Pozice na draftu? Nemyslím na ni, na začátku mi to uškodilo, přiznává Myšák

Foto: Alena Zapletalová

Jan Myšák se vyhrabal z nepovedeného úvodu sezony, vybojoval si místo na domácím mistrovství světa dvacetiletých a pak odešel do Kanady, kde v OHL posbíral více než bod na zápas. V odhadech odloženého draftu se drží na přelomu prvního a druhého kola.

partneři českého hokeje

Honzo, jak moc vyhlížíte draft?
Těšil jsem se na něj, protože jsem vždycky chtěl být draftovaný do NHL. Bohužel teď je ve hvězdách, jestli se uskuteční a kdy vůbec. Pořád se na draft ale těším, nechci být frustrovaný z toho, že třeba nebude. Soustředím se na práci během letní přípravy.

Dříve jste chtěl být jedničkou draftu, to s největší pravděpodobností nevyjde. Jak se váš sen vyvinul?
Je to teď trochu vtipné, ale byl jsem mladší a měl jsem nějaký sen. Jednička je teď jasná, Alexis Lafrenière je hráč o několik levelů výš než my ostatní. Byl to sen, který nevyjde, ale špatný z toho nejsem. Už to být draftovaný je úspěch, na to se připravuju.

Nemáte v hlavě žádnou pozici?
Ne, já se na to snažím nemyslet. Vím, že mi to na začátku sezony docela uškodilo. Měl jsem jiné myšlení.

„Byl to sen, který nevyjde, ale špatný z toho nejsem. Už to být draftovaný je úspěch.“

Můžete to vysvětlit?
Asi hodně lidí ví, že můj začátek sezony nebyl úplně ideální, ať už to bylo na Hlinka Gretzky Cupu, nebo v Litvínově. Nehrál jsem tak, jak jsem si představoval, hrál jsem špatně. Začal jsem pracovat i s mentálním nastavením, s čímž mi pomohlo hodně lidí. Myslím, že to šlo nahoru, a podařilo se mi dostat do výběru na mistrovství světa dvacítek. Pak jsem se rozhodl odejít do Kanady.

Dokázal byste říct, proč začátek nevyšel?
Jo, vlastně jo. Dneska bych to řekl asi tak, že jsem měl nějaká očekávání a možná jsem byl hlavou v oblacích. Chtěl jsem být někde, ale neměl jsem tu cestu, jak se tam dostat. Přemýšlel jsem nad tím, co bude, než nad tím, co je právě teď. To mi uškodilo.

„Přemýšlel jsem nad tím, co bude, než nad tím, co je právě teď. To mi uškodilo.“

Jak v posledních měsících probíhala vaše jednání s kluby NHL před dražbou talentů?
Většina klubů má různé otázky a nějaká zkoušení pro hráče. Dělal jsem psychologické testy nebo třeba interview jeden na jednoho, kde se mě ptali na otázky mimo led a hodnotil jsem sám sebe. Bylo to vždycky jinačí, někdy i trochu delší.

Máte nějaký náznak, kdo by po vás mohl sáhnout?
Nemůžu říct, že bych u někoho viděl nějaký větší náznak. Většina skautů se chovala profesionálně, dělala svoji práci. Všichni se ptali a snažili se mě poznat.

Foto: Archiv Jana Myšáka

Překvapilo vás něco během pohovorů?
Ze začátku to bylo nejtěžší, ale pak bylo mítinků hodně, tak jsem si na otázky zvyknul. Potom už mě toho vlastně moc nepřekvapilo, ale ze začátku určitě. Překvapily mě psychologické testy, kde bylo třeba i více než dvě stě otázek, takže to bylo na delší dobu.

Jak test vypadal?
Byly tam otázky, které se týkaly mé osobnosti. Ptali se, jak bych se zachoval v určitých nepříjemných, ale i příjemných situacích. Byly tam otázky, které jsem nepochopil, ale prostě jsem na to nějak odpověděl. Občas to ani nebyl klasický typ, ale chtěli vědět, co nepatří mezi tato slova. Byl to skoro logický test.

