Zdeněk Hlásek vynikl v hokeji i vodním slalomu, syn Jakub pro změnu dobýval svět s raketou

18. května 2009, 11:11

Václav Jáchim

Před lety patřil k elitním útočníkům domácí nejvyšší soutěže. Prosazoval se chytrostí, bruslařkým uměním, dokázal dávat góly. Zdeněk Hlásek válel za I. ČLTK Praha, oblékal dres vojenského týmu ÚDA Praha, nastupoval také za Tatru Smíchov a především za pražskou Spartu. Sportovec, jemuž kamarádi neřekli jinak než Effa, sehrál také tři zápasy za hokejovou reprezentaci. Později se dokázal prosadit i na divoké vodě. "Ve třiceti letech jsem si na lyžích zlomil nohu a s hokejem byl konec. Ale bez sportu jsem nemohl žít, stal se tedy ze mě vodák," usmívá se vitální chlapík.

Nový fanshop

Nyní žije Zdeněk Hlásek na předměstí Curychu a užívá důvhodu. Je neustále v pohybu. V době letošního mistrovství světa zrovna maloval celý dům a už se těšil, že zase brzy vyrazí na některý ze svahů Alp. "Lyžuji velice rád, to mi zůstalo od dětství. Dokud zdraví slouží, nenechám si ujít žádnou příležitost," připomíná.

Když se člověk zahledí na jeho obličej, musí mu být jasné, proč Hlásek zdědil přezdívku po známém pražském herci Karlu Effovi. "Měl stejný nos jako já, byli jsme si podobní. Kdysi jsme se běžně vídali, Effa byl hokejoivým fanouškem a chodil za námi do kabiny. Ta přezdívka se vžila tak, že jsem na ni slyšel automaticky. I teď po letech mě kamarádi oslovují nejčastěji takhle," vypráví z vesela.

K hokeji se dostal jako jiní kluci té doby. "Uměl jsem bruslit, ta hra mě bavila. Rozvíjel jsem se v Praze a také studoval. Ale svého času jsem musel odejít do Českých Budějovic, kde jsem pak nějaký čas zůstal. Byla to zajímavá životní kapitola," vzpomíná. Nejlepší hokejové roky prožil ve Spartě. "Když jsem přišel, hráli v týmu borci jako Vladimír Zábordský, Míla Pospíšil, Karel Gut a další," dodává.

Brzy si našel místo v sestavě, hodně nastupoval třeba s Václavem Prchalem. "Mými oblíbenými spoluhráči byli také Milan Haak, který bydlel kousek od nás u Strossmayerova náměstí. Nebo Jiří Valta. Po letech jsem se dozvěděl, že na některé z nás donášel. Ale já o tom tehdy nevěděl. Chodili jsme spolu za holkama, hráli hokej, sportovali. Byli jsme mladí. Kamarádil jsem i se Standou Nepomuckým, Jiřím "Icou" Hanzlem a s dalšími klukama," připomíná.

Pražská Sparta vyhrála počátkem 50. let minulého století dva mistrovské tituly. U těch Hlásek ještě nebyl, pamatuje však další povedené sezony. "Tým řídil Vladimír Zábrodský, to byl velký šéf. To víte, muselo se poslouchat," říká. S hokejem se tehdy dostal do Moskvy, odkud si přivezl spousty zážitků. "Otevírali jsme hokejové Lužniky, hráli jsme zápas i na velkém otevřeném stadionu Dynama. Pamatuju si, jak u hrací plochy byla velká hromada špinavého sněhu. V jednom konci fotbalového hřistě měli kluziště. A také nezapomenu, jak ruští hokejisté na společném banketu vystřelili, když se dozvěděli, že je tam alkohol."

Za československý národní tým sehrál Zdeněk Hlásek tři utkání, z nejvyšší soutěže odešel počátkem 60. let. "Při lyžování jsem se vážně zranil, k hokeji to nebylo. Po uzdravení jsem začal se sportem, který mě také velmi bavil. Věnoval jsem se vodnímu slalomu," vypráví. Jak vidno, vodu miloval ve všech skupenstvích. Led vyměnil za bouřící peřeje a také patřil ke špičce. "Na loď jsem sedal už dřív, jezdívali jsme třeba proslulou šlajsnu u Čertovky," připomíná.

U vody vždycky bývala bezvadná parta lidí. "To je pravda, drželi jsme pohromadě, poznal jsem řadu skvělých přátel," souhlasí. Zdeněk hlásek vytvořil deblovou dvojici se Stanislavem Chládkem. "Měl jsem velké štěstí. Standa byl mistr světa, vzal mě k sobě. Prožili jsme spoustu pěkných závodů." V roce 1968 se život všestranného sportovce a jeho manželky otočil západním směrem.

Do Česloslovenska přijely tanky spřátelených armád a Hláskovi se rozhodli pro osudový krok. "Jezdívali jsme na zimu do Winterthuru, v Rakousku a hlavně ve Švýcarsku jsme měli řadu přátel. Když přišli Rusové, věděli jsme, že odejdeme. Synovi Kubovi byly čtyři roky, jeli jsme malým fiatem, na střeše byla loď. Moc věcí jsme s sebou neměli. Vlastně skoro nic. Přátelé nám pomohli. Dostali jsme se do Curychu, pamatuju si, jak jsme v sobotu přijeli a já šel hned v pondělí do práce. Skočili jsme do toho po hlavě," vypráví.

Zdeněk Hlásek začal v zemi pod Alpami působit ve svém oboru. "Jsem stavební projektant, pracoval jsem na různých akcích jako technik, stavař a podobně." Hláskovým se později narodila dcera Kateřina, obě děti vedli ke sportu. Celá rodina lyžovala, věnovala se vodáctví. Syn Jakub, nově tedy Jakob, začal hrát tenis. "Dlouho se věnoval také hokeji, výborně lyžuje. Tenis si oblíbil jako kluk a hodně mu obětoval," říká pyšně tatínek tenisty, který to dotáhl ve světovém žebříčku jednotlivců na sedmé místo, a jenž vyhrál desítky špičkových turnajů.

Jakob Hlasek přijel se švýcarskou reprezentací také do Prahy. Krátce po sametové revoluci se v Praze uskutečnil zápas Davisova poháru, ve švýcarské výpravě nechyběl ani Zdeněk Hlasek. "Od té doby jezdím do Čech docela pravidelně, tak jednou za rok. Míváme srazy spolužáků, vídám se s dalšími kamarády od vody i od hokeje." Jinak někdejší útočník Sparty tráví většinu času doma v Curychu. Nebo na sportovištích. Jako památku na svoji kariéru, život a na tenisovou dráhu syna uchovává krásně vyvedená alba. "Baví mě to. Vždycky jsem si archivoval všechny významné rodinné události či dovolené. Je to jedna z mých rádostí," uzavírá.

RSS | Kontakt | Podmínky užití | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz