Šatan legendou, celý stadion skandoval. Hráčské časy mi chybí, přiznává
Foto: Lukáš Caha
Bývalý elitní slovenský hokejista Miroslav Šatan už patří do síně slávy bratislavského Slovanu. Jeho jméno tak visí pod stropem haly. Přestože za tým z hlavního města Slovenska odehrál pouze 158 utkání, zařadil se po bok legendárního Josefa Golonky, Vladimíra Dzurilly či Václava Nedomanského. „Je to pro mě obrovská čest,“ přiznává v rozhovoru pro hokej.cz.
Bylo jiné jít na led s botami na nohou?
Bylo to jiné. Doteď jsem byl na ledě jen v bruslích, ale toto byla pocta tomu, co jsem tady ve Slovanu prožil. Strávil jsem zde velký kus kariéry a předstoupit před ty úžasné diváky bylo velice příjemné. Vždy fandili opravdu hlasitě a s emocemi. Současný Slovan má stále obrovskou podporu, za což jsem rád.
Na které momenty své kariéry nejvíc vzpomínáte?
Určitě na vítězství ve Stanley Cupu. Hodně často si připomínám chvíli, kdy nám předávali pohár pro mistry světa. Samozřejmě pak jsou tady různé specifické góly, na které člověk nezapomene. To video, které běželo při ceremoniálu na kostce, bych mohl sledovat celé hodiny. Všechno jsou to příjemné vzpomínky, na které se vážou pozitivní emoce.
Říkáte, že si pamatujete některé své góly. Vyjmenujte tedy nějaké.
Určitě jsem dal spoustu bekhendových blafáků. Při tom sestřihu jsem si říkal, jestli jsem vůbec dával góly jiným způsobem (usmívá se). Je však jasné, že jsem toto zakončení používal velmi často, protože jsem ho uměl velice dobře provést. Pamatuju si hodně gólů, které jsem dal na mistrovství světa a posunuly národní tým někam dále v turnaji. Například vyrovnání na 2:2 proti Švédům, proti Rusům ve finále 2002. Vzpomínám také na branku proti Čechům na mistrovství světa před pěti lety, když jsem skóroval v oslabení a pomohl tak Slovensku do finále.
Stejné číslo jako vy vlastně nosí v současnosti Jonathan Cheechoo, bývalá hvězda zámořské NHL. Je to dobrý následovník vaší osmnáctky?
Myslím, že ano. Slovan měl osmnáctky vždy velice úspěšné. Teď si vybavuju například jména jako Dárius Rusnák nebo Richard Kapuš. Toto číslo je tedy určitě pro bratislavské fanoušky opravdu oblíbené.
Štíři a brouci k jídlu, ale hokej stejný. Bakoš popisuje život v Číně »
Myslíte, že se ještě někdy objevíte na bruslích?
Možná v nějakém exhibičním zápase. V létě se třeba loučil Ľubomír Višňovský. Jinak už to nevidím.
Fanoušci vás velice hlasitě vyvolávali. Není vám líto, že si takovou podporu nemůžete užívat každý zápas?
Je to věc, která hráčům musí chybět, když skončí s kariérou. Hlavně těm, kteří měli možnost hrát před takovým publikem jako ve Slovanu. Nebudete vzpomínat na tréninky, bolesti, cestování, prohry a zranění, které hokej přináší a nedá se jim vyhnout. Zápasovou atmosféru a radost z gólů vám ale z paměti nikdo nevymaže, takže určitým způsobem mi to chybí. Rád bych to zažíval každý den, ale takový je život hokejisty.
Při slavnostní řeči jste děkoval trenérům a rodině. Co pro vás tito lidé znamenali?
Trenéři jsou důležitým článkem úspěchu, stejně jako rodiče. Je hodně věcí, které mají na hráče vliv. Spoustu věcí musí přidat i samotný hráč, ale podstatné je i zdraví, aby se hráč nezranil. Jsou trenéři, kteří mi dali důvěru a já jsem je nezklamal. Byli na důležitých křižovatkách mé kariéry a zanechali na mně rukopis.
Jedna etapa skončila, druhá začíná. Kam povedou vaše další cesty?
Momentálně nemám ambice pouštět se do něčeho. Mám teď nějaký volný čas, který jsem po dobu hráčské kariéry neměl. Je to příjemné být pánem svého vlastního času. Snažím se co nejvíc věnovat dětem a rodině. Chodím pomáhat trénovat svého syna, který je teď v žákovské kategorii a předávám mladým nějaké zkušenosti.
Řešila si i spolupráce se slovenským hokejovým svazem. Co tato varianta?
Určitě se budu snažit nějakým způsobem pomoct novému vedení svazu. Už jsme se bavili, ale ještě si musíme sednout a domluvit se. Chceme najít nějakou formu spolupráce, ale vše je otevřené. Minimálně můžu říkat svůj názor, pokud bude lidi ze svazu zajímat.
Share on Facebook