„Překvapily mě psychologické testy, kde bylo třeba i více než dvě stě otázek.“

Jak moc vám zámoří pomohlo směrem k draftu a také v psychice, protože se vám tam dařilo?
Ke konci se mi dařilo i v Česku, pak jsem přišel do Kanady a věděl jsem, že to bude těžké, což se i potvrdilo. Snažil jsem se být pozitivní, protože někteří kluci tam myslí negativně. Přesto nejsem úplně spokojený s tím, co jsem předvedl. Vím, že je ve mně více, a můžu předvádět ještě lepší výkony. To už teď ale nezměním. Každopádně myslím, že mi zámoří pomohlo k draftu více, než kdybych zůstal v Litvínově, protože situace byla taková, jaká byla. Naštěstí to Litvínov ukopal, za to jsem rád.

Foto: Alena Zapletalová

Jak jste si Kanadu užíval?
Byl to jiný svět už od prvního dne, kdy mě pan manažer provedl kabinou. Už tam byly náznaky, že je něco jinak. Celkově podmínky pro hráče byly neskutečné, ani jsem se nestačil divit. Všichni jsme de facto junioři a přišlo mi, že jsme měli lepší podmínky než některé kluby v české extralize. Říkal jsem jenom „wau“. Tréninky na ledě byly jiné. Byli tam stejně staří kluci, a v tom je ten rozdíl mezi extraligou, kde jsou hráči na profesionální úrovni a mají nějaký věk, a juniory, kteří se honí za něčím, co by chtěli dokázat.

Zvykal jste si na zámořský hokej rychle?
Každým zápasem to bylo lepší. Ze začátku to bylo dejme tomu špatné, ale zlepšovalo se to. Vzpomínám si, že v prvním zápase jsem byl vyloučený za nějaké pravidlo, které jsem ani neznal, protože bylo jinačí než v Evropě. V každém zápase jsem si zvykl na nějakou další novou věc. Vyvrcholilo to v přípravě na play off, ale bohužel to nevyšlo. Sezona skončila.

„Vzpomínám si, že v prvním zápase jsem byl vyloučený za nějaké pravidlo, které jsem ani neznal, protože bylo jinačí než v Evropě.“

V čem bylo to pravidlo jiné?
Pán mi to tam nějak vysvětloval a dejme tomu, že jsem to pochopil. Bylo to něco s hokejkou, vlastně jsem nepochopil, za co jsem dostal dvě minuty. (směje se)

Ve 22 zápasech jste měl 15 gólů a 10 nahrávek. Jak jste s produktivitou spokojený?
Jo, pár gólů jsem dal, snažil jsem se pomoci týmu. Měli jsme cíl, abychom uhráli play off, dostali se co nejdál a zkusili to i vyhrát. K tomu ani nedošlo. Myslím, že jsem spokojený. Parta kluků mi neskutečně pomohla, abych se tam nějak zadaptoval. Bylo to dobré.

„Kdyby to mělo být na mně, v Kanadě se mi líbilo, takže bych se nechtěl vracet do Česka.“

Tušíte, co bude příští sezonu?
Žádnou vizi nemám, vůbec. Jsou nějaké možnosti, kde bych mohl hrát, ale nemá cenu se tady s agenty bavit. Kdyby to mělo být na mně, v Kanadě se mi líbilo, takže bych se nechtěl vracet do Česka. Teď se snažím naplánovat si letní přípravu, která bude delší kvůli tomu, jak sezona skončila. Už se do toho chci pořádně vrhnout a těším se na to. Potom uvidíme, co bude. Teď chci hlavně odmakat každý den přípravy, abych se zase posunul.

Máte rád letní dril?
Určitě. Už někdy ve čtrnácti letech jsem si našel trenéra pana Kotrlu, který mě naučil, že dřina je to nejdůležitější. Když si vzpomenu na předešlé letní přípravy, někdy jsem měl až pět tréninků denně. Neměl jsem co dělat, takže jsem to nějak odtrénoval. Měl jsem čas se jenom vyspat, ráno se najíst a jít do dalšího dne dřiny. Mám to rád.

Foto: Archiv Jana Myšáka

Share on Google+

RSS | Kontakt | Podmínky užití | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz