Hubáček přijede do Brna v dresu Dynama. Musíš sebou mrskat, napsal mu otec
Foto: Jan Hrabal, hcdynamo.cz
Jeho příchod do Pardubic byl velkým tématem. Útočník Petr Hubáček ale přijal novou výzvu. Ještě předtím, než kývl na nabídku Dynama, přijel zhruba před měsícem do Tipsport areny, kde pohovořil s generálním manažerem Pavlem Rohlíkem, hlavním trenérem Peterem Draisaitlem, slova prohodil i se svým někdejším parťákem z reprezentace Petrem Čáslavou.
„Na jednu stranu mi je v Pardubicích fajn, na druhou toho mám po tréninku plné kecky. Ukazuje se, že kluci trénují svižně. Připravoval jsem se do této doby sám v Brně, ale s mužstvem to je vždycky něco jiného. Zatím je vše dobré,“ nadšeně hlásí z nového působiště mistr světa z roku 2010.
„Brno o mě zájem nemělo, s Liborem Zábranským jsem mluvil, rozhodl se pro jiné hráče, to je jednoduchý fakt. Zkrátka chtěli jiné kluky, to respektuji. Kometa pro mě v tu chvíli padla a ohlížel jsem se jinde. Pár mužstev bylo ve hře, vyústilo to v Pardubice a jsem tady,“ pokračuje.
Jaké plusové body rozhodly pro Dynamo?
„Zhruba před měsícem jsem sem přijel si sednout s generálním manažerem Pavlem Rohlíkem a hlavním trenérem Peterem Draisaitlem. Popovídali jsme si o klubu a kam chce směřovat. Za panem Draisaitlem je patrná solidní práce, má za sebou úspěchy, to mě oslovilo. Velmi důležitý pro mé rozhodování byl rozhovor s Pavlem Rohlíkem. Buďme upřímní: od titulu v roce 2012 měly Pardubice horší sezony. Vloni v play out zachránily ročník na poslední chvíli. Mluvil jsem o tom i s Petrem Čáslavou…
Chuť a odhodlání všechno zlomit a otočit tady je, cítím to ze všech stran. Generální manažer staví nový tým, vyměnil i některé lidi v managementu a po schůdkách chce celé Dynamo jít nahoru. V součtu dvouhodinový rozhovor se všemi na mě zapůsobil velmi dobře. Z Brna to navíc není daleko. Pardubice jsou velmi pěkné město, klub je tradiční. Stále mají zvuk. Všechno jsem si sesumíroval a vyšly mi z toho nejlépe.“
Hovořil jste s trenérem Peterem Draisaitlem o své roli v mužstvu?
„Byl jsem ve Finsku pět let, nyní se vracím do české extraligy. Nebavili jsme se přímo o mé roli, ale o náhledu, jak by to tu mělo vypadat. Chtěl bych mužstvu přispět svou poctivostí, nasazením a pracovitostí. To jsou faktory, na kterých mám postavený svůj hokej. Trenér mi řekl, že takový typ hráče hledá. Nemluvili jsme o tom, s kým bych měl jak hrát, to se teprve ukáže, až půjdeme na led. Nyní je to zatím předčasné.“
Pokračovat v zahraničí jste neřešil?
„Vždy rozhoduje více faktorů. Bude mi přece jen sedmatřicet let, dceři je třináct a i to byl jeden z důvodů se vrátit. Ona už nezvládla současně školu ve Finsku i v České republice. V poslední sezoně se to změnilo, tento styl nemohl fungovat, a tak zůstala v Brně, kde přešla na druhý stupeň a já byl v Jyväskylä sedm a půl měsíce sám… Rodinný faktor hrál podstatnou roli. I proto jsem jinou cizinu příliš neřešil. Navíc věk mi již pokročil, poptávka v zahraničí je spíše po mladších hráčích.“
Budete z moravské metropole dojíždět?
„Do toho bych nikdy nešel, že bych ob den putoval tam a zpátky. Najdu si v Pardubicích menší bydlení, když bude volno, sjedu domů, nebo přijede rodina sem. Takhle jsme se doma domluvili, to je určitě jiné oproti Finsku.“
Jaké máte vzpomínky na Pardubice coby protivník?
„No, pamatuji si, že jsme tu hráli s Vítkovicemi začátkem ledna 2010, dostali jsme desítku a já byl mínus čtyři… O tom se nebavme, ale zkrátka to je moje vzpomínka na Pardubice… Zkrátka a jistě hokejové město, kde lidé mají hokej rádi, stojí za hráči, vytváří utkání skvělou atmosféru. Celý stadion na mě působí velmi dobře i z dob, kdy jsem zde byl soupeřem.“
Očekáváte, že se Tipsport extraliga od vašeho odchodu v roce 2011 změnila?
