Wolves cestují po světě: Soči není Rusko, vypráví Pravda
Foto: Facebook Pilsen Wolves
Žákovské kategorie Pilsen Wolves mají za sebou skvělé zážitky ze Soči, kde odehrály dva kvalitní turnaje, přidaly si přátelské zápasy navíc a poznaly kromě jiného olympijskou vesnici. Administrativně náročnou výpravu zvládl plzeňský klub i přes špatné česko-ruské vztahy, na druhou stranu zahraniční výjezd pro něj není nic nového… Vypráví trenér Lukáš Pravda.
Prozradíte nám více o výjezdu do poměrně vzdálené destinace?
Jako klub praktikujeme podobné zahraniční výlety pro každý ročník a každou sezonu. Nejezdíme jenom do Ruska, není to pravidelné, ale jezdíme i na turnaj do Německa, kde máme například spřátelené kluby Mannheim a Regensburg. Jezdíme do Maďarska na vánoční turnaj, před dvěma lety jsme byli v Moskvě na turnaji Proryv. Na začátku druhé vlny karantény jsme byli týden trénovat a hrát ve Stockholmu. V Soči jsme byli poprvé a domlouvalo se to už půl roku zpátky. Nevěděli jsme, jaká bude situace tady u nás v Čechách, protože jinde po světě se dětský sport nezastavil. Všude se normálně trénovalo, takže pro nás to bylo světlo na konci tunelu, že jsme mohli takhle někam vyrazit a děti si tam moly zahrát.
Bylo těžké takovou cestu zorganizovat?
Osobně jsem v této oblasti do hloubky moc neviděl, ale zprostředkovaně vím, že se muselo vyřešit spoustu papírování, povolení přes ambasády a podobně. Navíc to bylo v době covidu, takže to bylo hodně složité. Lidem, kteří se o to starali, to trvalo dlouho, byl to půl rok vyřizování.
„Jako klub praktikujeme podobné zahraniční výlety pro každý ročník a každou sezonu.“
Proč v klubu vlastně praktikujete výjezdy do zahraničí? Jaká je hlavní myšlenka?
Pro děti je to zážitek, to je prvotní myšlenka. Vybíráme turnaje, kam se jede za kvalitním hokejem, ale vybíráme i destinace, které zůstanou dětem jako krásná vzpomínka, že se tam s tím hokejem podívaly. To jsou naše hlavní důvody.
Na základě čeho jste zvolili zrovna Soči?
Má to několik důvodů. Před dvěma lety jsme viděli kvalitu ruských mládežnických soutěží, které jsou na výborné úrovni. Navíc je v Soči olympijský park, je tam olympijská vesnice, kde všechny haly, zázemí, infrastruktura a celá ta lokalita ke sportu vybízí. Když jsme to viděli, chtěli jsme se tam podívat.
Foto: Facebook Pilsen Wolves
Zastavme se u samotného areálu. Jak na vás působil?
Je to obrovské. Jedním slovem obrovské! Všechny haly a to kolem. Já jsem nikdy v životě nic většího neviděl. Velké plus, které bych chtěl vyzdvihnout, většinou se vystaví olympijský park, který poté pro sporty nemá využití, ale tady haly mají využití. Je vidět, že je to pořád v oběhu, pořád tam sportovci jezdí a využívají to. Navíc po celém olympijském parku vystavili dráhu Formule 1, což bylo taky pěkné.
Kde jste vy konkrétně hráli?
Hráli jsme v hale, která byla původně na krasobruslení, kde měl tehdy derniéru Jevgenij Pljuščenko. On byl jako jejich modla a navíc krasobruslení je v Rusku docela populární sport, takže postavili dvacetitisícovou halu jenom na krasobruslení. Zaplnili ji, protože končil kariéru a navíc to bylo v Rusku. Vysvětlovali nám to tak, že je to prostě pro něj. (culí se)
Zmínil jste kvalitu ruských mladíků – v čem spočívá a čím to podle vás je?
Určitě je to kvantitou. Když jsem se bavil s tamními trenéry, kteří trénují v klubech, jako například v CSKA Moskva, můžou tam vybírat z několika stovek hráčů do ročníku každý rok. To je neskutečné množství dětí, které tam bruslí a které tam chtějí hrát hokej. Taky tam s dětmi mnohem více pracují, a to ve smyslu, že to nemají jako zábavu. Makají tam, aby se skrz sport dostali výš a jinam. U nás je to pro většinu koníček. Pořád tam doznívá, že se díky sportu můžou dostat „za hranice“, jako to dříve bylo i u nás. Zároveň si myslím, že se děti na světě rodí stejné, a záleží více na systému, který je v dané zemi nastavený. Řekl bych, že v Rusku mají daleko tvrdší a hlavně konkurenčnější systém, který je založený na víceúrovňové soutěži. Top ligu dané kategorie hraje jenom pár týmů, normálně se sestupuje a postupuje, takže tam mají tvrdý konkurenční boj. Buď tam je dobrý hráč, nebo to nejlepší nehraje. Kluby i samotní hráči mezi sebou soutěží, kdo je lepší, což u nás tolik není.
