Chtěli jsme si připravit tým na příští rok, říká Pletka. Série o bronz? Zbytečná
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Junioři Mladé Boleslavi si po prohraném semifinále vybojovali v posledních dvou zápasech sezony bronzové medaile. Dokázali to s jedním z nejmladších týmů v soutěži, což podle hlavního trenéra Václava Pletky znamená příslib do dalšího ročníku. Nehledě na to, že po třetím místu sahali také dorostenci a devátá třída Bruslařů se dočkala mistrovského titulu.
Jak ze svého pohledu hodnotíte uplynulou juniorskou sezonu?
Sezona byla z našeho pohledu úspěšná. Začátek nám sice trošku utekl, ale ne z důvodu, že bychom hráli špatně, ale měli jsme hodně vyloučených. To nás stálo některé zápasy, ve kterých jsme dostávali hodně gólů v oslabení a nezvládli jsme je. Asi po osmi kolech jsme si k tomu něco řekli, zlepšilo se to a už jsme se šplhali tabulkou nahoru. Dá se říct, že od té doby jsme se pohybovali v horních patrech a bylo to z našeho pohledu dobré.
Z čeho podle vás mohla pramenit nedisciplinovanost v úvodu sezony?
Byly to zbytečné fauly, které jsme nemuseli dělat. Hodně z nich bylo v útočném pásmu, šlo spíše o věci s hokejkou jako třeba podrážení. Kluci si museli uvědomit, že takové věci se nedělají. Ukázali jsme si to, bylo toho hodně a kluci pochopili, že je lepší hráče dobruslit, než po něm sahat hokejkou. Pak se faulů vyvarovali a sáhli po nich opravdu v případech, kdy už jsme něco hasili v obranném pásmu.
„Ve druhé čtvrtině základní části bylo rozhodující, že jsme skoro ve všech zápasech bodovali.“
Nastal tam zlom?
Určitě, protože na začátku jsme měli třeba sedm osm vyloučení v zápase, což je strašně moc. Unikalo nám to o gól a nesbírali jsme body. Potom jsme měli meeting s hráči a naše disciplína se zlepšila. Začali jsme zápasy otáčet na svou stranu a sbírat body. Ve druhé čtvrtině základní části pak bylo rozhodující, že jsme skoro ve všech zápasech bodovali. Tím jsme se vyšplhali do horní části tabulky, kde jsme se pohybovali až do konce.
Ve čtvrtfinále jste potom bez zaváhání prošli přes Plzeň…
Kluci to zvládli excelentně. Dobře jsme se na to připravili, na meetingu jsme si řekli, co chceme hrát, a kluci to plnili do puntíku. Tuto sérii jsme zvládli poměrem 3:0 a trošku nám stouplo sebevědomí. Ukázalo se, že když tým dělá věci, které dělat má, tak má sílu. A že jsme schopní porazit kohokoliv.
Foto: Jan Pavlíček, bkboleslav.cz
Osudným se vám stalo semifinále se Spartou. Co bylo klíčovým momentem série?
V šestém zápase jsme vedli 1:0, pak tam byl sporný moment, kdy rozhodčí uznal gól, ale potom ho zase zrušil. My jsme nedali trestné střílení, byli jsme dvakrát vyloučení a zápas jsme nezvládli. Je to škoda, protože si myslím, že v sedmém zápase by to bylo otevřené. Měli jsme opravdu velkou šanci postoupit do finále. Sparta měla jedenáct hráčů ročníku 2003, my jsme měli čtyři. Chtěl bych klukům poděkovat, protože odehráli dobrou sérii. Troufnu si říct, že jsme byli rovnocenný soupeř, a je škoda, že se nám nepodařilo postoupit. Za celou sezonu chci samozřejmě poděkovat také realizačnímu týmu a kolegům.
Bylo znát, že je Sparta zkušenější?
Určitě to bylo znát v rozhodujících chvílích. Rozdílovým hráčem Sparty byl Petr Hauser, který hrál play off parádně. Proti nám tam měl takový incident, za který měl podle mě dostat stopku minimálně na dva zápasy. Disciplinární komise to ale udělala tak, že mu dala jen podmínku. Pro nás škoda, protože kdyby nehrál, tak ty zápasy mohly dopadnout úplně jinak. To je ale kdyby, na to se v hokeji nehraje. My jsme holt nezvládli dobře rozehraný šestý zápas a je to strašná škoda.
„A i když třeba ze začátku to od těch nejmladších nebylo ideální, tak sezonou si prošli a na konci už to zvládali a do týmu patřili.“
Vy jste měli jeden z nejmladších týmů. Jak jste s tím pracovali?
To se projevilo právě proti Spartě. Ze začátku nám kluci ročníku 2003 pomohli. Karel Křepelka se potom posunul do áčka Slavie, Sebastian Jasečko odešel na Slovensko. Marek Stuchlík v bráně zůstal, ale potom se také posunul do první ligy. Měli jsme asi dva nebo tři hráče ročníku 2003, které jsme pouštěli do druhé ligy nebo Chance ligy. Tři čtvrtě sezony jsme tedy odehráli bez dorazového ročníku. Ročník 2004 to zvládl dobře, zapojili se hráči ročníku 2005. Chtěli jsme zabudovávat mladé hráče a připravit si tým na příští rok.
Takže s výhledy do další sezony jste spokojeni?
Samozřejmě. Kluci si prošli těžkými zápasy a dokázali si, že je hrát můžou. Celou sezonu se posouvali, zlepšovali. A i když třeba ze začátku to od těch nejmladších nebylo ideální, tak sezonou si prošli a na konci už to zvládali a do týmu patřili.
Zmínil jste, že někteří hráči se zapojili i do seniorských soutěží. Jak probíhaly spolupráce?
Někteří hráči se zapojili i do boleslavského A-týmu. Nějaké zápasy odehráli Vojtěch Hradec a Karel Křepelka. Hráči ročníku 2004 se zapojovali v Kolíně, Křepelka šel do Slavie, Stuchlík do Přerova. Snažili jsme se kluky posunout do dospělého hokeje, aby si to osahali, zkusili a zjistili, o čem dospělý hokej je, protože z mého pohledu je juniorská liga a chlapský hokej úplně jiný.
Jedním z těchto hráčů byl také Vojtěch Polák, který jinak vyčníval v kanadském bodování juniorského týmu…
S Vojtou byl ten problém, že neabsolvoval letní přípravu. Neměl natrénováno a ze začátku se trápil. Pak potrénoval, dostal se do formy a v juniorském týmu patřil k tahounům. Za to, že hrál dobře, dostal šanci i v chlapských týmech. Co máme odezvu, tak v Kolíně si ho chválili, že to zvládl. Jsme rádi, že kluci, kteří tam byli a vyzkoušeli si to, tak to zvládli a je tam nějaká budoucnost.
„Do Jihlavy jsme jeli se třemi formacemi, šesti obránci a devíti útočníky. Skoro jsme to neměli s kým hrát.“
Takže s hráči panovala v Kolíně celkově spokojenost?
Určitě. Šanci tam dostali i Karel Křepelka a Honza Půček a dá se říct, že ji chytli za pačesy. Trenéři s nimi byli spokojení, za což jsme rádi.
Sezonu jste zakončili sérii o třetí místo, ale vy jste během ní zmínil, že by se vůbec neměla hrát…
Byla dobrá dlouhodobá základní část, během které se odehrálo 52 kol, dá se říct, že jako v seniorské extralize. Když vypadnete v semifinále se Spartou, tak je strašně těžké kluky namotivovat, protože jsou stále smutní z toho, že vypadli. Něco jiného je, když hrajete třeba čtrnáctidenní turnaj. Tam bych o třetí místo hrál, ale tady je to zbytečné. Osobně bych to udělal podle toho, kdo byl lépe postavený po základní části. V této situaci jsme měli zraněné hráče, osmnáctka nám sebrala další dva kluky a už nám jich moc nezbylo. Dorost hrál taky o třetí místo, takže jsme nemohli posunout hráče. Do Jihlavy jsme jeli se třemi formacemi, šesti obránci a devíti útočníky. Skoro jsme to neměli s kým hrát.
Foto: Jan Pavlíček, bkboleslav.cz
Na druhou stranu je ale pro hráče větší zážitek, když si mohou bronz vybojovat v zápase, ne?
Samozřejmě, přesně takhle jsme nad tím potom s kolegy přemýšleli. Je to odměna pro hráče, kteří medaile dostali po vyhraném zápase. V tomhle je dobré, že si to užili na ledě, fotili se s rodiči a přítelkyněmi.
Zmínil jste kvalitní základní část juniorské extraligy. Co říkáte na změny v systému, které nastanou v příští sezoně?
Z mého pohledu je to špatně. Myslím si, že se vytvořila dobrá soutěž, ve které se hrály vyrovnané zápasy. Akorát Olomouc začala ze začátku ztrácet a pak byla poslední, ale i s ní jsme hráli vyrovnané zápasy Nebylo to tak, že bychom tam přijeli a nasypali jim osm gólů. Vyhráli jsme třeba o gól, nebo na nájezdy. Soutěž byla kvalitní, teď se to zase změnilo a já si myslím, že je to špatně.
„Jsme rádi, že se posouváme někam, kde bychom chtěli být.“
Co to z vašeho pohledu znamená pro boleslavskou juniorku?
Soutěž se rozdělila na dvě poloviny po osmi mančaftech. Myslím si, že to nebude regulérní. Celorepublikový formát byl objektivní. Takhle může být jedna skupina kvalitnější než druhá a postavení v tabulce budou zkreslená. V moravské skupině bude Olomouc, která měla spadnout, postoupil Přerov. Jsou tam taky Zlín a Brno, ani jeden tým nepostoupil do play off. Z té české části postoupila většina. Těžko říct, jak to bude v příští sezoně, jestli zrovna tyto mančafty budou mít dobré týmy. My bychom si chtěli zahrát i s Třincem, Zlínem nebo Brnem a porovnat se. Takhle si s nimi třeba vůbec nezahrajeme.
V uplynulé sezoně se vysoko umístily také další mládežnické kategorie Mladé Boleslavi. Jak to v klubu vnímáte?
Samozřejmě jsme rádi, že devítka vyhrála zlato. Škoda, že dorost o jediný gól prohrál sérii o třetí místo. Kdyby se to nehrálo, tak bychom měli i bronz v dorostu. Jsme rádi, že se posouváme někam, kde bychom chtěli být. Je to odměna pro všechny trenéry za to, jak pracujeme s mládeží.
Share on Facebook
