Pozice v Bostonu? Na h*vno. Pak jsem si jen přál MS, říká Zbořil
Michal Jordán a Jakub Zbořil
|
Foto: Markéta Křížová
(RIGA, od našeho zpravodaje) Již v 17 letech se vydal na vlastní pěst do zámoří. Boston si jej vybral hned v první kole draftu. Ani v šestadvaceti se však stále necítí být součástí jeho hlavního týmu a od poloviny sezony dle svých slov jen doufal, že si jej Kari Jalonen vybere do týmu pro mistrovství světa. Toho seniorského se nyní Jakub Zbořil účastní poprvé ve své kariéře, což si užívá naplno.
Proč to českému týmu proti Švýcarsku nevyšlo?
Dávali jsme jim docela hodně prostoru, hráli jsme vcelku zataženě. Když dostali puk pod kontrolu, zbytečně jsme jim couvali. Potom se k nám docela lehce dostávali do pásma a tam nás párkrát zavřeli, hlavně ve druhé třetině. Z toho nám dali dva góly.
Jak si užíváte své první seniorské mistrovství světa?
Užívám si ho moc. Je tu výborná parta, pořád jsme spolu. Hlavně po mé sezoně si teď hokej tady strašně užívám a cením si toho, že tady jsem. Chci udělat všechno pro to, abych pomohl týmu a někam jsme to dotáhli.
Co říkáte na tu atmosféru v Rize?
Hlavně dneska musím dát klobouk dolů před fanoušky, Čechů tady byla plná bouda. Bylo to fakt znát, pořád nám dodávali sílu, abychom šlapali a chtěli ten zápas obrátit. Moc si toho vážím, bylo to skvělé.
Jakub Zbořil | Foto: Jan Beneš, Český hokej
Jak se vám líbí vaše nová přezdívka „hláškař”?
Párkrát jsem to zaslechl, ale moc ani nevím, že nějaké hlášky dávám. Mně se pak rodina pořád směje a dělají si srandu z mých rozhovorů a já vlastně ani nevím proč. Vždycky něco asi žvatnu a už to jede.
Trochu přejdu k vaši minulosti. Jaké pro vás bylo odejít už v 17 letech do zámoří?
Bylo to docela těžké odcházet, samozřejmě hlavně od rodiny. Šel jsem do juniorky, kde se bydlí u cizích rodin. Letěl jsem z Vídně přes Frankfurt, Montreal až do Saint John, no a když mi zbývaly poslední dvě hodiny na letadlo v Montrealu, tak mi to došlo a docela mě to vystrašilo. Říkal jsem si, co mě vlastně čeká, že tam nikoho neznám, budu spát v cizí rodině. Ale musím říct, že rodinu jsem dostal úžasnou, ta pro mě udělala první poslední. A měl jsem úžasného zlatého retrívra, se kterým jsem spal hnedka první noc. Byl to pes k nezaplacení. Mám na to hezké vzpomínky.
„V letadle mi to došlo a docela mě to vystrašilo.“
Byl jste draftován v prvním kole jako celkově 13. hráč, co jste si říkal poté, co si vás Boston vybral?
Hlavně po tom první roce jsem si myslel, že ta šance přijde dřív, nicméně od prvního kempu mi šlo sebevědomí akorát dolů a dolů a vracet už se k tomu asi nikdy nechci.
Jak vnímáte teď svou pozici v Bostonu?
S prominutím na ho*no, omlouvám se za emoce…
Takže berete, že nejste součástí hlavního týmu?
Tenhle rok jsem tam byl sedmý, osmý bek. Úplně jsem se jako součást týmu necítil. Od poloviny sezony jsem si přál, abych mohl jet na mistrovství.
„Necítil jsem se jako součást týmu…“
V čem byly podle vás příčiny brzkého vypadnutí Bruins?
Asi se mi nechce vracet k Bostonu po té prohře se Švýcary. Docela to teďka bolí a nebudu moc komentovat nějakou sezonu, radši bych se soustředil na dění tady na mistrovství.
S čím nastoupit na Kanadu?
Já si myslím, že pro nás jde poučení ze zápasu proti Švýcarům. Budeme muset jezdit, hrát trošku jejich hru, aby jim to bylo proti srsti, budeme muset být tvrdí a chodit dobře na forčeking, abychom je nenechali rozehrávat.
Share on Facebook
