Tři sezony v osmnáctce? Lépe jsem to zakončit nemohla, hřeje Juříčkovou
Barbora Juříčková
|
Foto: iihf.com
(ZUG, od našeho zpravodaje) České juniorky dosáhly ziskem stříbrných medailí historického úspěchu. Povedlo se jim to s omlazeným kádrem. V jeho jádru byla ovšem čtveřice hráček, která startovala už na třetím mistrovství světa.
Adéla Šapovalivová, Tereza Plosová, Klaudie Slavíčková a Barbora Juříčková dvakrát zažily zklamání z vyřazení ve čtvrtfinále. Teď si to všechno vynahradily. „Tohle stříbro má pro mě neskutečnou hodnotu, protože jsem v téhle kategorii strávila tři roky. Už je to pro mě třetí sezona, co jsem tady byla, a lépe jsem to asi zakončit nemohla,“ uvědomuje si Barbora Juříčková.
„Asi jsme tu měly silný ročník a ty mladší holky jsou fakt šikovné. Myslím si, že mají před sebou dobrou budoucnost.“
Obě čtvrtfinálové porážky z předchozích šampionátů byly těsné. Loni Češky podlehly Finkám 2:3, o rok dříve Švédkám 1:2. Těm teď vyřazení vrátily. Co bylo na tomto turnaji jinak, že se to konečně podařilo? „Já vůbec nevím. My jsme byly každý rok dobrá parta. Asi jsme tu měly silný ročník a ty mladší holky jsou fakt šikovné. Myslím si, že mají před sebou dobrou budoucnost,“ přemýšlí útočnice, která dělala asistentku kapitánce Šapovalivové.
Ojedinělý a obrovský úspěch. Máme z toho obrovskou radost, přiznává Andrašovský
Krátce po skončení finále se v ní ale mísily různé pocity. „Jsem neskutečně pyšná na tu partu, co jsme byly. Je to historický úspěch pro osmnáctku. Je to takové, že nás mrzí, že jsme to nedotáhly do konce, ale jsme furt pyšné a šťastné, že máme takový úspěch,“ přiblížila, co se v ní odehrávalo.
Prohra ve finále mrzí. Stříbrno má ale velkou hodnotu, přiznává Velinská
Mladé hokejistky opravdu pomýšlely na zlato, moc po něm toužily. Úvodní část finále proti Spojeným státům jim ale nevyšla podle představ. „První třetina byla taková slabší. Takže jsme si s holkama řekly, ani trenéři to nemuseli říkat, cítily jsme to samy, že musíme přidat, jestli je chceme porazit. Musíme začít hrát, jak jsme hrály proti Kanadě a Švédsku, že to byly úžasné zápasy. A vrátily jsme se zpátky.“
„Už jsme všechny cítily únavu.“
Český tým pak znovu demonstroval svoji obrovskou vnitřní sílu. „Já myslím, že druhá třetina a třetí třetina byly dobré. Byl to dobrý zápas na to, že nemáme proti takovému týmu ještě takové zkušenosti, jako třeba proti Finsku. Takže si myslím, že to byl dobrý zápas,“ hodnotí Juříčková.
Finálové utkání rozhodly přesilové hry. Jediný zásah do sítě USA sice Češky zaznamenaly v početní výhodě, nepotrestaly ale dlouhé pětiminutové vyloučení soupeřek, nevyužily ani přesilovku pět na tři. V této herní činnosti se trápily celý turnaj. „Je to tak. Měly jsme přesilovky, mohly jsme je využít a nepovedlo se. Ale to je prostě život.“
Svěřenkyně Dušana Andrašovského i tak nechaly na ledě všechno, co mohly. „Už jsme všechny cítily únavu,“ přiznává. Během 11 dnů se dvakrát utkaly s USA, dvakrát s Kanadou, fyzicky náročné zápasy byly i s Finskem a Švédskem. „Ale nikdy jsme si to nepustily k sobě a říkaly jsme si, že ještě můžeme, že tam necháme všechno na tom ledě a urveme to,“ dodává Barbora Juříčková.
Stálo to za to. Už navždycky budou zapsány v historii jako první český ženský tým, který postoupil až do finále mistrovství světa a získal stříbro.
Časem si uvědomíme, že stříbro je skvělé, a budeme strašně rády, ví Šapovalivová
Share on Facebook
