Zápas legend? Petružálek se těší na Pálffyho i štengrování. Co řekl o mladých?
Jakub Petružálek
|
Foto: Hynek Haruda, hcvl.cz
Sobotní Zápas legend v Litvínově klepe na dveře. Jednou z jeho hvězd bude Jakub Petružálek – borec, který vydatnou měrou pomohl Litvínovu k doposud jedinému mistrovskému titulu. „Beru to tak, že taková exhibice je jednou za rok, takže se na ni těším,“ říká.
Berete to trošku jako návrat do starých dobrých časů?
Možná trošku jo, ale spíš to beru z toho pohledu, že taková exhibice je jednou za rok, takže se na ni člověk i těší. Kariéru jsem ukončil z toho důvodu, že už mě nebavilo se každý den a někdy i dvakrát za den oblékat do výstroje. Za sebe se nejvíc těším na starší ročníky, třeba Žigmunda Pálffyho jsem kdysi sbíral na kartičkách a teď se s ním uvidím poprvé osobně. To pro mě bude asi největší zážitek.
Vstupenky na utkání v Litvínově lze kupovat ZDE.
Co říkáte na složení litvínovského týmu?
Pro fanouška je rozhodně hodně zajímavý. Myslím, že tenhle zápas bude mít větší úroveň než většina podobných exhibicí, protože většina z nás pořád chodí pravidelně na led.
„Třeba Žigmunda Pálffyho jsem kdysi sbíral na kartičkách.“
Sázky mezi oběma celky proběhnou?
(zamyslí se) Teď těžko říct, ale vzhledem k tomu, že se bude vzpomínat na staré časy, tak bych řekl, že něco takového proběhne. Je to jedna z dalších věcí, na kterou se těším. Vzájemné štengrování je fajn.
Nastoupíte proti Petru Čechovi, už jste přemýšlel, jaké zakončení na něj zkusíte?
(usměje se) Ještě ne, tohle je jedna z věcí, která se za ty roky nezměnila. Zakončení si nikdy neplánujete dopředu, vždycky se rozhodnete až podle zautomatizovaných návyků přímo na ledě. Na Petra se každopádně moc těším.
Co vlastně říkáte na to, že se Petr Čech dal po veleúspěšné fotbalové kariéře na hokej?
Za mě velkej respekt! Kdyby šel hrát třeba nohejbal nebo jiný sport podobný fotbalu, asi by to nebylo takové překvapení, ale je třeba si uvědomit, že k hokeji potřebujete bruslení a to je hodně specifický pohyb. Na Petrovi je vidět, že hokej má jako velkou zálibu, což je jeho obrovská výhoda. Říkám klukům, které trénuju, že bruslení nebo střelba se dají natrénovat, ale když vás hokej baví a máte ho jako zálibu, to se natrénovat nedá. Pokud pak hraje někdo, kdo se hokejem baví proti někomu, koho hokej nebaví, tak ten první má obrovskou výhodu.
„Na Petru Čechovi je vidět, že má hokej jako obrovskou zálibu, což je jeho velká výhoda.“
Vy si dovedete představit, že byste okusil fotbal?
No… Že bych šel hrát nějakou krajskou nebo ligovou úroveň, to určitě ne. Ale neříkám, že si někdy fotbal nezahraju.
Vzpomínky se vám v sobotu vybaví?
Samozřejmě! Když člověk nastoupí na led a uvidí – troufám si říct – plný staďák s lidmi, kteří mají radost v očích, tak vzpomínky určitě budou problikávat.
Co trénování mládeže?
Pořád mě to baví a naplňuje. Dřív jsem měl pocit, že už mě v hokeji nic nepřekvapí, ale dneska vám můžu říct, že mě něco překvapuje skoro každý den. Mám před sebou cíl, abychom s klukama dosáhli úspěchu, který si oni sami vybojují a ke kterému jim já budu maximálně nápomocný. Tohle mě žene dopředu.
„Vzpomínky na kariéru mi určitě budou problikávat.“
Od dorostu jste se přesunul k juniorce, tedy k poslední mládežnické kategorii před přechodem do dospělého hokeje. Změnil se v něčem váš přístup?
Kluci v dorostu jsou pořád spíš ještě děti, v juniorce je to jiné. Tam mají v podstatě všichni za cíl dostat se do áčka. Takže ano, jednám s nimi jinak, v podstatě jako s dospělými.
Mám tomu rozumět tak, že jste tvrdší?
Neřekl bych tvrdší, spíš upřímnější.
Ale mladí se dneska často šprajcnou, když je k nim člověk upřímný, ne?
U mě to tak bylo možná ze začátku… Víte co, problém nejen v českém hokeji, ale obecně v české společnosti je, že my Češi neumíme přijímat kritiku. Jedním z hlavních úkolů trenéra proto je, aby své svěřence naučil kritiku přijímat, protože jedině tak se všichni můžeme posunout dál. V životě ctím zásadu, že se snažím říkat veškeré věci do očí. Ty pozitivní i negativní, jedině tudy vede cesta dál.
„Na kluky v juniorce jsem upřímnější, jednám s nimi jako s dospělými.“
A když se přece jen objeví hlubší problém, můžete za příklad použít svou úspěšnou kariéru..
Jo, je to takové moje eso v rukávu, které držím. Když jde do tuhého, použiju ho. Párkrát se mi to tak stalo s klukama nebo i s jejich rodiči, ale to fakt jen zřídka.
Když bych se vás zeptal na jednu nejpodstatnější radu mladým hokejistům k tomu, aby úspěšně zvládli přechod do dospělého hokeje, jakou byste vybral?
Poradil bych jim, že klíčová je tvrdá a poctivá každodenní práce. Potvrdilo se mi to i během kariéry. Když něčemu nedáte sto procent, nemůžete čekat, že se vám sto procent vrátí. Dneska je hokej hodně komplexní záležitost. Už to není jen o tom, že si v sobotu zajdete na zápas, fláknete tam tři góly a čau. Mnohem víc, než dřív se řeší aspekty mimo hokej. Jestli je daný hráč namachrovaný, jestli dokáže pomoct spoluhráčům a tak dál… Na tohle všechno by se mladí kluci měli soustředit.
Foto: hcverva.cz
Share on Facebook
