Titul byl pro Litvínov malé Nagano. Myslím na něj každý den, říká Šlégr
Foto: Aleš Krecl, cslh.cz
Jsou čtyři roky, možná tři. Na předsezónní tiskové konferenci litvínovského klubu se Jiří Šlégr s Martinem Ručinským rozpovídali o tom, co je ještě jejich hokejovým snem. "Nikdy jsme v Litvínově neslavili titul," řekli ostřílení bardi. V sále to zašumělo, podobné věty říkával třeba Jaromír Jágr o Kladně. Severočeši tehdy rozhodně nepatřili k favoritům extraligy, tohle platilo i před uplynulým ročníkem. Přesto nakonec dokráčeli k prvenství. Ta jízda byla tak kouzelná, že aktérům ani fanouškům nezmizí z paměti nikdy!
Vervě vyšla sezona dokonale, mnozí mluví o malém zázraku, historický triumf mívá i jiné přívlastky. Když Krušnohorci zvládli rozhodující sedmé finále v Třinci, generace litvínovských hráčů měly radost. Největší možná Martin Ručinský s Jiřím Šlégrem. Zatímco první válel na ledě jako za mlada, Šlégr strávil závěr fantastického ročníku coby člen trenérského štábu. Následně si ohromně užil dlouhé parádní oslavy. "Pro nás to bylo malé Nagano. Pro Litvínov znamenal titul strašně moc, v životě jsme to nevyhráli," upozorňuje.
Když se koukám na sestřihy, tak brečím. Titul ani neumím popsat
Největší euforie už vyprchala, ale úspěch je pořád živý. "Když chodím po Praze, stane se, že mě lidi na ulici kolikrát zastaví s tím, jak je fantastické, že jsme to dokázali. To byl náramný příběh. Pro Litvínov je to taková konečná třešinka na dortu." Přesně tak. V předchozích letech brali extraligové prvenství legendy jako Martin Straka nebo Petr Čajánek, teď se přidali Jiří Šlégr a Martin Ručinský. Ale hlavně - konečně se ho dočkal klub, který vychoval hromadu skvělých hokejistů a hvězd zámořské NHL.
Ve finále byly sympatie většiny fanoušků i vzhledem k tomu na straně Vervy. "Připadalo mi, že nám přál snad každý, samozřejmě kromě fanoušků Třince," reaguje Šlégr. "Ono si to o to trochu říkalo. Klub s neomezenými finančními možnostmi jako Třinec proti klubu, který horko těžko dává dohromady stadion. My jsme národem, co vždycky fandí relativně slabšímu. Třinec už to také vyhrál, kdežto my ne. Šlo o kombinaci věci, proč nám spousta lidí v republice držela palce."
Od posledního zápasu sezony utekl už víc než měsíc, ale jakmile olympijský vítěz a mistr světa hovoří o žlutočerné radosti, úplně září. Myslí na titul pořád, třeba každý den? "Vzhledem k tomu, že mi žena dala obrazy s Růčou na ledě do ložnice, tak si vzpomenu každé ráno, když se vzbudím," směje se. "Pro mě to znamená strašně moc. Ani to neumím popsat... Když koukám na jakýkoli sestřih, třeba na besedě v Litvínově pouštěli tři klipy, tak brečím. V Litvínově jsem si prožil mládí, byly tam špatný chvíle. Teď přišla euforie, ve kterou jsem věřil, když jsem se tam vracel. To je to jedno z nejvíc v životě," vyznává se.
Stát ve frontě šest nebo sedm hodin? Lidé v Litvínově hokej milují!
Hovoří tak, že se skoro zdá, jako by čerstvý úspěch stavěl výš než olympijského zlata. "Ne, tak to není, protože Nagano byla národní záležitost, ale Litvínov je pro mě hned za tím. Vyrostl jsem tam, když jsem viděl, co se dělo na stadionu během posledního zápasu v Třinci... Lidi udělali šňůru pomyslné lodě až dolů k tramvaji, což je řekněme nějakých 500 metrů. Pádlovali, radovali se, jezdili s vlajkami. Bylo jedno, jestli staří nebo mladí. Pro mě to bylo fakt strašně moc. Já jsem patriot, na Litvínov nedám dopustit!" připomíná.
Zájem fanoušků neopadá, mistři se o tom přesvědčili například při autogramiádě, která předcházela startu letní přípravy. "Podepisovali jsme se osm a půl hodiny. Když byly za námi dvě hoďky, a kluci otáčeli hlavy, jak tam ještě budou dlouho, říkal jsem: buďte v klidu, ve Vancouverou to kdysi bylo devět hodin. Nedovedli si to představit. No, teď už vědí, jaké to je," hlásí z vesela. I tahle událost potvrdila, co hokej pro Litvínov a region znamená. "Lidi ho milují, stojí ve frontě šest nebo sedm hodin. To není normální. Já to pokládám za něco originálního. A důkaz, že Litvínov skutečně je městem hokeje."
Jenže čas se nedá zastavit. Ačkoli se litvínovští fanoušci budou ve vzpomínkách vracet k nádhernému dubnu, hokejisté Vervy se už potí v trénincích před novým ročníkem. Severočeši začali v Turecku, kde Jiří Šlégr nebyl. Stejně tak Miloslav Hořava, jehož by měl zkušený zadák nahradit na pozici asistenta.
Věřím, že Růča v srpnu přijde a řekne: ještě to na tok zkusím!
"Ale v případě Hořáka bych to úplně neuzavíral. Pořád věřím, že odešel jen na dočasnou dobu, Byl bych rád, aby si to ještě rozmyslel, byl pro nás totiž klíčovou rolí v trenérském štábu. Co udělal za práci s beky, to se jen tak nevidí. Myslím si, že to je náramný psycholog. Stát po jeho boku, přihlížet a snažit se mu pomáhat - to pro mě byla obrovská zkušenost. A já mu za ni strašně děkuju! Budu věřit, že Hořák v srpnu přijde s tím, že si to rozmyslel. A půjde do toho znovu," naznačuje Šlégr.
Celý Litvínov také čeká, jak se rozhodne Martin Ručinský. Dá veterán ještě jednu sezonu? Nebo nedá? "Byl bych samozřejmě strašně rád, kdyby si to Růča rozmyslel a šel hrát. Znamenal pro nás obrovský přínos, měl v mužstvu velkou roli," upozorňuje. Šlégr přiznává, že lámat kamaráda nemá cenu. "Spíš mezi námi probíhá pošťuchování. Ve čtvrtek jsme spolu byli na obědě. Zase jsme se o tom bavili."
Ručinský teď především léčí zranění, které mu vzalo světový šampionát. "Růča má s tou rukou ještě dost velké trápení. Bude to trvat. Jedná se o problém v oblasti krční páteře - vlastně to samé, co já mám na spodních bedrech, tak on to má na ruce. Ta spodní mu v podstatě vynechává, je otázka času, než se všechno zacelí a spraví. Momentálně na tom ještě není dobře." Už po play off Ručinský uvedl, že potřebuje čas. A klid. V Litvínově na něj nikdo nespěchá, všichni si přejí, aby nezdolný útočník v sobě našel motivaci a chuť dál pokračovat. "Pořád věřím, že v srpnu přijde a řekne: ještě to na tok zkusím!" uzavírá Šlégr.
Share on Facebook
