Simon o Motoru i vzpomínkách na repre. Považuje ji už za uzavřenou?
Dominik Simon
|
Foto: Petr Tibitanzl, hcmotor.cz
Před osmi roky zářil jako benjamínek na domácím šampionátu. Následně se Dominik Simon probojoval přes farmu až do hlavního týmu Pittsburghu, kde jednu chvíli nastupoval i po boku Sidneyho Crosbyho. Slibně rozjetou kariéru zastavilo až zranění, kvůli kterému toho v uplynulé sezoně příliš neodehrál. O restart (a třeba i návrat do reprezentace) se nyní pokouší na jihu Čech.
Jak si zatím sezonu v Motoru užíváte?
Už přáteláky mě tady bavily a užívám si to moc i nadále. A to i díky docela povedeným úvodním zápasům. Proti Brnu jsme sice bohužel nehráli tak, jak jsme chtěli, ale jinak jsme spokojeni s tím, kde momentálně jsme.
Vy osobně zatím na body čekáte. Věříte, že brzy přijdou, i s ohledem na to, že příprava se vám vydařila?
Doufám v to. Věřím, že nějaké body s dobrými výkony a kvalitní hrou přijdou.
Máte nějaký osobní cíl, kolik bodů byste rád posbíral?
Líbilo by se mi, kdybych byl schopný posbírat tolik bodů, kolik jsem posbíral v extralize osm let zpátky, když jsem hrál za Plzeň. Mít nějakých třicet bodů v padesáti zápasech by bylo krásné. Budu ale rád, když se bude hlavně vyhrávat. Když mi tam k tomu padnou i nějaké ty góly, tak budu extra rád.
„Mít nějakých třicet bodů v padesáti zápasech by bylo krásné.“
Od trenérů dostáváte velkou důvěru. Hrajete v první formaci, chodíte na přesilovky. To vás musí těšit, že?
Ano, jsem za jejich důvěru moc rád. Díky tomu mě to hodně baví. Snažím se to co nejvíc vrátit a pomoci týmu.
Po vašem podpisu s Motorem se hodně mluvilo a jakémsi restartu vaší kariéry. Berete to také tak, že tahle sezona je pro vás tou klíčovou?
Určitě. Beru to tak, že je to pro mě důležitý rok v mojí kariéře. Chci se vrátit a ukázat, že jsem pořád schopný hrát dobrý, kvalitní hokej a že umím pomoci týmu vyhrávat. Na to, co bude dál, ale nekoukám. Snažím se připravovat den ode dne, aby se mi vydařila hlavně tahle sezona.
Byl jste před tím, něž jste si plácl s Budějovicemi v kontaktu i s Plzní, ze které jste odcházel do zámoří?
Myslím si, že můj agent s nimi v nějakém kontaktu byl, ale já osobně ne. S Plzní mám každopádně dobrý vztah, za který jsem vděčný. Když jsme tam teď s Motorem hráli, tak jsem se s kluky i s vedoucíma mužstva pozdravil. Stále tam mám kamarády.
„Chci ukázat, že jsem pořád schopný hrát dobrý, kvalitní hokej a že umím pomoci týmu vyhrávat.“
V hlavě jste ale prý chvíli měl i myšlenky na konec. Měl jste i plán, co byste případně bez hokeje dělal?
Upřímně něco takového mi hlavou asi proletělo. Ale že bych hledal něco, co bych mohl dělat, kdybych nehrál? To ne. Hokej dělám od čtyř let a je to velká část mě. Věnoval jsem mu v životě spoustu času a chtěl bych ho hrát co nejdéle to půjde.
A v budoucnu by vás bavilo třeba trénovat?
Asi něco s hokejem by mě určitě bavilo dělat. Trénování ale nevím, jestli by bylo zrovna pro mě. Nejsem si jistý, jestli dokážu být dostatečně přísný.
Dominik Simon | Foto: Petr Tibitanzl, hcmotor.cz
V Českých Budějovicích teď každopádně patříte mezi ty zkušenější hráče. Snažíte se jim radit?
Snažím se soustředit na sebe a dělat správné věci na ledě i mimo něj. Ať se na mě kluci můžou kouknout, jak to dělám a něco ode mě odkoukat. Vím, že přesně takhle pomohli zkušení hráči dříve mně.
Vy jste měl možnost učit se od těch nejlepších. Co jste si vzal třeba od Jágra s Crosbym?
Především to, že nejdůležitější je lidská stránka, že to není jenom o tom, jak se hraje hokej, ale o tom snažit se být hlavně dobrý člověk. Oba mi také ukázali, že je potřeba poctivě se připravovat a být pilný.
„MS v Praze bylo pro mě suprové a potkat Jardu Jágra v týmu byl pro mě jeden z obrovských momentů. Ještě teď, když na to vzpomínám, tak mám husí kůži.“
Právě s Jágrem jste si zahrál před osmi roky na domácím šampionátu. Jak na celý turnaj vzpomínáte?
Teď nedávno jsem viděl, že maskoty letos budou zase Bob a Bobek, takže to hned ve mě vyvolalo vzpomínky. Byl jsem tam ve dvaceti letech a měli jsme výborného trenéra pana Růžičku. Ten mi během sezony věřil, dostával jsem od něj šanci a víceméně každý turnaj mi tam něco spadlo. Byl jsem vděčný, že jsem se mohl podívat i na mistrovství světa a moc jsem si to užíval. Celý turnaj byl suprovej a potkat Jardu Jágra v týmu byl pro mě jeden z obrovských momentů. Ještě teď, když na to vzpomínám, tak mám husí kůži.
Tenkrát jste se prosadil hned v prvním utkání se Švédském. Máte doma schovaný puk?
Vzpomínku mám stoprocentně, ale myslím si, že puk ne. Ono těch momentů k zapamatování tam bylo víc. Ať to byl obrat zápasu se Švédském nebo nějaké góly se spoluhráči v jiných zápasech. Nedá se říct, že by to musel být gól, který si zapamatuju. Šlo spíš o momenty se spoluhráči nebo v kabině, které se ve mně zapsaly. U rodičů ve vitrínce mám ale schované různé katalogy a časopisy, které během mistrovství vycházely. Takže občas na ten gól nebo naše výkony vzpomínáme.
„Hrát před osmnácti tisíci domácími fanoušky je něco neskutečného, opravdu nádherný. Určitě bych to přál každému si to zažít.“
Pro spoustu hráčů je domácí mistrovství světa snem. Vy jste měl možnost si ho splnit. Jak vysoko tento turnaj řadíte?
Hodně vysoko, nejvýš z turnajů a jako moc důležitou část hokejový kariéry. Předcházela tomu výborná sezona v Plzni i v reprezentaci a po šampionátu následoval draft, který mě posunul dál do Ameriky. Určitě bych to přál každému si to zažít. Hrát před osmnácti tisíci domácími fanoušky je něco neskutečného, opravdu nádherný.
Téměř domácí atmosféru jste pak zažil i o čtyři roky později v Bratislavě…
Ano, atmosféra byla určitě podobná, měli jsme tam spoustu fanoušků a byl to také nádherný turnaj, ale s Prahou to srovnat asi nešlo.
V obou případech jste ale skončili čtvrtí. To asi bolelo nejvíc, že?
Určitě. Doma nám vzala vítr z plachet Kanada v semifinále a o bronz jsme nestačili na Američany. Mrzelo mě to, ale bylo to opravdu se silným soupeřem a věděli jsme, že jsme do toho dali všechno. Na Slovensku proti Rusům jsme měli hodně silný zápas. Dokonce jsme je snad i přestříleli. Tam nám ten bronz unikl fakt o kousek.
„Vždycky se do repre rád vrátím. Reprezentace byla pro mě odmalička prioritou. Když jsem byl mladý, tak se na to kladl obrovský důraz. Zjistil jsem, že reprezentovat je obrovské privilegium a je to ve mně dodnes.“
Když se před rokem konečně podařilo medaili získat, na ledě jste u toho nebyl, jelikož jste tým předčasně opustil. Mrzelo vás to potom?
Mrzelo, ale byl jsem moc rád, že se to klukům povedlo. Myslím si, že si to celý český tým za všechny předchozí roky zasloužil.
Medaili doma každopádně máte?
Ano, dostal jsem ji. Mám ji u sebe a jsem za ni moc rád.
A jak to máte s reprezentací teď? Považujete ji už za uzavřenou, nebo byste se do ní rád ještě podíval?
Vždycky se do repre rád vrátím. Reprezentace byla pro mě odmalička prioritou. Když jsem byl mladý, tak se na to kladl obrovský důraz. Zjistil jsem, že reprezentovat je obrovské privilegium a je to ve mně dodnes. Budu se snažit dělat co můžu, ať jsem schopný třeba v budoucnu ještě pomoct.
Foto: Petr Tibitanzl, hcmotor.cz
Share on Facebook
