Obhajoba? Primární cíl, přiznává Žmola po hattricku. Na jaře ale o titul nehrál
Jakub Žmola
|
Foto: Martin Voltr
Obhájci titulu. Jasně, v mládeži tohle sousloví nemá tak silný zvuk, když se týmy každoročně hodně obměňují. Trenéři ho většinou přímo popírají. Pražská Sparta ale před sezonou sama anoncovala: Junioři startují cestu za obhajobou titulu!
Začátek cesty však mladým sparťanům příliš nevycházel. Nejprve sice dvakrát bodovali, ale pak třikrát v řadě prohráli: Před Libercem, Mladou Boleslaví i Litvínovem se museli sklonit o jeden gól.
Negativní sérii ukončili v Českých Budějovicích, kde vyhráli jako první soupeř v novém ročníku. A velkou zásluhu na tom měl Jakub Žmola. Osmnáctiletý útočník se do sítě Motoru trefil jednou v každé třetině a slavil tak hattrick.
Teď má po šesti utkáních na kontě sedm bodů za čtyři góly a tři nahrávky. To je jen o branku méně, než zaznamenal v celé minulé sezoně!
„Všechny zápasy byly strašně vyrovnané, obecně se mi liga zdá letos celá vyrovnaná. Chyběla nám ale ta finální fáze.“
Žmola si tedy už v prvních týdnech jde za překonáním loňských čísel. Doufá i v podobně vydařený závěr ročníku, ale tentokrát už by Spartě rád pomáhal i přímo z ledu. To totiž v jarních sériích semifinále a finále nemohl.
Jak cenným zápisem je pro vás hattrick z Českých Budějovic?
Určitě hodně, hattrick jsem dal naposledy v dorostu. Hlavně ale byly důležité ty tři body, které jsme po nějaké době získali. Jsem rád, že jsem mohl takhle pomoct týmu.
Měly góly nějakého společného jmenovatele?
První dva byly hlavně o určitém tlaku do brány, který po nás trenéři chtějí. Hlavně ten první, kdy to všechno vytvořil Jakub Tůma. Nahrál před bránu, kde jsem to sklepl. Při druhé situaci mě hezky našel Andy Fábry a dal mi to téměř do prázdné. Ten třetí, to už bylo jenom přes celé hřiště do prázdné, trochu se štěstím.
Asistenci si připsal brankář Michal Kalista, to se taky moc často nepovede.
Jo jo. Věděl, že ji měl, asi byl rád, ale nějak jsme se o tom nebavili. Byla tam střela od hráče zprava, on to vyrazil, možná to ještě někdo z obránců vyndal ven. Ke mně se do odrazilo, zkusil jsem to na bránu a padlo to tam.
Nevypsal Michal prémie za výhru nad Motorem, který v minulé sezoně pomohl dotáhnout do extraligy?
Jo, po zápase dal menší příspěvek do kasy.
České Budějovice zatím hrají velmi dobře, o to vás vítězství může hřát víc.
Určitě. Oni se prezentovali agresivním rychlým hokejem, snažili se hru rychle otáčet. My jsme o tom věděli, trenéři nám říkali, že budou hrát takhle agresivně. Jsme rádi, že jsme to tam urvali.
„Neřekl bych, že bychom byli pod nějakým větším tlakem.“
Zvlášť po třech porážkách. Z čeho podle vás pramenily?
Já si nemyslím, že bychom hráli nějak špatně. Všechny zápasy byly strašně vyrovnané, obecně se mi liga zdá letos celá vyrovnaná. Chyběla nám ale ta finální fáze. Vždycky jsme dotáhli, pak přišla zase nějaká menší chyba a hned jsme z toho dostali gól. Chybělo nám i štěstí v zakončení, ale taky jsme dělali nějaké chyby. Jsme rádi, že jsme teď udělali tři body, a snad to bude takhle pokračovat dál.
Cítíte se jako obhájci titulu pod tlakem?
Chtěli bychom titul obhájit, je to pro nás primární cíl. Ale neřekl bych, že bychom byli pod nějakým větším tlakem.
Místo Richarda Žemličky už vás trénuje Tomáš Netík. Změnilo se něco?
Základy nám zůstaly. Jak jsem říkal, chceme se prezentovat hodně útočnou hrou a tlakem do brány, cpát se tam, snažit se hodně střílet.
Tomáš Netík je novým koučem sparťanské juniorky | Foto: Martin Voltr
A tým je v něčem jiný?
Je znát, že si na sebe všichni musíme zvyknout. Minulý rok to taky bylo ze začátku všelijaké. Myslím si, že postupem času to jde pořád líp a líp a v kabině si sedáme. Už teď si myslím, že ta parta, kterou máme, nás může posunout hodně daleko.
Vy byste určitě tentokrát rád slavil titul přímo ve výstroji. Na jaře jste v posledních týdnech svému týmu chyběl, proč?
Hrál jsem první dva zápasy play off s Karlovými Vary a potom jsem si nešťastně vykloubil prst na ruce. Z toho důvodu jsem nemohl hrát, bylo to na dlouho. Ani do finále jsem nemohl naskočit, i když se hrálo až za nějaké tři týdny.
„Jakmile jsme vyhráli ten čtvrtý zápas, bylo to něco neuvěřitelného, přestože jsem nehrál.“
Víc vás štvalo, že nemůžete hrát, nebo vás víc hřálo být členem úspěšné party, ač ne na ledě?
Řekl bych, že obojí. Když se mi to stalo, byl jsem naštvaný, že jsem nemohl pomoct týmu. Chtěl jsem samozřejmě hrát jako každý. Hrát play off hokej je to nejvíc. Ale ke konci, jak už to vypadalo, že bychom titul mohli udělat, jsem se snažil klukům pomáhat po mentální stránce, abychom to jako tým udělali. Jakmile jsme vyhráli ten čtvrtý zápas, bylo to něco neuvěřitelného, přestože jsem nehrál.
Už teď týmu pomáháte o dost víc než loni, vždyť vám jediný bod chybí k osobním číslům z celé minulé sezony.
Jsem rád, že mi to začalo jít. Minulý rok jsem měl taky nějaké vyložené šance, ale nepromeňoval jsem je, a teď to štěstí přišlo. Snažil jsem se v létě pracovat na střelbě, ale že bych dělal přímo něco speciálního, to ne.
Foto: Martin Voltr
Share on Facebook
