22. 2. - 09:00
Film Děti Nagana, který je ode dneška v kinech, je poctou úspěchům českých hokejistů a vzdává hold legendám, které se postaraly o obrovské překvapení na ZOH v Naganu. Předává poselství o tom, že dětské sny mají mnoho podob a děti je třeba podporovat. Zároveň otevírá aktuální téma dětí a sportu, protože s podporou pohybu dětí je potřeba začít u rodiny. A to je také jedno z klíčových poselství celého filmu Děti Nagana.
15. 9. - 11:28
Koupí předplatného a sledování hokeje online podpoříte kluby! Děkujeme, že jste s námi!
4. 2. - 11:32
4. únor je Světovým dnem rakoviny!
Zapoj se s hokejem i Ty! Více zde.
26. 11. - 11:57
Hokejová historie zábavnou formou, to je kniha Hrdinové, která právě vychází! Křest knihy ve sportovním areálu NA FRANTIŠKU bude spojen s parádní hokejovou akcí. Přijď se určitě podívat!
Ve středu přebral ocenění v Síni slávy českého hokeje, v neděli se proháněl v rámci exhibičního zápasu po kladenském ledě. Na něm se střetly týmy Rytířů a Poldi.
Společně s Otakarem Vejvodou a Pavlem Paterou si Patrik Eliáš zahrál v legendární Blue line. „Je to zážitek. Jardovi Jágrovi jsem říkal, že jsem si v mládí přál s nimi hrát. Sledoval jsem, jak táhnou Kladno i národní tým,“ usmívá se Eliáš, který zaplnil místo po Martinu Procházkovi. Ten se nemohl zúčastnit, protože ve stejný čas komentoval zápas české reprezentace ve veřejnoprávní televizi.
„Se spoustou hráčů jsem vyrůstal a teď jsem je viděl po třiceti letech. Ani jsem je na první dobrou nepoznal."
Exhibici legend si Eliáš užíval. „Je to fajn akce, kluci jsou skvělí. Se spoustou hráčů jsem vyrůstal a teď jsem je viděl po třiceti letech. Ani jsem je na první dobrou nepoznal," poznamenává bývalý křídelník, který v Kladně strávil tři sezony.
„Přes kladenskou školu přešli hráči, kteří zářili nejen v extralize, ale i ve světě,“ poukazuje Eliáš. Během angažmá u Středočechů prošel reprezentačními mládežnickými výběry, které mu otevřely cestu do NHL.
Právě v nejslavnější soutěži světa nabyla jeho kariéra obrovských rozměrů. Za své zásluhy byl proto 14. prosince jmenován do Síně slávy českého hokeje. „Moje první reakce byla upřímná, opravdu jsem to nečekal. Jsem za to vděčný. Být mezi legendami je opravdu neuvěřitelné, člověk si to ani na začátku kariéry není schopen představit. Nesmírně si toho vážím,“ neskrývá nadšení 46letý útočník.
Eliáš v zářil hlavně v NHL. Téměř dvacet let oblékal dres týmu New Jersey Devils, se kterým dvakrát vyhrál Stanley Cup. S českou reprezentací vybojoval tři bronzy, dva z mistrovství světa a jeden z olympiády v Turíně.
„Je to o štěstí a načasování. To moje v národním týmu nebylo optimální.“
„Moje kariéra v národním týmu není tak oslňující jako třeba u jiných kolegů. Když porovnáte mě a Davida Moravce, tak on měl úspěchy v nároďáku, ale v zámoří se neuchytil. Já to měl obráceně. Je to o štěstí a načasování. To moje v národním týmu nebylo optimální,“ zmiňuje a váží si centra, jenž posbíral dvě zlata ze světových šampionátů, završil zlatý hattrick a podílel se na triumfu v Naganu.
Ze zápasů s národním týmem nejraději Eliáš vzpomíná na Světový pohár v roce 2004. „I když jsme se neumístili na medailových pozicích, celý turnaj ve mně zanechal neskutečné vzpomínky a pocity. Hráli jsme proti legendám. Jsem vděčný, že jsem v nároďáku mohl být a nosit dres na sobě,“ sděluje s hrdostí.
Hráče podle něj spojovalo stejné myšlení. „Český hokej se vždy značil chytrostí a šikovností. V tom jsem vyrůstal jako malý kluk. Když jsem přišel do NHL, vážil jsem 67 kg. Každý, kdo měl pod 100 kg, nemohl hrát. Ale já se prosadil díky systému,“ popisuje.
Mezi elitu ho vytáhla pracovitost, disciplína a hledání motivace. „Na to jsem ale přišel až později. Některé sezony nebyly vždy růžové. Bál jsem se, že přijde den, kdy mě můj koníček přestane bavit,“ přiznává Eliáš.
„Ať chceme, nebo ne, věku neutečeme. Herně se sport také mění, je důležité umět se přizpůsobit."
Největší motivaci měl před koncem kariéry díky rodině. „Dostal jsem radost do života a do hokeje úplně z jiného hlediska, hokej jsem si pak užíval další tři roky. Ať chceme, nebo ne, věku neutečeme. Herně se sport také mění, je důležité umět se přizpůsobit. To je jeden z důvodů, proč jsem byl v NHL devatenáct let,“ dodává.
Přestože už hráčskou kariéru pověsil na hřebík, práci v hokejovém prostředí dveře nezavírá. „Mám motivaci se prosadit i v jiném hokejovém odvětví. Nadále však zůstává rodina na prvním místě. Dcerky jsou ještě ve věku, kdy chtějí trávit čas s tátou. Já si to neskutečně užívám. Díky Vaškovi Varaďovi jsem byl u národního týmu do 20 let. Uvidíme, jestli se něco naskytne. Jsem otevřen všemu,“ říká na závěr Eliáš.
