Byl posledním, kdo vychytal Spartě titul. Co říká Duba na situaci v jejím brankovišti?
Foto: sheffieldsteelers.co.uk
Na jaře to bude patnáct let, kdy Tomáš Duba vychytal Spartě extraligový titul. Od té doby ho nikdo nenapodobil. Z části i kvůli tomu, že brankoviště Pražanů je mimořádně ožehavou oblastí. Za všechny ty roky se v hlavním městě vystřídala celá řada maskovaných mužů. Byla mezi nimi i velká jména, ale nikdo svou misi nedokončil.
Sledujete počínání Sparty a zejména tamních brankářů?
Samozřejmě. I když už na Spartě hodně dlouho nejsem, tak její počínání sleduju. A brankáře nejvíc. Ti mě zajímají nejvýrazněji.
Co říkáte na to, že Sparta je nucena opět hledat brankáře těsně před koncem přestupového okna?
Ideální to pro ně určitě není. Jelikož jsem letos několika klubům taky pomáhal shánět brankáře, tak vím, že na trhu prostě nejsou. Leda by se tým, který už nemůže postoupit do play off chtěl zbavit finančního břemene. Z těchto zdrojů by Sparta mohla lovit, ale pochybuju, že se někdo takový objeví.
Po kom byste se na místě sparťanských manažerů poohlížel vy?
Těžká otázka. Záleží na tom, jestli hledají gólmana spíš na doplnění do dvojice, případně jedničku pro play off. Ale co si budeme povídat… Z hlediska tlaku je Sparta v Česku pro gólmany asi nejnáročnější angažmá. Takže někdo zkušený, kdo ten tlak ustojí, by se jim teď určitě hodil.
Jak jste tlak zvládal ve své brankářské kariéře vy?
Prošel jsem si určitým vývojem. Obecně se dá říct, že v mládí jsem tlak snášel hůř a někdy taky neustál. K tomu si každý brankář musí najít svou cestu, naučit se s tím pracovat. Buď se ho naučí zvládat, nebo si tu pozici jedničky dlouhodobě neudrží.
„Brankáři na trhu prostě nejsou."
Jste dodnes posledním gólmanem, který Spartu dovedl na jaře 2007 k mistrovskému titulu. Tehdy v pětadvaceti letech.
Obrovsky si toho vážím. Tenkrát jsme vyhráli druhý rok po sobě a já měl pocit, že se na Spartě buduje dlouhodobě úspěšný tým, který bude sbírat úspěch za úspěchem. Vůbec by mě nenapadlo, že to bude na dlouhou dobu naposledy, kdy Sparta získá titul. S odstupem času si toho proto vážím ještě víc.
Vnímal jste v tehdejším play off tlak na svou osobu?
Až do finále jsem si ho nepřipouštěl. Těsně před ním na mě ale padl. (směje se) Před sezonou 2006/07 jsem do Sparty přišel jako dvojka za Dušana Salfického. Do Sparty jsem se vrátil z TPS Turku a byl vděčný za to, že tam vůbec můžu být. Vděčný za každý odchytaný zápas zapas a najednou jsem měl víc odchytaných zápasů než Dušan. Začal jsem i v play off jako jednička, ale pořád jsem si nepřipouštěl, že ten tlak je na mně. To přišlo, jak říkám, až před finále s Pardubicemi.
V něm se tenkrát střetly asi dva nejlepší české kluby té doby.
Vzpomínám si, že první dva zápasy byly velké přestřelky. Když mi to nešlo, tak kluci dali víc gólů než Pardubice. (usmívá se) Poslední zápas finále jsme poté vyhráli 2:0.
„Vůbec by mě nenapadlo, že to bude na dlouhou dobu naposledy, kdy Sparta získá titul."
Asi nejcennější nula ve vaší kariéře, co?
Stoprocentně! Vzpomínám si, že ještě den před zápasem jsem byl hodně vystresovaný. Opravdu hodně. Pak za mnou přišel trenér brankářů David Bruk a řekl mi: Jedeme od nuly, je to další zápas. Začíná se za stavu 0:0. Tak jsem ten zápas odchytal stylem, že jsem se soustředil jen na každý další puk, jen na další minutu, na nic jiného. Prostě jsem byl v “zóně”, jak se říká. Najednou koukám a je konec zápasu a neskutečná eufórie.
