Z juniorky rovnou do role trenéra! Děti na svět nahlíží úplně jinak, básní Novotný

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

Devatenáctiletý Adam Novotný se po své poslední sezoně mezi juniory přesunul do trenérského štábu nejmladších hokejistů Dynama. O práci s dětmi projevil zájem už dříve a právě po konci aktivní kariéry se na něj usmálo štěstí. Navíc v klubu, který velmi dobře zná.

Adame, po konci juniorské kariéry jste začal s trénováním. Co vás k tomu přivedlo?
Pokračovat jako hráč mezi chlapy už podle mě nemělo větší smysl. Hokej je ale sport, který mě baví a který miluju, takže jsem u něj chtěl zůstat. Když se naskytla příležitost trénovat, navíc v klubu, ve kterém jsem vyrůstal, tak jsem to všemi deseti vzal.

Jak jste se k takové možnosti dostal?
Já jsem u trenérů projevil zájem tuto práci dělat. Ze začátku nebylo v Dynamu místo, ale potom jeden trenér odešel. Tím pádem se uvolnilo místo, které jsem mohl dostat.

Uvažoval jste o tom už dříve?
Poslední rok v juniorech jsem přemýšlel, co bych chtěl v budoucnu dělat. Bylo to těžké rozhodování, ale ano, tohle byla jedna z cest, o které jsem reálně přemýšlel a věděl, že by pro mě měla velký smysl.

A naplňuje to zatím vaše očekávání?
Kdyby byla škála od jedné do desíti s tím, že deset je nejvíc, tak bych určitě řekl tak devět až deset. Práce s kluky mě strašně baví, jsou ještě mladí, děti nahlíží na svět úplně jinak. Bavit se s nimi a sdílet jejich každodenní zážitky je to, to mě na tom nejvíce baví.

Co je náplní vaší práce?
Jsem hlavní trenér ročníku 2015. Teď probíhá letní příprava, máme za sebou první měsíc. Na začátku srpna bychom měli začít chodit na led s tím, že bych měl pracovat i s dalšími ročníky základny, což jsou vlastně ročníky 2013 až 2016.

Jak s nejmladšími hráči pracujete?
S kluky, které mám já, většinou hrajeme různé hry, závodíme, hrajeme fotbal nebo třeba házenou, aby se naučili všestrannosti. To je tady u těch nejmenších náš hlavní cíl. Ve starších kategoriích už přidáváme i posilování a vše už více specifikujeme pro hokej, aby si na to kluci zvykli a vytvořili si návyky.

Co je podle vás v tomto věku nejdůležitější?
U malých kluků je jedním z nejdůležitějších prvků právě ta všestrannost. Taky si ale myslím, že je velmi důležité je naučit disciplíně a chování. Trávíme s nimi dost času, a proto je vhodné, abychom je vedli i k základním věcem jako je například to, že mají pozdravit, když někam vejdeme, nebo jak se mají chovat ke starším osobám.

Snažíte se nyní v oblasti tréninku i nějak vzdělávat?
Čtu si teď pár knížek, které úplně nesouvisí s trénováním na ledě, ale s posilováním. Týká se to takového mého dalšího cíle, protože bych se v budoucnu chtěl stát i kondičním trenérem a zaměřit na to i svoje další vzdělání.

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

V uplynulé sezoně jste ještě hrál v pardubické juniorce. Jak na to vzpomínáte?
I když jsem teď s aktivní kariérou skončil, tak bych to rozhodně za nic nevyměnil. Bylo to super, spoustu věcem mě to naučilo. Jen byla minulou sezonu škoda, že jsme to s juniory nedotáhli dál. Myslím si, že jsme měli na víc. Kdybych se ale narodil znovu a mohl si vybrat sport, tak bych do toho šel, i když bych věděl, že to v budoucnosti nikam nedotáhnu. Hokej mi dal kamarády, přátele na celý život, naučil mě soběstačnosti a disciplíně.

Jsou to hodnoty, které budete chtít předat?
Určitě ano. Všechno, co jsem se za těch pár let naučil, chci klukům předat. U těch nejmenších jde hlavně o to, aby je každý trénink bavil a aby se na něj těšili. Chceme, aby si sport užívali.

Jaké jsou teď vaše největší osobní cíle?
Pokud se budeme bavit i mimo hokej, tak je to určitě dodělat vysokou školu. Studuju teď učitelství na pedagogické fakultě.

Takže byste si sám sebe dokázal představit v roli učitele? Přece jen je to taky práce s dětmi…
Být učitelem si zatím nedokážu úplně představit. Trénování je sice teď pro mě taky práce s dětmi, ale je to něco úplně jiného než stát před tabulí a vykládat látku. Beru to tedy spíš takhle. Nicméně mi to dává jiný pohled na to, jak se děti můžou chovat. Myslím si proto, že je ta škola ve spojení s trénováním ideální, může mi to pomoct pochopit, jak se děti třeba zrovna cítí.

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter