Vladař zářil na farmě a sahal po NHL: Boston je jako Sparta, každý tam chce hrát!
Foto: nhl.com
Prožil skvělou sezonu a jednoznačně dokázal, že s ním v Bostonu mohou počítat. Daniel Vladař se sice nedočkal premiéry v NHL, nicméně na farmě Bruins nevídaně zářil. Týmu pomohl ke čtrnácti vítězstvím a měl luxusní osobní statistiky. „Určitě to potěší, ale rozhodně to není tak, že bych byl nejlepším gólmanem AHL," hlásí v rozhovoru pro hokej.cz.
Vysoký brankář jde poctivě za svým snem, který se jmenuje NHL. Zatím dělal u Medvědů náhradníka, ale jeho čas přijde. Navíc zmíněná slova jsou až příliš skromná, Vladařovi to v týmu Providence Bruins chytalo skutečně parádně. Průměr obdržených branek 1,79, úspěšnost zásahů 93,6 procent – za 24 zápasů kvalitní hodnoty. V lize nikdo z gólmanů neměl lepší!
Jenže někdejší juniorský reprezentant, o němž pochvalně hovořil i kouč brankářů národního týmu dospělých Zdeněk Orct, dobře ví, že je třeba šlapat dáí. „V klubu se mnou byli spokojeni, opakovali mi, že šanci dostanu. Velká škoda, že sezona byla přerušena. Ale to se netýká jen mě, zasáhlo to všechny," upozorňuje.
Čemu přisuzujete, že vám to v letošní AHL tak výborně chytalo?
Za prvé si myslím, že jsme měli skvělý tým. Za druhé byla výborná parta včetně docela dost Čechů a Slováků, dobře jsme spolu vycházeli. A pak za to patří dík přítelkyni, která se o mě báječně starala. Celkově nám to hrálo, dařilo se.
Pomohlo vašemu sebevědomí, že jste cítil důvěru od trenérů? Chytal jste pravidelně a často.
Určitě. Sebevědomí tam bylo, ale i pohoda. Přispěla k tomu naše partička, i mimo led. Všechno si fakt sedlo. Řekl bych, že jsme si sezonu docela užívali, což mělo vliv na výkony a výsledky.
Ve statistikách brankářů AHL jste první podle průměru obdržených branek na zápas i úspěšnosti zásahů. Něco takového zvedá náladu, co říkáte.
Jako jo (usměje se). Ale víte, jak to se statistikami je. Rozhodně se necítím jako nejlepší gólman v AHL, to určitě ne. Moje čísla ovlivnilo, že jsme měli dobrý tým. Jasně, občas mě něco trefilo. Sezona byla z mého pohledu určitě super. Vytvořila se úžasná parta, všem se najednou hrálo úplně jinak. Když to klape na ledě i mimo něj, nálada je samozřejmě mnohem lepší. Pak se to rychle seběhlo, my najednou koukali, že máme dvanáct nebo třináct výher za sebou.
Počet vítězství týmu asi gólmana těší nejvíc, že?
Ano. Určitě. Já měl přitom nejdřív problém, že jsem se na začátku sezony hned zranil. Zmeškal jsem nějakých šest nebo sedm týdnů a pak odchytal 25 utkání. Což není hodně. Ale možná mi to zranění i pomohlo, byl jsem čerstvý. A na konci už jsem chytal dost – dvakrát nebo třikrát týdně. Bohužel, pak přišla pandemie, což je škoda. Stalo se to všem, nemůžeme se na níc vymlouvat. Mě to každopádně mrzí, protože z týmu jsem fakt cítil, že chceme jít v play off daleko.
Foto: nhl.com
Vaši formu ocenili i představitelé Bostonu, z farmy vás povolali do prvního týmu. Nakolik jste se přiblížil premiéře v NHL?
Těžko říci. O tom se mnou takhle nikdo nekomunikoval, spíš jen trenér gólmanů. Ale s lidmi z klubu jsem průběžně mluvil po celou sezonu, byli spokojeni. Říkali mi, ať makám, že ta šance přijde.