Foto: hcsparta.cz
A nemůže být paradoxně problém, když se brankář až křečovitě soustředí na každou střelu?
Ne křečovitě, ale jen se prostě dostat do přítomného momentu a soustředit se jen na tu další střelu a stejně tak je dobré nemyslet při tom na výsledek a ani na to, jak zápas dopadne. Od toho byste se měli oprostit. Takový přístup jsem používal i v pozdějších fázích kariéry a pomohl mi. Byl jsem totiž nervák, který o těchto věcech přemýšlel až moc. Celý den utkání jsem byl vždycky nervózní, ale na ledě před zápasem jsem se dostával rychlou mentální technikou do “zóny” a myšlenky na výsledek jako takový jsem vytěsnil. To byl můj přístup a fungoval.
Pomáhalo vám i vědomí, že vám záda kryje zkušený Dušan Salfický, který je schopný okamžitě zaskočit, kdyby se nedařilo?
Stoprocentně, o tom žádná. Byl jsem rád, že Dušan v týmu je. Myslím, že vám vždycky pomůže, když víte, že máte vyrovnaného kolegu, který je schopný zaskočit.
„V té době vám stačilo nečíst noviny a nekoukat na televizi."
Říká se, že Sparta nemůže najít stabilní brankářskou jedničku, protože všechny adepty podvědomě srovnává s Petrem Břízou. Co si o to myslíte?
Podle mě to tak dlouhou dobu i bylo. Moje výhoda spočívala v tom, že jsem s Petrem seděl v kabině coby aktivní hráč. Zažil jsem ho a nebral to tak, že ho mám nějakým způsobem nahradit. Ale gólmani, kteří přišli později, tak to asi vnímali. Když přijdete do klubu a první otázka je, jestli jste připraveni na to, že máte nahradit klubovou legendu, nepomůže vám to.
Roli hrají i média. Měl jste výhodu v tom, že internet ještě nebyl v roce 2007 využívaný jako dnes?
Měl i neměl. V té době vám stačilo nečíst noviny a nekoukat na televizi. Na internet člověk ještě moc nechodil. Dnes je těžší se před tím vším schovat. Ale taky to jde. Na druhou stranu, když chce mít dneska někdo publicitu a přitáhnout zájem fanoušků, jsou na to sociální média naprosto ideální.
Nyní se už hokeji aktivně nevěnujete. Kam vedly vaše další kroky?
U hokeje jsem zůstal. Bydlím ve Finsku a trénuji tu dorost a brankáře.
Proč jste se rozhodl zůstat ve Skandinávii?
Moje žena Hanna je Finka, takže jsme se „dohadovali“, kde se po kariéře usídlíme. Nakonec to dopadlo tak, že jsem si tady koupil dům a pandemická situace napomohla tomu, že jsme tu zůstali. Jak už jsem řekl, v klubu SaiPa trénuju dorost a brankáře. Mám radost, že brankář, kterého trénuju, se dostal do finského národního týmu. To je pro trenéra asi největší odměna.
„V SaiPa trénuju dorost a brankáře."
V čem je největší přednost finské brankářské školy?
Těžko říct. Dělá se to tu hodně poctivě do techniky a trenérská škola, kterou navštěvuji, tak nám dávají hodně dobré rady a tipy. Spoustu novinek… Ale neřekl bych, že je mezi českou a finskou brankářskou školou zase tak zásadní rozdíl. Podle mě to děláme dobře i u nás. I my máme dneska sedm nebo osm brankářů v NHL.
Vnímají přesto ve Finsku krizi českého mládežnického hokeje?
Vnímají. Mají detailní informace o tom, jak to u nás chodí a velký přehled. Když jsou v televizi juniorské šampionáty, rozebírají to. Ale pořád nás berou jako nebezpečný hokejový národ.
Co finština?
Učím se ji už léta a někdy mi přijde, že je nemožné, abych se ji někdy úplně stoprocentně naučil. (směje se) Ale dělám pokroky, už dokážu konverzovat s klukama plynule, takže se to zlepšuje. K tomu máme v klubu a v organizaci několik českých a slovenských hráčů, takže češtinu si užiju taky.
Navíc hokejový jazyk je na celém světě stejný.
Přesně tak. Je to o tom naučit se pro začátek pár základních slovíček a pak mluvíte rukama a nohama. (směje se)
Share on Facebook
