Hokejový Svět pro vás připravil stručné vizitky mistrů světa
Brankáři:
Milan Hnilička - klenot našeho týmu. Mnoho lidí ho před světovým šampionátem možná podceňovalo, ale on všechny nedůvěřivce vyvedl z omylu a potvrdil, že se umí na velký turnaj dokonale připravit a byl naší asi největší oporou. Jeho finálové zákroky byly magické a můžeme být rádi, že náš gólman přiletěl až z Atlanty.
Dušan Salfický - nastoupil sice pouze na dvacet minut, ale určitě v týmu nebyl jako páté kolo u vozu. Právě on se staral o dobrou náladu v mužstvu a jeho žertíky neustále udržovaly pohodu v celku.
Obránci:
Pavel Kubina - Nekompromisní a temperamentní obránce, který nikdy nejde pro ránu daleko. Byl základním pilířem naší obrany a společně s kliďasem - Jaroslavem Špačkem - vytvořil podobně jako při MS v Norsku výborně sladěný pár.
Jaroslav Špaček - Klidný, vyrovnaný a nefaulující hráč, kterého nic nerozhází. Znovu splnil to, co se od něj očekávalo. Branky sice nestřílel, ale jeho defenzivní činnost byla bezchybná. Klíčovou úlohu mohl hrát v semifinále proti Švédům, kdy byl určen jako pátý střelec trestného střílení, nakonec na něho však nedošlo.
Filip Kuba - nováček na mistrovství světa se vypořádal s nelehkou úlohou bravurně. Skvěle doplňoval naší ofensivu a jeho gól proti Kanadě byl doslova lahůdkový. Navíc dokáže v pravý okamžik přitlačit na pilu. Určitě mu hodně pomohlo i to, že hrál po boku velezkušeného Františka Kaberleho.
František Kaberle - tak k tomuto hráči není snad co dodat. Minulý rok prohlásil památnou větu: "Zlato se nevyhrává každý rok, no i když....". Jeho památná slova si připomínáme i nyní. Pro naše příznivce je toto jméno spojováno se všemi výraznými úspěchy českého hokeje (kromě OH). znovu jej zdobil neuvěřitelný přehled a také jeho umění vystihnout pravý moment pro přihrávku. Nepostradatelný článek našeho mužstva.
Karel Pilař - největší naše překvapení. S Radkem Martínkem vytvořili extraligový pár. Oba jsou spíše útoční hráči, ale na mistrovství se snad nestalo, aby toto duo někdo přečíslil. Navíc Pilař si zjednával respekt i vynikající hrou do těla. Snad jen ve finále oba trošku hořeli.
Radek Martínek - pozičně neomylný a vždy připravený založit rychlý protiútok. I on nezklamal a potvrdilo se, že nám v něm vyrůstá další skvělý obránce, jehož kromě rozehrávky zdobí i tvrdá dělovka, která několikrát donutila, aby brankáři prokázali své kvality. Škoda však, že nestřílel častěji.
Martin Richter - ledu si na MS zrovna moc neužil a z jedné odehrané třetiny nemůžeme dělat závěry. Každopádně je to pro nás naděje do budoucna, která vyniká zejména důranou hrou do těla.
Útočníci:
Robert Reichel - dlouho byl jeho start na mistrovství ohrožen, ale zraněný sval na ruce si dal říct a to bylo pro náš celek moc dobře. Český kapitán patřil k největším osobnostem celého šampionátu a možná, že byl vůbec tou největší. Byl vždy tam, kde měl být a po zásluze se stal naším nejproduktivnějším hráčem.
Martin Ručinský - od excelentního bruslaře se možná čekalo více branek. Jeho výkony však zdobila především neutuchající bojovnost, kterou občas trošku přehnal a byl vyloučen. Přinesl týmu však mnoho, především obětavost a perfektní defensivní práci. Trošku překvapivě se dostal mezi tři největší hvězdy našeho mužstva.
Radek Dvořák - rychlík na bruslích. Pokud je Pavel Bure ruská raketa, tak právě Dvořák je raketa česká. To s jakou lehkostí se dostává do brejku je neuvěřitelné a především proti Slovákům si museli beci soupeře připadat jak v Jiříkově vidění.