„Zajímavá otázka. Byl jsem pět let ve Finsku, tamní hokej je opravdu jiný. Jsem zvědavý… To poznáme během sezony. Přece jen jsem starší kousek, nelámu si hlavu nad tím, co bude a nebude. Chci se poctivě připravit, abych byl platným hráčem týmu, abych si odvedl své penzum práce.“
Co pro vás znamená, že budete třeba hrát po boku kanonýra Petra Sýkory?
„On je výjimečný střelec, 337 branek v extralize je všeříkajících… Napadá mě historka Felixe Holzmana, že když někdo sní celé kuře a druhý žádné, tak oba snědli půlku a jsou najedení. Takže on jich na rozdíl ode mě naflákal obrovskou spoustu a dohromady jsme takoví průměrní… Ne, vážně: on je ikonou celé soutěže stejně jako Petr Čáslava nebo Tomáš Rolinek. I tohle je faktor, proč jsem sem přišel. Že budu moci hrát s takovými hokejisty pro mě něco znamená. Vím, jací jsou, jak přemýšlí a že jsou charakterově čistí.
Při svém rozhodování jsem vycházel z osy těchto hráčů. I Jyväskylä má postavený tým na pracovitých hokejistech, kteří se nedívají okolo sebe, ale makají, to se mi tam moc líbilo. To je velmi důležitý faktor pro celou organizaci. Když jej dostanete do mančaftu, můžete počítat s nějakými patnácti body do tabulky oproti průměru. Houževnatostí a odhodlaností jste schopni zlomit nepříznivý duel na svou stranu. Na tom musí mančaft stavět!“
Co tréninky pod dohledem kondičního trenéra? Makačka, nebo brnkačka?
„Makačka, a pak brnkačka kolem. Je to fajn! Letní příprava je část roku, kdy člověk může vypnout hlavu a absolvovat hrubou fyzickou přípravu. Sice bolí, ale nemusíme se zabývat, kolikátí jsme, jak hraji a jak jsme na tom.“
Do tohoto týdne jste trénoval individuálně…
„Než jsem přišel do Pardubic na závěr letní přípravy, tak jsem pracoval sám. Naposledy jsem s týmem trénoval v roce 2009 ve Vítkovicích. Díky mistrovstvím světa a Finsku, kde jsou cizinci doma sami, jsem se v posledních letech připravoval sám. I letos jsem mohl, ale chtěl jsem přijet dříve než půjdeme na led. Poznávám klub, zázemí, hráče a všechny lidi tady. Osahám si prostředí a až půjdu na led, nebudu čučet jak tvrdé y.“
Jak se těšíte na Ligu mistrů?
„Hlavně je dobře, že ji hrajeme. Pro celý klub to je významné, v létě se potkáme se silnými soupeři, nejsou to žádné pouťáky, kterým chybí náboj. Nyní jde o to, abychom jednoho protivníka nechali pod sebou a postoupili dál. Bylo by to velmi důležité pro prestiž a celý klub přivítat dvojzápas navíc.“
Určitě vyhlížíte naši nejvyšší soutěž a zápas s Kometou Brno…
„Já jsem nad tím ještě tak nepřemýšlel. Snad to bude dobré i mezi lidmi v Brně, kteří určitě potlačí svůj mančaft za vítězstvím. Já se budu zase snažit, abychom my Pardubice v Brně vyhrály, to je přece normální. Jsem kluk, který vyrostl Za Lužánkami, ty už zbourali, ale s tatínkem a s bráchou máme fotografie, které jsme si pořídili. Tatínek má zrovna 15. listopadu, kdy hrajeme v Brně, šedesáté narozeniny, tak bych měl něco zahrát… Napsal mi zprávu, ať sebou koukám mrskat. Pardubický dres, aby v něm šel na hokej, mu asi kupovat nebudu, hlavně budu potřebovat sehnat lístek.“
Brno má skvělé fanoušky, ti pardubičtí dokáží ale také vytvořit parádní atmosféru…
„Tak to se ví, že Pardubice se o ně mohou opřít. Mně se moc líbí stadion, pamatuji si ten starý před rekonstrukcí v roce 2001, máme tady super zázemí, tribuny jsou blízko ledu, paráda. Teď jen aby se nám dařilo, abychom cítili pozitivní energii od lidí a ti nás tlačili za výhrami. Aby to nebylo, že hrajeme kulové a každý bude zaražený a zamlklý. Sakra, musíme hrát dobře!“
Share on Facebook
