. Všichni věděli, že když nebudou makat na 110 procent, tak prostě nebudou hrát."
Říká se o něm, že jeho nároky jsou velmi vysoké, je to asi i vaše zkušenost, že?
Přesně tak, ale byla to věc, která se mi na něm líbila. Díky tomu V Třinci každý znal svoji roli a všichni makali na 110 procent, protože věděli, že když makat nebudou, tak prostě nebudou hrát. Někdy to bylo náročné, ale za titul a všechny dobré výsledky to určitě stálo.
Překvapilo vás, že po konci loňské sezony v Třinci skončil?
Určitě mě to překvapilo, nečekal jsem to. Na takové rozhodnutí má ale samozřejmě právo, je to jeho věc. Jsem zvědavý, kde podepíše teď.
Byl to právě Václav Varaďa, kdo o vás nedávno prohlásil, že byste mohl hrát NHL. Pokukujete po nejslavnější hokejové lize světa?
To už asi ne. NHL dnes hrají čím dál mladší kluci, na ni mi už z mého pohledu trošku ujel vlak. Musel by se stát zázrak, abych se do NHL ještě dostal.
„Na NHL mi už asi ujel vlak."
Upřímně asi ani nemáte důvod měnit prostředí, že? Švýcarsko je co do hokejové i životní úrovně momentálně špička.
Jednoznačně. Svědčí o tom i počet kvalitních hráčů, kteří sem chodí. Švýcarský hokej jde nahoru a stejně tak švýcarská životní úroveň. Jsme tu spokojení.
Rodina se taky zabydlela?
Jojo, Davos je malé městečko, přičemž vyžití je tu strašně moc. V zimě se dá lyžovat, bobovat, hned vedle stadionu je veřejná ledová plocha, můžete chodit do bazénu… Dcera chodí do školky, syn bude mít za dva týdny rok, takže s ním pomalu začneme chodit na hokej, užíváme si to tady.
Tak to budete mít za dva týdny při synových prvních narozeninách motivaci navíc, abyste mu věnoval gól, co?
Můžu se o to pokusit, ale asi z toho ještě moc mít nebude. (směje se) Musíme si ještě počkat a uvidíme, jestli ho hokej bude vůbec bavit.
K hokeji a obecně sportu jako takovému ho ale asi povedete, ne?
To určitě. Nevím, jestli účelově k hokeji, ať si vybere sám, já nicméně vyrůstal v hokejové rodině, takže se takovému ovlivnění odmalička asi nevyhne. (směje se) Byl bych samozřejmě rád, kdyby hokej hrál.
Matěj Stránský | Foto: rsi.ch
Share on Facebook