David Výborný - nedá se mu upřít snaha. Létal po ledě jako ďas, ale stále ne a ne dostat se k pořádné koncovce. Dva kanadské body na hráče jeho formátu je zatraceně málo, ale svým napadáním několikrát dostal beky soupeřů úzkých.
Jiří Dopita - nedá se říct, že by zklamal, ale rozhodně se od něho čekalo víc. Pohled na něj je však velmi pozitivní, vždyť jeho branka na 2:2 proti Finsku předznamenala dokonání fantastického obratu ve finále. Právě to dělá Dopitu hráčem s velkým "H". Má přehled jako nikdo jiný, o jeho stabilitě na bruslích ani nemluvě, navíc sám několikrát uzemnil protihráče nekompromisním bodyčekem.
Jan Tomajko - dá se říci, že jeho nominace nebyla tím nejšťastnějším krokem Josefa Augusty. Vsetínské křídlo se celý šampionát trápilo. Přesto se držel až do semifinále v základní sestavě. Avšak od čtvrtfinále jej pravidelně nahrazoval v průběhů zápasů Jaroslav Hlinka. Rozhodně pozitivně nepřekvapil a finále už odsledoval celé pouze ze střídačky.
Jaroslav Hlinka - třináctý útočník netrpělivě čekal na svojí příležitost. Ta přišla hlavně v zápase se Slovenskem a samozřejmě ve finále. Sparťanský centr je všechny chytil pevně za pačesy. Proti Slovákům vstřelil nesmírně důležitý druhý gól. Do sestavy zapadl rozhodně lépe jak Tomajko.
Martin Procházka - stálice na našem hokejovém nebi. Nepostradatelná část naší zlaté hokejové generace. Jeho blafák do bekhendu je snad nejlepší na světě. Přestože si na něj dávají gólmani pozor, jeho rychlá klička zabere vždy. Jeho veledůležité branky nám budou jednou chybět. V Německu předváděl své klasické výkony - nadprůměrné. Škoda jen, že se občas bojí jít do souboje, ale jeho devíza je jinde, než ve hře do těla.
Pavel Patera - stratég ze vším všudy. Je krása koukat, jak krouží svým neelegantním bruslením po třetinách soupeře a čeká na chybu soupeře, jako sup na svou kořist. Přesně to dokázal i u zlatého gólu ve finále. Jeho cit pro přihrávku je nepopsatelný a společně s Martinem Procházkou znovu vytvořil nebezpečné duo, jakoby ti dva spolu hráli i v letošní sezoně den co den.
David Moravec - dlouhovlasý raubíř bezvadně zapadl mezi dvě kladenské dvojčátka a stal se další "pravasem", které naladilo stejnou notu jako P+P. Vybojoval bezpočetně puků, nevzdal jediný souboj z čehož naší nesčetněkrát těžili. A to nejdůležitější ? Vždyť právě střapatý útočník vsítil nejdůležitější branku světového šampionátu.
Tomáš Vlasák - bojovník a také obrovská hračička v našem mužstvu. Občas zvolil místo střely zbytečnou kličku, která mu ne vždy vyjde. Zažil však už lepší mistrovství světa a byl to i on, kdo se usadil na střídačku, když trenér Augusta zredukoval sestavu na tři pětky.
Petr Čajánek - vůdce naší nejnebezpečnější útočné trojky. Snad nikdo jiný nezískal v náš prospěch tolik téměř ztracených puků jako zlínský centr. Velmi brzy si kápl do noty se svými tykadly Ujčíkem a Vlasákem a právě jejich útok rozhodl semifinálový duel se Švédskem a koneckonců se postaral i o vyrovnání na 2:2 ve finálové bitvě.
Viktor Ujčík - Neúnavný bojovník, pro něhož nebyl žádný souboj předem ztracený. Rychlonohý forvard, který krásně využíval své síly, jež načerpal během letní přípravy, se stal jedním z nejmilejších překvapení v našem mužstvu a také nejlepším střelcem. Jeho gól v semifinálových trestných stříleních nás dostal do finále.
Jiří Beneš
