Vsetínští si to doma pokazili sami, myslí si střelec Lukáš Duba. Prostějov je krok od finále
Foto: lhkjestrabi.cz
Prostějovský kapitán Lukáš Duba se naučil hrát hokej ve Vsetíně. Hrál tam nejen extraligu, ale i evropské poháry. V posledních letech přijíždí na Lapač v červenobílých barvách Prostějova a vždy patří mezi nejlepší na ledě. Nejinak tomu bylo i ve druhém semifinálovém duelu, který – krom toho, že byl jubilejním dvoutisícím mistrovským zápasem vsetínského klubu - přinesl rekordní třítisícové návštěvě skvělou podívanou.
No a právě vsetínský rodák měl největší zásluhu na tom, že Prostějov je nyní velmi blízko postupu do finále. Za stavu 3:2 pro domácí nejprve připravil dva góly Franku Kučerovi. V polovině závěrečné třetiny byl po faulu na Zúbka vyloučen, ale na trestné lavici si pobyl pouhých 18 vteřin. Přesně tolik totiž stačilo Adamu Mikšovskému k vyrovnání. Právě tento vsetínský útočník ale po minutě a půl poslal svůj tým zbytečně do tří, což nepotrestal nikdo jiný, než Lukáš Duba. Jeho zásah se nakonec ukázal jako vítězný.
Lukáši, čím to, že se vám proti Vsetínu vždycky tak daří?
„Já jsem se ve Vsetíně narodil a nějakou dobu jsem tady hrál. Třičtvrtě stadionu mě zná. Je to pro mě motivace, o to větší, že se hraje semifinále play off. Chci Vsetín porazit, vždycky se sem těším. Ať už ve Vsetíně nebo v Prostějově, vždycky jsou to pěkné zápasy s výbornou atmosférou.“
Ti, kteří po vás házeli pet láhve asi patří mezi diváky, kteří vás ve vsetínském dresu nepamatují, viďte?
„To mě docela mrzí. Ještě před dvěma lety jsem tady měl sektor svých fanoušků, kteří mi fandili. Posledních pár let ale chodí nad naši sřídačku skupina lidí, vesměs starších pánů, které osobně znám a kteří se chodili dívat ještě na mého tátu. Překvapuje mě, že mi sprostě nadávají, aniž bych jim cokoli udělal. Dneska po mně dokonce něco házeli. Je to jejich problém, ať křičí, i když mě to mrzí. Já jsem rád, že jsem dnešní zápas rozhodl. To mě těší a je to taková moje odpověď.“
Čekal bych, že to bude mládež, ale pánové ve věku?
„O to víc mě to mrzí. A že hraju za Prostějov? Vždyť je to přece sport!“
Co se vám honilo hlavou, když jste odjížděl z trestné lavice a těsně předtím, při vašem vyloučení, Vsetín vyrovnal na 4:4?
„Všechno možné. Vedli jsme o gól a celkem jsme si to hlídali. Ten faul byl sporný. Fero Zúbek mi trošku potáhl ruku. Otočil jsem se a možná jsem jej hokejkou do obličeje trefil, nevím. To se stává, bylo to úplně nezaviněné. No a když jsme pár minut před koncem dostali vyrovnávací gól, byl jsem hodně naštvaný. Ale doufal jsem, že to zvládneme.“
Po dvou hloupých vyloučeních domácích útočníků jste měli dvojnásobnou přesilovku dost dlouhou na to, abyste si počkali na vhodný okamžik, že?
„Určitě. Měli jsme sice problém dostat se do útočného pásma, ale pak se to podařilo. Michal Černý mi to krásně nahrál mezi kruhy a mně se povedlo to trefit brankáři mezi nohy. Domácí se sice rozčilovali, ale fauly tam byly. Adam Mikšovský tam našeho hráče dohrál úplně zbytečně, mimo hru. Vsetínští si to pokazili sami. Myslím, že tam nebyl vůbec žádný důvod k diskusi. Byla to jejich velká chyba.“
Dostali jste gól velmi brzy - už v 15. vteřině. Na druhou stranu jste měli spoustu času odpovědět, že?
„Do utkání jsme vstoupili špatně. Přitom jsme chtěli hrát jednoduše. Věděli jsme, že domácí na nás vletí, budou to nahazovat na mantinely, střílet. Na malém kluzišti je k brance odevšad hrozně blízko. Robin Malý chtěl puk vymést po mantinelu ven, promáchl a už to bylo. Ale zároveň nás ta rychlá branka pořádně nakopla a celý zápas byl ještě před námi. První třetina ale nebyla z naší strany dobrá. Chtěli jsme hrát bez faulů a měli jsme přitom asi pět vyloučených. Minutu čtyřicet jsme hráli ve třech a dostali dva góly v oslabení. Tři góly jsme soupeři v podstatě darovali.“
Ve čtvrtfinále jste měli plné ruce práce s Frýdkem-Místkem. Někteří hráči si asi uvědomili až později, že ani s osmým celkem tabulky to nepůjde samo, souhlasíte?
„Věděli jsme, že Frýdek je navíc oslabený o Marka Ivana. Říkali jsme si, že to musíme zvládnout ve třech utkáních. V základní části jsme s ním čtyřikrát víceméně hladce vyhráli. Play off se ale hraje úplně jinak. Je tady spousta mladých kluků, kteří toho ve vyřazovacích bojích moc neodehráli. První zápas jsme vyhráli 8:1 a i druhý jsme měli dobře rozehraný. Vedli jsme o dvě branky, ale dostali jsme těsně před koncem hloupý gól v naší přesilovce. To Frýdek nakoplo a my jsme začali naopak zbytečně panikařit. To vyvrcholilo tím, že jsme 15 vteřin před koncem inkasovali v power play. To utkání bylo z naší strany hodně špatné. Sedm gólů jsme snad v základní části nedostali. Možná to bylo podcenění, těžko říci. Ta série pro nás byla strašně těžká. Prohrávali jsme 1:2, ale řekli jsme si, se s Frýdkem přece nemůžeme vypadnout. Semkli jsme se a uhráli to. Myslím, že nás tato série hodně stmelila.“
Série se zlomila ve třetí třetině čtvrtého zápasu. Co se před ní stalo? Přinesl vám management chybějící výplatu?
„Tak to už jsem také slyšel… Ale kdepak. Po dvou třetinách jsme prohrávali 2:3. Trenér to stáhl na tři pětky a před třetí třetinou jsme si vzali s Michalem Černým slovo. Trošku jsme kluky sprdli a zároveň je vyhecovali. Hned v prvním střídání jsme vyrovnali a to byl rozhodující moment. Už jsme věděli, že to zvládneme.“
Do konce sezony vás čeká možná deset, ale třeba také patnáct zápasů. Jak jste na tom se silami?
„Jasně, nějaké už nám ubyly. Letos jsme ale trénovali hodně a jsme na takovou porci připraveni. No a když se vyhrává, tak síly skoro neubývají. Já sám se cítím velice dobře. Zápasy obden mi vyhovují. Jako kdybych chytil druhý dech.“
Share on Facebook
