Bakrlík otevřeně o gestech, výhružkách i omluvě. Jak to bylo v Polsku?
František Bakrlík
|
Foto: Rostislav Smolej, smolej.cz
Bílinský kapitán a trenér František Bakrlík nemá v posledních dnech klidné spaní. Nyní se obrátil na redakci hokej.cz s žádostí o rozhovor, ve kterém ze svého pohledu vysvětluje události, které vedly až k předčasnému ukončení kvalifikačního zápasu o 2. ligu mezi Kralupy nad Vltavou a Bílinou. Popsal také incidenty z Polska a Velké Británie, za které mu byla v minulosti pozastavena činnost.
Jaká je vaše verze událostí, které vedly k předčasnému ukončení zápasu Kralupy nad Vltavou – Bílina?
Zaprvé bych chtěl říct, že jsme do Kralup nejeli s úmyslem dělat tam show. Chtěli jsme hrát hokej, což jsem klukům z pozice kapitána a trenéra taky řekl. Říkal jsem jim: Pojďme zkusit smazat naši ztrátu. Chápu, že Kralupy mají svůj názor, ale naším cílem opravdu nebylo zápas pokazit. Mrzí mě, jak to nakonec dopadlo. Nikdy bych neřekl, že z toho bude až takové haló.
Co tedy podle vás vyhrocenou atmosféru nastartovalo?
Momentů bylo víc. V průběhu zápasu si náš gólman stěžoval na oslňování laserem, což si myslím, že je dost nefér. Pak tam bylo píchání do našeho hráče, který ležel na ledě… Ale pořád si myslím, že se zápas i přes tyhle události odvíjel celkem v poklidu. Před třetí třetinou jsem klukům řekl: Pojďme to dohrát se ctí.
Co bylo pak?
Po pár minutách třetí třetiny jsem jednomu jejich obránci vzal v rohu puk, přičemž on se otočil a z ničeho nic mi dal pěstí do obličeje. Tekla mi krev, ale nechtěl jsem oplácet. Jel jsem proto za rozhodčím, ukázal mu moje zranění a předpokládal jsem, že situaci vyhodnotí jako úder na hlavu, za který by měl udělit vyšší trest.
„Rozhodčí mi řekli, že i kdybych měl zlomenou čelist, tak vyšší trest neudělí."
Jenže neudělil.
Řekl mi, že i kdybych měl zlomenou čelist, tak vyšší trest neudělí. Pak se ještě jel poradit s kolegou, ale oba mi nakonec řekli, že nic řešit nebudou. Dokážete si představit nával emocí, v jakých jsem v tu chvíli byl?
Jelikož jsem sám velmi emotivní člověk, dokážu si představit, že se ve vás emoce musely doslova vařit.
Přesně! Jakmile začnete cítit nespravedlnost a křivdu, je to zkrátka znát. Víte, když jsem ještě hrál profesionální hokej, člověk se musel držet, aby neuškodil týmu, ale sám víte, že krajská liga se hraje pro radost. Když v ní dojde na sporné situace, hráči si to prostě jdou často vyřídit mezi sebou.
„Prostředníčky? Když se za tím dnes podívám zpětně, přijde mi to směšný. Kdybych věděl, co bude následovat, neudělal bych to."
Takže jste šel?
V návalu emocí jsem udělal faul na kluka, který si to ani nezasloužil. Zpětně mě to mrzí. Okamžitě jsem věděl, že dostanu trest.
DŮLEŽITÉ UDÁLOSTI JSOU MEZI 6. A 9. MINUTOU
Prostředníčky směrem k divákům, které nastaly těsně, poté byste vysvětlil jak?
Zase nával emocí. Když se za tím dnes podívám zpětně, přijde mi to směšný. Kdybych věděl, co bude následovat, neudělal bych to. Ale nechci, aby ze mě kdokoliv dělal nepříčetného magora. Nejsem odpovědný za chování některých fanoušků, kteří byli nad naší střídačkou vulgární během celého zápasu. Někdy dokonce přišla i rasistická gesta. Prostředníčky jsem vztyčil při odchodu v návalu emocí po tomhle všem. Chápu, že i fanoušci mají emoce. Když po nás chtějí řvát, ať řvou. Za kariéru jsem se s tím potkal milionkrát a nevadí mi to. Nikdy jsem se ale nesetkal s tím, že by nám fanoušci kradli hokejky a osekávali nás jimi.
„Nechci, aby ze mě kdokoliv dělal nepříčetného magora. Nejsem odpovědný za chování některých fanoušků, kteří byli nad naší střídačkou vulgární během celého zápasu
Faktem je, že kultura na českých stadionech je mnohdy tristní. Někteří mají pocit, že nákup vstupenky je opravňuje k čemukoliv.
Přesně tak. Jsou tací, kteří si myslí, že když dají padesát korun za vstupenku, tak vás můžou klidně zabít. Rozhodně ale nechci obviňovat všechny fanoušky. Naopak bych se chtěl těm normálním fanouškům omluvit. Chtěl bych se omluvit i kralupskému hokejovému klubu. Celá ta situace byla přes čáru.
Prý vám i vaší rodině chodí výhružné zprávy.
Musím to bohužel potvrdit. Pár z nich jsem si i ofotil. Dneska je bohužel taková doba. Lidí jsou schovaní za počítačem nebo za mobilem a myslí si, že můžou psát cokoliv. Nechápu ale, že někdo má potřebu psát mé manželce, dětem, a dokonce i mamince…
„Někteří si myslí, že když dají padesát korun za vstupenku, můžou vás klidně zabít."
Budete zmíněné zprávy řešit s policií?
Zatím nic řešit nebudu. Chci mít klid, jak pro sebe, tak pro svou rodinu.
Nemáte pocit, že je k vám připevněn cejch potížisty? Narážím na aféry z Polska a Velké Británie, kde vám byla zastavena činnost.
I tohle byl důvod, proč jsem o tenhle rozhovor stál. Chtěl bych všechno vysvětlit. Už po aféře v Polsku mi česká média dala cejch, ale nikdo se mě nikdy na nic nezeptal. Jen převzali pár neúplných informací a přeložili je. Jak říkám, chtěl bych všechno uvést na pravou míru.
Začněme tedy v Polsku, kde vám byl v roce 2011 udělen roční distanc za napadení protihráče a trenéra soupeřova týmu.
Byl to závěr sezony. Hráli jsme zápas o umístění a náš kapitán vystřelil puk na soupeřovu střídačku, čímž vše odstartovalo. Na konci zápasu jsme se postavili na modrou čáru, ale soupeř k nám přijel a provokoval nás. Většina hráčů se proto logicky začala prát. Já sám jsem měl dvě férové bitky, jak jsem byl zvyklý ze zámoří. Nikoho jsem ale nenapadl zezadu. Poté oba týmy šly do kabin, ale v koridoru, který k nim vedl, jsme se potkali. Kluci se začali mlátit, padaly tam kopance do hlavy, volala se policie… Já chtěl po jejich trenérovi sáhnout hokejkou, poklepat ho a upozornit na to, že by bylo dobré, aby svoje hráče zklidnil. Jenže se z toho udělalo, že došlo k napadení trenéra, což vůbec nebyla pravda.
„Slušným fanouškům a kralupskému hokejovému klubu bych se chtěl omluvit. Celá situace byla přes čáru."
Předpokládám, že u disciplinární komise vám uškodilo, že jste cizinec.
Jasně, řekli mi, že jsem cizinec a že mám jít příkladem. Udělali ze mě odstrašující příklad. Zároveň mi ale řekli, že po půl roce dostanu podmínku a že můžu od nové sezony normálně hrát. Věděli totiž, že na mě nic nemají. U disciplinárky se mnou tehdy byli i kluci, kteří hráli za polskou reprezentaci. Ti jim řekli, že jestli dostanou vyšší trest, tak už za reprezentaci hrát nebudou. Jak myslíte, že to dopadlo? V jejich případě všechno zametli pod koberec. Jen já jsem z toho vyšel jak…
Nutno říct, že v Polsku se vám dařilo. Získal jste tam tituly a patřil k nejlepším hráčům tamní soutěže.
To ale tady v Česku bohužel nikoho moc nezajímá. Čechy zajímají spíš skandály a když nevyhrajete NHL nebo extraligu, je jim to je celkem jedno. Přitom polská nejvyšší soutěž má dobrou úroveň. Já vzpomínám na roky strávené v Polsku moc rád.
Co trest ve Velké Británii?
Ve Velké Británii jsem hrál několik různých soutěží. Od té nejvyšší po ty nižší. Stěhovali jsme se tam s rodinou za prací. V té době jsem ve Velké Británii už hrál jen poloamatérskou soutěž. Najel jsem do kluka, kterého střet na chvilku vypnul. Nic se mu nestalo, i když byl chvilku mimo, takže mu radši volali sanitku.
„V Polsku ze mě udělali odstrašující příklad."
Byl to faul, nebo čistý hit?
Za mě nešťastná náhoda. Šel jsem do brány a viděl jsem, že dotyčný na mě jede zezadu a že mě bude chtít zbourat. Zapřel jsem se, ale on si dal hlavou o moje rameno. Dali mi šest nebo sedm zápasů. V té době jsem na tom byl fyzicky úplně jinak než většina ostatních. Představte si, že hrajete poloamatérskou soutěž, ale jste zvyklý na profi úroveň, kde se hraje mnohem tvrději. Po odpykání trestu jsem se vrátil, chtěl jsem v jednom zápase dohrát soupeře a vzít mu puk, ale bylo to vyhodnoceno jako útok na hlavu. A protože jsem byl kvůli předchozímu vyššímu trestu v podmínce, dali mi tentokrát osmnáct zápasů.
Budete za Bílinu znovu hrát i příští rok, nebo vás nynější události otrávily natolik, že s hokejem skončíte úplně?
Vůbec nevím. Mám v hlavě fakt hodně myšlenek, které si musím utřídit. Letos jsem ani neměl prioritu hrát, v Bílině jsem trenér, ale znáte to, když v krajské lize nejsou hráči, naskočí i trenér. Na druhou stranu jsou i věci, které mě otrávily, takže uvidíme. Chci hlavně, aby všechno bylo v klidu.
Share on Facebook