On to také přes Raska a Haláka není snadný úkol.
Určitě, ale já to beru, jak to je. Nekoukám se na to, jak by situace vypadala třeba v jiném klubu. Tohle si do hlavy vůbec nedávám a vyloženě se soustředím jen na sebe. Každý den se snažím dělat maximum, abych se tam dostal. Buď to vyjde, nebo ne. Ano, je to těžké. Ale Boston je taková Sparta, každý tam chce hrát. Na každého je tam veliký tlak. Když se pak člověk do týmu prosadí, úspěch bude mít skoro vždycky.
Tuukka Rask se nedávno nechal slyšet, že dá v NHL ještě sezonu a pak možná skončí. Co vy na to?
Zaznamenal jsem to, ale tohle neřeším. Soustředím se na sebe, ne na to, jak se rozhodne Tuukka. Je super kluk, který mi vždycky pomohl. Bavili jsme se, je úplně v pohodě. Na ledě fantastickej, mimo něj také. Jak se rozhodne, to neovlivním. Samozřejmě, z jedné strany by mi to třeba mohlo nahrát. Ale jak jsem řekl, chci se do týmu dostat sám, bez jakékoli pomoci.
V prvním týmu Bostonu měl úžasnou formu David Pastrňák. Co jste na jeho výkony říkal?
Abych řekl pravdu, nijak mě to nepřekvapilo. V klubu má obrovskou pozici, všichni mu věří. Dostává spoustu minut, hraje přesilovky, všechno. On s tím nakládá, jak nejlépe umí. Bez tlaku, skvěle. To je něco neskutečného. Ale ostatní také,. třeba David Krejčí. Jsou to vynikající hokejisté i kluci. Když jsem byl v týmu, všichni mi pomáhali. Říkali, jak to chodí, kde a v kolik mám být. A podobně.
O AHL probleskují zprávy, že na rozdíl od NHL patrně nebude pokračovat a sezonu ukončí. Víte něco bližšího?
Úplně ne, každý říká něco jiného. Nám sdělili, ať jedeme domů. S tím, že se máme udržovat. V Česku jsem pátý týden, za sebou mám už čtyři týdny letní přípravy. Nedal jsem si žádné volno, jelikož počítám s tím, že se sice možná nedohraje AHL, ale NHL pokračovat bude. Dopředu mi bylo sděleno, že na play off pojedu s prvním týmem jako trojka. Takže to beru jako samostatný kemp, který si dělám doma.
Když v zámoří propukla pandemie koronaviru, zprávy odtud byly dost děsivé. Jak jste to na dálku sledoval? Neměl jste obavu o zdraví spoluhráčů?
Máme skupinu, kde si s klukama píšeme. Kdyby někdo onemocněl, myslím, že by to tam napsal. S někým si píšu i bokem, jak se má a tak. Když jsme s přítelkyní z Ameriky odlétali, nic zásadního se ještě nedělo. Pomalu zavírali obchody. Došel tam toaletní papír, který my klukům před odletem rozdávali. za což byli rádi. Ale jinak byl víceméně klid. Všechno se to tam rozjelo týden až dva poté, co jsme se vrátili domů.
Pokud NHL obnoví program, bude to po tak dlouhé pauze pro každého hráče velmi náročné. Dá se říci, že si pilujete kondici a čekáte, co se bude dít?
Přesně tak. Trénuju s Michalem Hamršmídem, který za mnou jezdí a makáme u mě doma. Podmínky nejsou nejlepší, ale tak to prostě je. Taková je situace. Ještě jsem si objednával různé činky, celá zahrada je plná pomůcek na posilování. Člověk se tam pomalu nehne (směje se). Už se pomalu otevírají tělocvičny, ale já se zatím připravuju jen s Michalem. Chodíme také běhat do lesa a podobně. Snažím se být spíš schovaný a nikam moc nevylézat, abych ochránil svoji rodinu. No a pořád čekám, jak to všechno dopadne. Snažím se být připravený na to, až mi zavolají, že NHL zase pokračuje.
Foto: Markéta Křížová
Share on Facebook
