Lokajíček po návratu září ve Spartě: Věděl jsem, že je to víc než jen další zápas
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Jan Lokajíček překonal rakovinu, vyléčil zranění a po sedmi měsících se vrátil zpátky do brankoviště. Nikoliv však v dresu Plzně. Pro tuto sezonu má domluvené hostování ve Spartě, kde mu preméria vyšla na výbornou a v prvních dvou zápasech vychytal čisté konto. A jelikož loni nemohl být u mistrovských oslav, dává si letos ty nejvyšší cíle.
Honzo, máte za sebou první dva zápasy za Spartu. Jak jste se v nich cítil?
První zápas byl pro mě hodně emočně silný. Věděl jsem, že po tom, čím jsem si prošel, je to víc než jen „další zápas“, který jsem měl naposledy před sedmi měsíci. Nervozita se tedy dostavila a určitě hrálo i trochu roli to, že to bylo v novém týmu. Nakonec si myslím, že jsem nepodal špatný výkon a v průběhu obou zápasů už jsem se do toho dostal a neměl pocit nějaké delší pauzy.
Jak jste se na zápasy připravoval?
Úplně stejně jako dřív. Nechci nic měnit, ať už to je v dresu Plzně, nebo dresu Sparty. Moc jsem se na první zápas těšil.
Co říkáte na dvě čistá konta?
Zní to hezky, ale je to vždy jen něco navíc. Můj cíl pro každý zápas je vyhrát a udržet si koncentraci, proto vždy více ocením tři body pro celý tým. Chci pochválit kluky, kteří mi v hodně situacích pomohli a skvěle blokovali střely. Je to i jejich veliká zásluha.
„Zní to hezky, ale je to vždy jen něco navíc.“
Hned první zápas proti Karlovým Varům ale pro vás nebyl jednoduchý. V základní hrací době nepadl ani jeden gól…
Když už jsem zmínil tu koncentraci, tak při takovém skóre to platí dvakrát tolik. Víte, že jedna střela může rozhodnout, proto nesmíte nic vynechat. Celkově si myslím, že to byl dobrý zápas a určitě i pro ostatní to muselo být zajímavé sledovat takto vypjaté utkání.
Co bylo v tomto zápase nejdůležitější?
Dát gól (směje se). Těch šancí bylo opravdu hodně a na kluky mělo určitě nějaký vliv, že tam nemůže nic spadnout. Proto chci pochválit Adama Dybala, který zachytal výborně a opravdu trápil naše kluky.
Zápas nakonec rozhodly až nájezdy. Jaké pro vás byly?
Hodně těžké. Ale ne ani tak technicky, i když je kluci z Varů neudělali vůbec špatně. Zápas trval 65 minut, a to už jsem na sobě opravdu cítil lehkou únavu po půl roce nechytání. Normálně mám nájezdy rád a hodně si i na ně věřím. Je škoda, že teď jsem to nedokázal potvrdit.
Jaké jste tedy měl po premiéře pocity?
Asi bych měl být šťastný a určitě jsem i šťastný byl, ale první pocity byly spíš zklamání z toho, že jsme prohráli. Zápas přece jen trval dlouho a chtěli jsme samozřejmě víc než bod. Když už uplynulo pár hodin od zápasu, tak jsem byl rád aspoň za ten bod a celkově ten zápas shrnul úspěšně, nicméně tenhle pocit uspokojení jsem se snažil co nejrychleji vymazat a soustředit se už na další zápas s Litvínovem.
„Doufám, že jsem si vytvořil u trenérů důvěru, abych dostal šance chytat i nadále.“
Tam už se váš tým rozstřílel více. Změnili jste něco do zápasu?
Šli jsme do toho se stejným nasazením. Věděli jsme, že už to musíme zlomit, a věřili, že nám tam něco spadne, proto jsme nic extra nezměnili a šli do toho zápasu maximálně nachystaní jako do každého jiného.
Zažil jste už někdy takto povedený vstup do sezony?
Minulý rok v Plzni jsem měl podobný start. Dva zápasy a dvě čistá konta, ovšem proti slabším týmům, než jsou momentálně Vary s Litvínovem. A loni jsem těch zákroků neměl tolik, proto nebudu lhát, že těchto dvou zápasů si vážím víc. Ale stále si stojím za tím, že když jsme ten zápas s Vary nedotáhli do vítězného konce, není to pro mě úspěch.
Pro vás to byl taky vstup do nového klubu. Těší vás o to víc, že jste se takto uvedl?
Určitě je to fajn a doufám, že jsem si vytvořil u trenérů důvěru, abych dostal šance chytat i nadále.
Loni jste chytal za Plzeň. Jak se zrodil váš přesun na Spartu?
Sparta v létě musela zalepit díru v brankovišti, která vznikla po odchodu Michaela Hrabala a Jakuba Krbečka. Nás v Plzni bylo dost, proto se trenér gólmanů pan Přikryl snažil domluvit někoho z nás na hostování, a nakonec to se mnou klaplo. Ovšem zdravotní stav mi dovolil připojit se k týmu Sparty až tři týdny zpátky.
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Jak tedy vypadal váš úplný začátek sezony?
Připravoval jsem se na trénincích, protože návrat mi ještě zkomplikovalo natažení postranních vazů v koleni. Proto jsem té plné zátěže s kluky neměl tolik a bylo prakticky nemožné, abych naskočil do zápasu, protože jsem nebyl připravený.
Takže vám návrat překazilo zranění...
Po tom, čím jsem si prošel, už jsem to bral jen jako maličkost. A upřímně mě dost uklidňovalo, že jsou vazy jen natažené. Neříkám, že jsem byl v klidu, protože po návratu už jsem byl hodně hladový, ale musel jsem tu malou komplikaci přijmout.
Jak jste se vůbec na nový ročník po nemoci připravoval?
Nejdříve jsem musel celkově s pohybem začít hodně zlehka. Začalo to nějakými procházkami, pokračovalo během. Postupně jsem tělu přidával, aby se z léčby vzpamatovalo a neudělal jsem si ještě nějaké horší zranění.
„Možná to po tom, čím jsem si prošel, může někomu připadat komické, ale chci vyhrát titul.“
Jaké jsou vaše cíle pro letošní sezonu?
Možná to po tom, čím jsem si prošel, může někomu připadat komické, ale chci vyhrát titul. Loni jsem z nemocnice koukal na kluky z Plzně, jak se radují s pohárem, a letos to chci zažít naživo, proto pro tým udělám maximum toho, co je v mých silách, abychom ho mohli zvednout nad hlavu my.
Sparta se nyní pohybuje ve středu tabulky, co na tuto pozici říkáte?
Je to bodově hodně těsné, takže bych neklesal na mysli. Stačí pár výher, nebo naopak týmům nad námi se to nemusí vydařit a jsme nahoře. Sezona bude ještě dlouhá, proto máme čas potvrdit naší kvalitu.
Share on Facebook
