Nejlepší okamžik kariéry? Zápas s Kanadou na Canada Cupu, tvrdí Jindřich Kokrment

10. června 2008, 9:50

Václav Jáchim

Po nástupu do reprezentačního týmu to vypadalo, že bude na pozici středního útočníka válet dlouhé roky. Jindřich Kokrment měl impozantní start na mezinárodním ledě, ve dvojici s Jiřím Lálou zazářili při šampionátech v letech 1981 a 1982 i na tehdejším Kanadském poháru. Cesty kamarádů z jihlavské Dukly se pak rozešly, Kokrment zamířil do Litvínova a posléze se z elitního výběru vytratil. V národním týmu stihl 73 zápasů, zaznamenal 21 gól. Bilance mohla být ještě lepší. "Nepatřil jsem k oblíbencům trenéra Bukače, nějak jsme si nepadli do oka. Ale mohl jsem si za to vlastně sám," vzpomíná.

Jágr Chance liga

V době, kdy měl místo jisté, prý občas řekl to, co si ostatní jen mysleli. "Já už jsem taková povaha. Jakmile jsem cítil, že se mi něco nelíbí, tak jsem se ozval. Což se nevyplácí. Dneska mě to docela mrzí. Mohl jsem stihnout víc turnajů," říká. Okamžitě se ovšem usměje. Kokrment bere věci s nadhledem, ostatně i tak byla jeho kariéra v mnoha ohledech zajímavá a mimořádná.

Rodák z Mostu pronikl mezi elitu v Litvínově. Po překonání hranice dospělosti prokázal, že má předpoklady stát se dalším skvělým centrem, které na severu Čech vychovali. Jeho umění výrazně vyniklo ale až na vojně v Jihlavě. "Jo, Dukla - to byly fajn časy. Měli jsme skvělé podmínky, hrál se vynikající hokej. A také jsme byli mladí. Párkrát jsme to přehnali a pak skončili na posádce, kde nás pěkně vyzpovídali," vypráví.

Na Vysočině potkal Jiřího Lálu. "Úžasně jsme si sedli, Jirka byl nejlepší křídlem, s jakým jsem hrál. Nejvíc se nám povedla sezona 1980-81, kdy jsem já osobně nasbíral 61 bod během 44 zápasů. První rok vojny byli mými spoluhráči bratři Tonda a Jindra Mickové, pak nás dali dohromady s Jirkou. Brzy jsme se dostali do nároďáku," pokračuje.

Kokrment zaujal, vypadalo to, že na mezistátní scéně bude nastupovat dlouhé roky. Ale po dvou šampionátech a Kanadském poháru přišel konec. Další turnaje už nestihl. Když se nyní vrací k tehdejší době, vypíchne právě Canada Cup 1981. "Tam jsem zažil asi nejlepší okamžiky kariéry. Pamatuju si na zápas s Kanadou. V týmu měli Gretzkyho a všechni hvězdy, mně se tehdy hodně dařilo. Při bully jsem dostal hokejkou, tak jsem se naštval a dal Kanadě gól. Remizovali jsme 4:4," vypálí přesně.

Od těch dob uteklo víc než patadvacet let. Kokrment si občas připomene velké mače, kamaráda Lálu ale vídá málo. "Naposledy jsme se potkali v Litvínově, když se ještě dělaly zápasy hvězd. Jirka žije v Německu, nedávno jsem se dozvěděl, že podniká v oblasti reklamy," říká. Také zkušený centr, jenž si později nechal narůst knír, vyrazil na sklonku kariéry do ciziny.

Kokrment byl jedním z prvních československých průkopníků v britské lize. Posílil tým Fyife Flyers, jenž sídlil ve městě Kirkcaldy. "Ve Skotsku to bylo nádherné. Říká se, že místní lidé jsou lakomí, o Skotech koluje spousta vtipů. Není to pravda. Hrozně se mi tam líbilo." V Británii do té doby váleli jen domácí a Kanaďané, hokej tomu odpovídal.

"Ano, hrálo se hodně důrazně, do těla. Mlátilo se to pěkně," souhlasí. Kokrment nastupoval hlavně s Vincentem Lukáčem, pobyt by si byl prodloužil o další rok. "Jenže všechno dopadlo jinak. Přišel jsem na Pragosport za jakýmsi panem Lexou, který mi měl dát výjezdní doložku. Bohužel, nedal. Tak jsem se stěhoval na opačný konec Evropy," přidává.

Ročník 1989-90 strávil v maďarské Budapešti. "Přijeli jsme s Milošem Tarantem a koukáme - v kabině seděli Vasiljev, Malcev, Světlov. Hrál jsem proti nim spoustu bitev, hlavně s Vasiljevem jsme do sebe pořádně šli. A nakonec se z nás stali spoluhráči. Bylo to bezvadné období." V závěru aktivní činnosti stihl ještě angažmá u západních sousedů. "Tři roky jsem hrál v Trieru, sezonu pak v Chemitzu," dodává.

Kokrment se postupně připravoval na nový život. "Šéf klubu v Trieru měl firmu, šil matrace. Dohodli jsme se, ve stejném oboru jsem začal podnikat taky. Naše společnost zásobovala matracemi americkou armádu, která měla základnu v Německu. Podíleli jsme se na všech misích, jež se tehdy uskutečnily. Ale pak Američané z Německa odešli a s podnikáním byl konec. Dneska už firma nefunguje," říká se stopou smutku.

Čemu se tedy Jinřich Kokrment věnuje nyní? "Hledám další uplatnění, mám určité varianty. Vím, že u hokeje to asi nebude. Třeba o trenéřině jsem nikdy neuvažoval," hlásí. Také je nucen překonávat určité zdravotní potíže. "Mám špatné kyčle, jsem v částečném invalidním důchodu. Proto už si nemohu zahrát hokej ani se starou gardou. Ty časy jsou prostě pryč," mávne rukou.

Milovaný sport ale sleduje nadále. "Do Litvínova na zimák moc nechodím, i když to z baráku v Meziboří nemám daleko. Raději si pustím televizi a dívám se pěkně v pohodlí. Na naši extraligu, na nároďák. Nedávno se mi moc líbilo, jak hráli kluci mistrovství světa. Byli dobří, jen měli smůlu. To se stane. Také jsem si nenechal ujít Stanley Cup. O hokeji se pořád snažím mít přehled," doplňuje závěrem chlapík, jenž 20. prosince loňského roku oslavil padesátiny.

RSS | Kontakt | Podmínky užití | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz