Dejte mi padesát procent a zvítězím! Peter Frühauf bojuje s rakovinou
Foto: Stanislav Souček, mountfieldhk.cz
Málokdo si dokáže představit, co Peter Frühauf prožíval. Těsně před Vánoci si od lékařů vyslechl šokující zprávu: Máte rakovinu. Musel si projít nejtěžšími hodinami svého života, počítal procenta naděje, že bude zdravý a že bude vůbec dál žít. Operace naštěstí dopadla úspěšně, teď ho čeká léčba radioterapií. A věčný smíšek kabiny hradeckého Mountfieldu už zase kouká jenom dopředu.
První problémy pociťoval kolem svých slabin už začátkem sezony, ale neřešil je. Problémy přičítal vadě na výstroji. Jenže když se blížily svátky, ozvaly se znovu. „Věděl jsem, že tohle z hokeje nebude. I na dotyk jsem cítil změnu, přesto jsem to nechal být. Čekal nás důležitý úsek sezony, takže jsem do sebe nechtěl cpát antibiotika a chodit po doktorech,“ říká Peter Frühauf v rozhovoru pro Hradecký deník.
Až 23. prosince to přišlo. „V kabině jely fórky morbidnějšího charakteru, dělali jsme si z toho srandu. Náš fyzioterapeut Jakub Dudek to ale vzal vážně a poslal mě do nemocnice. Možná mi tím prodloužil život. Od té chvíle se mi změnil na počítání procent,“ vypráví o chvílích, na které už nikdy nezapomene. „Na urologii to vzalo rychlý spád. Doktor zapnul ultrazvuk a za pár sekund mi oznámil, že mám rakovinu.“
„Připadal jsem si jako ve zlém snu. Jen jsem čekal, že mě někdo vzbudí. Fakt to bylo zlé. První hodiny jsou děsivé.“
Bum. Takový direkt by v momentě složil i toho nejsilnějšího chlapa na světě. Když doktoři poslali Frühaufa na otočku domů, aby si zabalil věci, honilo se mu hlavou všechno možné i nemožné. „Byl to strašný stres, moc si toho nepamatuju. Volal jsem partnerce Ivetě, musel jsem to oznámit rodičům, trenérovi, generálnímu manažerovi...“ pátrá v paměti. Od týmového lékaře dostal naději, že může jít o nezhoubný nádor, a na urologii se mu vracelo přece jenom o něco líp.
„Ale když jsem položil stejný dotaz doktorovi, řekl mi, že je to stoprocentně zhoubný nález. Že jiná možnost u těchto typů nádoru neexistuje,“ líčí. Ještě v noci před Štědrým dnem putoval na operační sál, každý den a každá hodina už hrály roli. „Připadal jsem si jako ve zlém snu. Jen jsem čekal, že mě někdo vzbudí. Fakt to bylo zlé. První hodiny jsou děsivé,“ hovoří Frühauf o chvílích, které by nikomu nepřál.
A začal počítat.
„V první chvíli jsem říkal: Dejte mi padesát procent naděje. Stačí padesát. A poperu se s tím a zvítězím. Mám přece synka. Musím ho vidět odmaturovat, jít na jeho stužkovací večírek a padesát procent mi k tomu bude stačit.“
Vnitřně jsem dospěl do stádia, že se bavím jen o hokeji a o našem synkovi
Nadějí ho nabíjeli i lékaři v hradecké nemocnici, kteří Frühaufovi připomněli případ Lance Armstronga. Slavnému cyklistovi diagnostikovali rakovinu varlat až v nejtěžším stádiu s rozsáhlými metastázemi do plic a onkologové mu nedávali šanci na přežití ani padesát procent. To ale díkybohu nebyl a není případ Petera Frühaufa.
Od té doby už bylo všechno jenom lepší. Pět dní po operaci hráli hokejisté Mountfieldu doma s Litvínovem – a i když měl slovenský obránce ležet v posteli, nechyběl na stadionu! „Měl jsem bolesti, ale nešlo to jinak. Rána mě tlačila jako sviňa, dělal jsem úplné kraviny,“ říká už s úsměvem.
Pět dní po operaci už Peter Frühauf nechyběl na stadionu. Takový transparent mu nachystali fanoušci
Hradecké publikum s Frühaufem loni v únoru prožívalo narození syna, ani tentokrát ho nemohlo nechat ve štychu a připravilo mu obrovský transparent. Mezi hokejisty a jejich příznivci se hned po přesunu extraligy z Českých Budějovic začalo rodit obrovské pouto. „Nechci shazovat nikoho doma, ale tohle by se mi na Slovensku asi nestalo. Skoro jsem slzel. Co pro nás fanoušci dělají, je neuvěřitelné. Teď jsme jedna rodina, já už jsem prostě Hradečák!“
Je jasné, že letos už do hry nenaskočí. Pokud všechno půjde bez problémů, stihnout by to snad i teoreticky mohl, ale tréninkový výpadek by v závěru ročníku doháněl horko těžko. Jenže aby se jeho myšlenky hrabaly v těžké životní situaci, to od Petera Frühaufa nečekejte. „Vnitřně jsem dospěl do stádia, že se už bavím jen o hokeji a o našem synkovi. Teď už si nepřipouštím nic špatného, zajímá mě, kdy začnu trénovat. Tahle sezona je sice pasé, ale je skvělé, že se můžeme bavit o další kariéře,“ dívá se rodák z Prešova dopředu.
Teď má před sebou léčbu radioterapií a ještě jednu "prácičku". Vlastně poslání. „Budeme chodit po školách, pořádat semináře a vést debaty v rádiích. Chlapi nevědí, jak se prohmatat, spousta z nás se stydí. Chci předat svoje zkušenosti, které jsem za tu dobu získal. Kdybychom pomohli třeba jen jednomu člověku, bude to pro nás výhra. Kuba mi toho 23. prosince možná zachránil život,“ dodává.
Tak snad bude mít příběh Petera Frühaufa dobrý konec. A i když tady jde o mnohem víc než jen hokej, pak bude hradecký obránce zase rozdávat kousky svého velkého srdce i na ledě.
Share on Facebook
