Také se pereš? ptají se Mozíka. Ministr obrany hraje v Podolsku přes bolest
V ruské Kontinentální lize patří k nejvytíženějším českým zadákům. Vojtěch Mozík si vybudoval výbornou pozici, pro kouče Valerije Bělova je v Podolsku první variantou pro přesilové hry, odchovanec boleslavského hokeje přeskakuje mantinel opravdu hodně. „Jsem maximálně spokojený. V klubu působím druhým rokem a už všechno dobře znám," pochvaluje si.
Účastník letošní olympiády v Koreji a bývalý hráč New Jersey našel na předměstí Moskvy pohodu. Mozík se bleskově adaptoval – během minulé sezony nasbíral v 55 zápasech parádních 30 bodů, letos má na kontě zatím 27 utkání, čtyři góly a osm nahrávek.
Český reprezentant přitom poslední dobou není úplně fit. V prvním duelu turnaje Karjala se totiž Mozík zranil, měl potíže se zády a musel tudíž vynechat zbývající dvě bitvy v Helsinkách.
Teď už jste v pořádku?
Nastupuju, ale optimální to není. Na nároďáku jsem dostal do zad a bolí mě to pořád. Hraju přes bolest. Pevně věřím, že se nejedná o nic vážnějšího. Snad problémy postupně odezní.
Jde o dlouhodobější zranění?
Ne, to ne. Hrál jsem první zápas proti Švédsku, od soupeře přišel trošku hit. Odnesla to záda, nemohl jsem se nerovnat. Byl jsem na kapačkách, aby se mi záda uvolnila. Což se stalo. Ale už utekly skoro tři týdny a pořád to trošku cítím.
V utkáních KHL máte pořádnou porci minut, pro Podolsk jste ministrem obrany. Vytížení podle představ, co říkáte?
Jo, to je super. Od trenéra mám důvěru, fakt si nemohu stěžovat. Hraju přesilovky, oslabení. Všechno. Za zápas mívám kolem 25 minut, za což jsem rád.
Foto: Jan Špilar
Platí spokojenost také s výsledky týmu?
Víceméně ano. Držíme se na pozicích pro play off, povedlo se nám vyhrát některé těžké zápasy. Třeba v Bratislavě se Slovanem. Jednoznačně chceme postoupit, bojujeme o každý bod. Někdy se nám stane, že výborně zvládneme jeden zápas, ale v tom dalším výkon nepotvrdíme.
Je v tomto ohledu KHL specifická? Utkání běží velmi rychle.
Určitě. Ať zápas dopadne jakkoli, musíte to honem hodit za hlavu. Protože hned čeká další zápas a v něm je zase třeba bodovat. Pauzy mezi utkáními jsou minimální, k tomu dost cestování. Je to rychlé. Pokud přijdou dvě tři porážky za sebou, hned se to v tabulce projeví.
Co říci ke kvalitě mužstva Podolsku? Táhnou ho matadoři jako Sjomin nebo Kokarev, hodně se asi spoléhá na krajánky.
Je to tak. Sjomin hrál mraky zápasů v NHL, je to velká persóna. To samé Kokarev: mistr světa za ruský nároďák, také hodně zkušený útočník. Jsou to výborní hráči, ale máme i další. Naší výhodou je, že máme výbornou partu. V kabině není žádný problém. Všichni jsou v pohodě, ruští hráči i lidé kolem týmu se nám cizincům snaží maximálně vyjít vstříc. Ve Viťazu hraju druhým rokem, všechno už znám. Nemohu říci jediné špatné slovo.
Když jste mluvil o atmosféře v týmu – asi je to velký rozdíl v porovnání s tím, co jste předtím zažil na farmě v AHL, že?
Určitě. To se nedá srovnat. Jiný svět.
Je to i tím, že máte v Podolsku trošku jinou pozici?
To sice mám, ale celkově mi to teď přijde uvolněnější než na farmě. Je příjemné, že vám každý chce pomoci. Že ostatní chtějí, aby byl člověk spokojený.
O Podolsku se dlouho mluvilo jako o klubu bitkařů. Stane se vám, že to ještě někdo sem tam připomene?
No jasně, to je pořád. V Česku i jinde. Každý se mě ptá, jestli se peru (směje se). Odpovídám, že vůbec. Nejsem žádný bitkař, ale technický hráč. V Podolsku už se nikdo nerve, tyhle časy jsou ve Viťazu dávno pryč. Chceme hrát hokej, v sestavě vlastně už ani nemáte žádného bitkaře. Skladba hráčů napovídá, že je všechno jinak. O Sjominovi s Kokarevem jsme už mluvili, je tu také Fin Miro Aaltonen nebo mladí kluci jako Švec-Rogovoj a další, kteří mají hodně před sebou.
Před vaším utkáním na Slovanu se v Bratislavě sešli členové štábu české reprezentace, kteří chystali nominaci na Channel One Cup. Mluvili s vámi trenéři?
Ano, bavili jsme se. Měl jsem z toho radost. Každého hráče potěší, když cítí od trenérů podporu. S panem Říhou i s asistenty jsem hovořil po rozbruslení před utkáním, hodně jsme řešili můj zdravotní stav. Každopádně je super, když trenéři přijedou a popovídají si s námi.
Zápasy v Bratislavě jsou pro české krajánky z KHL vítanou příležitostí, jak na chvíli opustit poměrně fádní stereotyp a dopřát si setkání s rodinou či kamarády.
Přesně tak. Přijel za mnou můj agent Michal Sivek, byli jsme na večeři. Dorazili i rodiče. Samozřejmě nejde o žádné velké bláznění, ale člověk si to užije. Jinak vlastně nemáme možnost, jak se vidět. Naši se už byli podívat v Podolsku, ale je to složitější. Musejí být víza, což docela trvá. Naopak do Bratislavy dojedou z domova za nějaké čtyři hoďky. To je fajn.
Share on Facebook
