Vítkovice mají po Hell Weeku. Nic takového jsem nezažil, tvrdí Olesz
Foto: hc-vitkovice.cz
Letní příprava může být protkaná obvyklými metodami, může obsahovat i ty méně tradiční. A pak ji trenéři můžou zpestřit tak, aby si to hokejisté „vychutnali“ až do úplného dna. Přesně tohle je případ Vítkovic, které absolvovaly týdenní soustředění ve Zlatých Horách a pracovní název Hell Week odpovídal náplni. „Hráči si zaslouží pochvalu. Postavili se k tomu víc než čelem, klobouk dolů,“ smeká hlavní kouč extraligového A-týmu Jakub Petr.
Zatímco loni se vítkovičtí hokejisté chystali na sezonu na Štrbském Plese, tentokrát je čekalo něco jiného. Trenéři jim během „pekelného týdne“ nachystali celou řadu perliček, hlavním cílem bylo dostat jejich svěřence pod maximální fyzický i psychický tlak. Hráči neměli stanovený program a nikdy nevěděli, co je čeká za pět minut. Přesněji řečeno – nevěděli to ani v noci.
„Nezažil jsem nic podobného, v takovém tempu a náročnosti, co se týká toho, že jsme nevěděli, kdy kam půjdeme a co budeme dělat. Takže člověk spal po rozcvičce, po snídani, před obědem, po obědě... Pořád spal, protože když ho v noci něco vzbudilo, tak nevěděl, kdy se vrátí,“ říká na vítkovickém webu Rostislav Olesz. Z akce ale rozhodně žádný strach neměl. „Přes léto jsem hrozně trénoval. Hrozně jsem se na to těšil, čekal jsem to ještě náročnější, víc bojovek,“ přiznává.
Co všechno museli hráči podstoupit? Na tatami absolvovali výcvik zápasnických technik v boji muže proti muži, jindy zase dostali na trénink plynové masky. A noční cvičení byla samostatnou kapitolou. Vítkovičtí po nečekaném budíčku vybíhali sjezdovku, přičemž simulovali přesun raněného spoluhráče. Velký soutěžní zápal zase doprovázel bojovku zvanou Messnerovy vrcholy, kdy dvoučlenné týmy musely na sjezdovce zdolat čtrnáct pomyslných osmitisícovek. „Naběhali jsme asi patnáct kilometrů, takže myslím, že jsme si sáhli na dno,“ hlásil unavený Petr Kolouch, kterého chytaly i křeče. Přesto společně s Danielem Krenželokem tuhle disciplínu ovládl.
„Na jednu stranu to bylo těžké, ale zase když člověk v noci neviděl, kam až jde, tak to bylo o to jednodušší,“ tvrdí Olesz, jenž měl ze soustředení vyloženě pozitivní pocit. „Byla to změna stereotypu. Člověk zažil něco, co normálně nezažije, a určitě mu to dalo víc, než kdyby měl pravidelný režim.“ Jeden z očekávaných vítkovických tahounů kvitoval i složení pokojů, trenéři totiž nedbali na to, kdo je s kým kamarád. „Rozhodili to výborně. Je tady řada mladých hráčů nebo nováčků a na pokojích jsme byli promíchaní,“ vypráví.
„Spíš nám ještě víc dávali najevo, jak to zvládají. To je pro nás trenéry obrovský vzkaz.“
Jak už to chodí, hokejisté tak během týdne plného zátěže pořádně utužili kolektiv. A to vidí rád každý kouč, nejen Jakub Petr s asistentem Pavlem Trnkou. „Navzájem se podporovali, bylo to vidět hlavně při těch nočních bojových hrách. Únava se pak strašně rychle rozplynula a spíš nám ještě víc dávali najevo, jak to zvládají. To je pro nás trenéry obrovský vzkaz,“ pochvaluje si na klubových stránkách Petr.
Pro své svěřence měl na konci drilu slova uznání. „Myslím, že soustředění ještě předčilo naše očekávání. Ví se o nás, že neradi chválíme, zvlášť když sezona ještě ani nezačala. Ale myslím, že hráči si za ten týden pochvalu zaslouží. Postavili se k tomu víc než čelem, klobouk dolů,“ říká hlavní trenér Ostravanů. Jeho tým má před sebou poslední týden suché přípravy, po krátké dovolené se už hráči sejdou ke startu finální fáze. Teď zbývá jediné. „Samozřejmě co chtějí všichni slyšet a co my chceme vidět, je to, aby se nám to povedlo přenést na led,“ dodává na adresu povedeného Hell Weeku Jakub Petr.
Share on Facebook
