22. 2. - 09:00
Film Děti Nagana, který je ode dneška v kinech, je poctou úspěchům českých hokejistů a vzdává hold legendám, které se postaraly o obrovské překvapení na ZOH v Naganu. Předává poselství o tom, že dětské sny mají mnoho podob a děti je třeba podporovat. Zároveň otevírá aktuální téma dětí a sportu, protože s podporou pohybu dětí je potřeba začít u rodiny. A to je také jedno z klíčových poselství celého filmu Děti Nagana.
15. 9. - 11:28
Koupí předplatného a sledování hokeje online podpoříte kluby! Děkujeme, že jste s námi!
4. 2. - 11:32
4. únor je Světovým dnem rakoviny!
Zapoj se s hokejem i Ty! Více zde.
26. 11. - 11:57
Hokejová historie zábavnou formou, to je kniha Hrdinové, která právě vychází! Křest knihy ve sportovním areálu NA FRANTIŠKU bude spojen s parádní hokejovou akcí. Přijď se určitě podívat!
Říká se, že kvalitních obránců je v hokeji málo. Jeden talentovaný však obléká dres Mladé Boleslavi. Ve svých teprve 19 letech odehrál stejné množství zápasů jako ti největší mazáci v týmu. Ale nepředbíhejme a pojďme nejprve zjistit, jak to vlastně celé začalo. A nebyla to přitom úplně běžná cesta, neboť Roman Čermák začal s hokejem relativně pozdě. „K hokeji mě přivedl můj táta, ale nejprve jsem začínal s fotbalem. Ten jsem hrál vlastně do svých sedmi let a až potom začal s hokejem,“ přiznává a hned vděčně doplňuje, že to vlastně znamenalo obrovský zlom pro celou rodinu.
„Původně jsme z Dačic, asi 15 kilometrů od Telče, kde jsem s hokejem začínal. Jenže tam nebyly opravdové podmínky. Telč má například dodnes pouze odkrytý stadion. Celá rodina jsme se proto kvůli hokeji přestěhovali do Jihlavy,“ dodává Roman Čermák.
Proč tedy devatenáctiletý obránce Bruslařského klubu nezůstal raději u fotbalu? „Začínal jsem v útoku, ale nechtělo se mi moc běhat, tak jsem šel do branky, ale ani to nebylo to úplně pravé. Pak táta navrhl, jestli bych nechtěl zkusit hokej.“ Touha spíš góly střílet ho nepřešla ani v hokeji. „Nejdříve jsem začínal jako útočník a dokonce jsem dával celkem dost gólů. Ve čtvrté třídě mě pak trenér František Musil předělal na obránce a od té doby jsem v obraně zůstal,“ vzpomíná.
"O NHL jsem nikdy nepřemýšlel. Rád bych se jednou podíval do KHL."
V souvislosti s přeměnou na obránce zmiňuje i trenéry, kteří byli pro vývoj jeho kariéry důležití. „Rád vzpomínám právě na trenéra Frantu Musila, který nás hodně naučil. Pak Jirka Jungwirt ve starším dorostu mi pomohl dostat se o trochu výš. Rád vzpomínám také na pana Polcara,“ vyjmenovává Čermák.
Obránce s číslem tři na zelenočerném dresu rád vzpomíná také na své dosavadní úspěchy. Především na velmi vydařenou sezonu 2012/2013, kdy byl vyhlášen nejlepším hráčem dorostenecké extraligy. „Týmu a i mně se tehdy hodně dařilo a sezona byla úspěšná. Tohle je asi můj dosavadní největší úspěch,“ vrací se myšlenkami zpět ke svému působení v mateřské Dukle.
Na vydařenou sezonu následně navázal první start za jihlavský A tým. „Jednalo se o přípravný zápas se Znojmem v létě před sezonou 2013/2014. Vzpomínám na to moc rád, byl to velmi vyrovnaný duel, který jsme ale prohráli.“
Po velmi úspěšném ročníku, který odehrál Roman Čermák v prvoligové Dukle Jihlava, přišla velmi překvapivá nabídka. Během prvoligových soubojů s Bruslařským klubem si jej totiž vyhlídl novopečený účastník Tipsport extraligy. „S nabídkou angažmá v Boleslavi mě oslovil pan Moravec, bývalý trenér juniorky v Jihlavě. S ním se spojil pan Bukač (bývalý sportovní manažer Mladé Boleslavi), který o mě projevil zájem. S panem Bukačem jsem si zavolal a nakonec jsme se domluvili,“ popisuje sympatický obránce svůj příchod do města automobilů.
