Touha je zázrak, kámo, zázrak... Pokorný: I Pospíšil dal ego do prde*e. Co jeho vzkaz?
Kamil Pokorný
|
Foto: Petr Frýba, BPA sport marketing
Pár vteřin před jásotem šampionů uchopil trenérskou tabuli a napsal na ni: „Wendy, ten titul je pro tebe. Táta.“ Krátký vzkaz potom brněnský stratég Kamil Pokorný několikrát ukázal do televizních kamer. Pohádkové zlato Komety věnoval své dceři, která tragicky zesnula před dvaceti lety.
„Vždycky mi hrozně fandila, říkala: Taťko, jste borci! Čekal jsem na tenhle moment. Jsem strašně rád, že jsem jí to mohl poslat tam nahoru. Určitě držela palce,“ vyprávěl dojatě Pokorný.
A přímo na ledě v ryzích emocích popisoval své první dojmy z toho, že si žezlo pro extraligového panovníka po sedmi letech opět přivlastnila modrobílá parta ze srdce Moravy...
Kdy vám cvaklo v hlavě, že to tenhle tým může zmáknout?
Když jsem ve čtvrtém zápase proti Spartě viděl bloky Zábrdy (Libor Zábranský ml.) a Guliho (Michal Gulaši), jak tam mezi nimi Flíček (Jakub Flek) lítal a Posty (Michal Postava) to zavřel, tak jsem cítil, že to mužstvo chce. Vrátil jsem se o sedm let zpátky, kdy takhle do střel skákali Malec a spol. Problesklo mi hlavou, že je to možné.
Berete překvapivý titul i jako vaše osobní zadostiučinění?
Hlavně chci říct, že jsem kolem sebe měl borce jako je Jirka Horáček, Jarda Barvíř nebo Honza Švaříček a další, kteří mi obrovsky pomohli. Když jsem se rozhodoval, jestli to mám vzít po panu Modrém, tak jsem chtěl nejprve slyšet jejich názor. Oni mi řekli, ať do toho jdu, že mi pomůžou. Opravdu dostáli svému slovu.
Na cestě k vavřínům jste odklidili dva TOP favority – Spartu i Pardubice... Další důkaz, že je Masarykův pohár ve správných rukou.
Furt mi je předhazovaný můj způsob hry. Vrátím se o soutěž níž, do Třebíče. Hrál jsem tam s klukama, kteří byli i na hraně soutěže a dokázali jsme vyhrát základní části. Pokud tomu dáte tuhle obětavost a modrobílé srdce, které tam frajeři hodili na led, tak jsou možné zázraky. Dneska jsem před zápasem klukům řekl, že je v českých rádiích jedna písnička se slovy: Touha je zázrak, kámo, zázrak… Touha z nich sršela a zvládli to.
Předhazovat vám to může, kdo chce. Ale tenhle styl zkrátka přináší úspěch, ne?
Nechci, aby to znělo namyšleně, ale… Píše se o Třinci, famózních pět titulů za sebou. Kometa ale ten hokej hrála v letech 2017 a 2018, i ve finále s Třincem. Hrozně se z toho poučil, nechci říkat slovo „okopíroval“. Začal hrát obdobně. Měl výborné hráče, díky tomu dokráčel k pěti titulům. Proto mu věřím.
„Píše se o Třinci, famózních pět titulů za sebou. Kometa ale ten hokej hrála v letech 2017 a 2018.“
Čím jste vlastně giganty předčili?
Myslím, že jsme měli kvalitnějšího gólmana. To tak je, možná na to máte jiný názor. Do toho 350 zblokovaných střel za dvacet zápasů, bez toho to nemůžete uhrát. Pak potřebujete zabijácký instinkt, v tomhle ohledu se nám dařilo se Spartou i Pardubicemi.
Tušil jste před sezonou, jaké zvíře dřímá v brankáři Postavovi?
Můžu vám říct, že jsem byl z těch, co mu věřili. Měl jsem ho na očích v první lize a neskutečně nás trápil. Sice jsme přes Přerov ve čtvrtfinále s Třebíčí přešli, ale byl to hrozný boj. Jenom díky němu. Ten kluk je snad bez nervů, chytá fantasticky.
Nebylo vám úzko, když vás Dynamo zkraje sedmého finále zmáčklo do kleští?
Posty chytl v prvních pěti minutách tři góly. Čekal jsem to, ale že to bude takový vichr z hor… To ne. Pak jsme se z toho vymotali, první gól byla rána do vazu. Když tam dojedete a fláknete jim ho tam. Naše sebevědomí šlo nahoru, Pardubic naopak dolů. Pak proti vám může stát kdokoliv.
O čem svědčí, že jste dvakrát dotáhli Game 7 venku do zdárného finiše?
Víte... Před šestým zápasem v Brně jsem šel na střídačku, a to není jednoduché. Za týden mi přitom bude 58. Vezměte si, že tam jdou na led kluci kolem dvaceti let jako jsou Kosák (Jakub Kos), Kony (Jakub Konečný), nebo importi, kteří to v životě nezažili. Je to obrovský tlak. Chcete, aby se to pro lidi vyhrálo v Brně. Potom přijde křeč, jeden nešťastný gól a srazí vás to do kolen. Dneska se to stalo Pardubicím a vidíte, jaký je to mančaft.
Brno má čtrnáctý titul i díky skvělým tahům na přestupovém poli. Trefovali jste se, že?
Souhlasím. Můžu je jmenovat... Libor Zábranský – neskutečně nám pomohl. Peter Mueller – o něm se nemusíme bavit, pro něho je Brno jak dělané. Šimon Stránský – chci s ním vylepšit defenzivu, ale dopředu je neskutečný. A Arttu Ilomäki – hned jsem vám říkal, že pro něho mám slabost, vydrilovaný Fin. V domácích zápasech dokázal neuvěřitelné věci.
„Hráčům stačit nebudu. Jak byli draví na ledě, tak asi budou draví při oslavách.“
A co Kristián Pospíšil, jedna z nejvíc propíraných postav finále?
I on si dal ego do prde*e a fáral. O to víc mu to přeju.
Česká reprezentace loni klasicky slavila na Staromáku, vás brzy čeká brněnský Zelňák. Co od toho čekat?
Hráčům stačit nebudu. Jak byli draví na ledě, tak asi budou draví při oslavách. Už na to moc nejsem, ale dneska se s nimi pokusím držet krok.
Share on Facebook