Kdo všechno se do Ruska podíval a na jak dlouho?
Měli jsme to rozdělené na dva turnusy, první jely ročníky 2007 a 2008 a za týden tam přijely ročníky 2009 a 2010, takže jsme vzali všechny žákovské kategorie, které u nás jsou. Oba turnusy byly na týden.
Foto: Facebook Pilsen Wolves
Jakou jste měli náplň?
Jeli jsme hlavně za hokejem, takže kromě turnajových zápasů jsme si domluvili i přátelská utkání s dalšími týmy, které tam byly. Měli jsme klidně dvě utkání za den. V Soči je stadion hned u pláže, kde je dlouhá promenáda, tam jsme taky trávili nějaký čas. Měli jsme fantastické ubytovaní. Byla to taková vesnička se sportovišti, byla tam třeba fotbalové a basketbalové hřiště, takže pro sportovce jako dělané. Děti si tam mohly jít zahrát ve svém volnu jiný sport, což bylo fajn.
A absolvovali jste i nějaké výlety?
Stihli jsme výlet na lodi, v jehož rámci nás provezli částí Soči a vzali nás i kousek na širé moře. Pak jsme stihli sky park, kde jsou různé adrenalinové věci – lanovka přes kaňon, bungee jumping a podobné věci, které já moc nemám rád. (směje se) Ale děti si to užily a líbilo se jim to asi nejvíc z těch mimohokejových aktivit.
Jak se vám vedlo v zápasech, které jste odehráli?
Musím říct, že ročník 2007 měl obzvlášť těžký turnaj, protože to byl turnaj pro ročník 2006. Ve všech zápasech kluci vůbec nepropadli výsledkově a herně byli vyrovnaným soupeřem. Některé zápasy jsme vyhráli a další prohráli, myslím, že to početně bylo tak na stejno, ale všechno bylo o jeden až o dva góly. Nebylo to tak, že bychom dostali třeba desítku a jeli domů. V každém zápase a v každém střídání ze sebe kluci museli dostat sto procent a na to se vždycky těší. Nedává se tam soupeřům deset až patnáct branek na pohodu. V tomhle se hodně posouvají a navíc mají rádi, když je to vyrovnané a celý zápas musí makat na sto padesát procent.
Vyrovnanost partií je pro vás hodně dobrá zpětná vazba, ne?
Tím, že jezdíme každý rok jednou i dvakrát za mezinárodní konfrontací, je to pro nás dobrá zpětná vazba. Spíš to ale bereme tak, že když to kluci vidí, tak vědí, na čem mají pracovat. Je to motivační do budoucna. Po návratu z podobného turnaje je vidět a cítit progres na pracovitosti – chtějí více než předtím. Prohra a výsledkový neúspěch je namotivuje, aby lépe pracovali.
„Je to motivační do budoucna. Po návratu z podobného turnaje, je vidět a cítit progres na pracovitosti – chtějí více než předtím.“
Chutnalo vám v Rusku?
Měli jsme tam švédské stoly, takže si kluci mohli vybrat, co si dají. Myslím, že si každý našel, co mu chutná. Musím říct, že strava tam byla na dobré úrovni. Bylo to jako na dovolené, osobně mi to přišlo třeba jako Bulharsko. Taky se říká, že Soči není Rusko. S jídlem problém nebyl, byly tam všechny druhy masa, ryby, zelenina, ovoce a opravdu všechno. Jako dovolená.
Co máte v plánu do budoucna?
V neděli odjíždíme do Chorvatska, kde děláme už bez ledu takové týdenní ukončení sezony. Je to areál, který je u moře a kde jsou různá sportoviště – hřiště, posilovny, atletické ovály a tak.
Jak podobné akce financujete?
Během covidu jsme úplně odpustili příspěvky a řekli jsme rodičům na rovinu, že určitě vymyslíme nějaký náhradní zahraniční program, takže aby si na to peníze schovali. Zahraniční akce jsou něco extra, takže si to rodiče platí, ale vybíráme destinace, které jsou cenově přijatelné, aby mohli jet všichni. Nejsou to Maledivy. Celkově se na tom podílí rodiče i klub. Velkou zásluhu a také poděkování patří Plzeňskému kraji za nemalou finanční pomoc, která našim hráčům umožnila tento nevídaný zážitek, a také všem soukromým zdrojům, které nám pomohly jak finačně, tak s organizací celé akce. Bez jejich podpory by nebylo možné celou akci uskutečnit.
Share on Facebook