Osmnáctiletého mladíka tato zkušenost nejspíše opravdu překvapila. Přestup do Mladé Boleslavi si vyžadoval odloučení od rodiny a hlavně větší samostatnost. „Rozhodování, zda jít do Mladé Boleslavi, nebo ne, bylo opravdu těžké. Celou dobu jsem bydlel s rodiči, maminka mi vždy vařila. Nakonec jsem se ale rozhodl sem jít a ukázalo se, že to bylo dobré rozhodnutí,“ usmívá se.
Foto: Jan Pavlíček, bkboleslav.cz | Roman Čermák pálí na pardubickou bránu.
Co říká na město, které je od Jihlavy vzdáleno přes 180 kilometrů? „V Boleslavi jsem spokojenější. Město mi připadá čistější než Jihlava, je to ale možná tím, že jsem tam bydlel hodně dlouho.“
S týmem Mladé Boleslavi, který před sezonou doznal podstatně více změn, protože Bruslařský klub postoupil zpět z 1. ligy do Tipsport extraligy, tedy absolvoval letní přípravu včetně náročného soustředění na Šumavě a přípravných zápasů. Předem netušil, jak moc se prosadí do kádru a předpokládal, že bude hrát spíše za juniorku.
Na začátku září 2014 přišel pro mladého beka první zápas v boleslavském dresu. Jak sám říká, přistupoval k němu s obavami, protože nevěděl, co jej přesně čeká. Nakonec se mu však zápas vyvedl tak, jak si to asi nepředstavoval ani v těch největších snech. Středočeši zajížděli ke svému prvnímu extraligovému utkání po dvouleté odmlce až do mistrovského Zlína. Navíc kvůli dopravním potížím dorazili pozdě a začátek zápasu musel být přesunut. To ale Bruslařům paradoxně pomohlo. „Myslím, že jsem to neodehrál vůbec špatně a navíc mi tam ještě spadl gól,“ vzpomíná s jiskrou v očích. „Za takový začátek jsem byl opravdu hodně rád,“ doplňuje.
Možná právě takový úvod pomohl Čermákovi k tomu, že se stal stálicí týmu a za dosavadní průběh sezony vynechal pouze jeden zápas, paradoxně právě onen ostudný debakl, za který dostávali hráči pokuty (34. kolo: Mountfield HK – BK Mladá Boleslav 9:2). „Vůbec jsem nečekal, že se do kádru takhle prosadím. Před sezonou jsme si s tátou říkali, že kdybych odehrál v sezoně 10 zápasů za A tým, byl by to úspěch. Za to, že mi trenéři dávají příležitost, jsem velmi rád a snažím se jim to splácet.“
Mimo to, že s A týmem Mladé Boleslavi odehrál téměř všechna utkání, se představil několikrát i v dresu tamní juniorky, které se letos nevídaně daří. „V juniorce je dobrá parta. Ve většině zápasů za ni se mi dařilo. V některých sice ne, ale to už tak bývá. S klukama už jsem sice dlouho nehrál, ale vždy se tam rád vracím.“
Většinu času tedy Roman Čermák tráví právě v kabině A týmu, kde se už trvale zabydlel. „Nejvíc si rozumím s Peterem Trškou. Hodně se také bavím s Milanem Hruškou a v poslední době také s Markem Trončinským. S Borisem Žabkou si rozumíme od začátku, je to můj trenér z juniorky a zároveň spolu i hrajeme,“ doplňuje kuriozitu, která je k vidění v Mladé Boleslavi. Jaké to vlastně je hrát se svým trenérem a zároveň spoluhráčem? „Jsem za to rád, protože mi může předávat své zkušenosti a díky tomu můžu podávat ještě lepší výkony.“
Zdá se, že tento příběh by mohl jednou skončit třeba v zámoří ve slavné NHL. Jak to vidí sám Roman Čermák? „O NHL jsem nikdy nepřemýšlel. Rád bych se jednou podíval do KHL. Teď mám ale tříletou smlouvu tady v Mladé Boleslavi, takže co za tu dobu bude, to teprve uvidím,“ uzavírá celé povídání.
