Teď můžeme jen překvapit, říká Kowalczyk. Hryciowovi se hned omluvil
Foto: Markéta Křížová, hcdukla.cz
Velkou tváří finále Chance ligy byl i Daniel Kowalczyk. Před sérií si dal za cíl, že chce „očistit" svého tátu, který v roce 1995 udělal chybu proti Vsetínu taktéž ve finále (ale v nejvyšší soutěži). To se mu povedlo: jeho Dukla postoupila do baráže. Mladý bek se po utkání vrátil také k faulu, kvůli kterému pak nehrál dva zápasy.
Jste mistrem Chance ligy. Jaké to je?
(nadšeně se kouká kolem sebe) Nevím, je to fakt skvělý pocit. Titul nevyhrajete každý rok a je jedno, jaká to je soutěž. Vyhrát jakoukoliv ligu je těžké, a nám se to povedlo! Paráda.
Už jste zažil titul s juniorkou Komety...
Jo! Jsou to podobné pocity. Ale tehdy jsem měl zlomenou čelist, takže jsem celé play off nehrál. Letos jsem ho hrál skoro celé.
Zápas jste zvládli 1:0. Rozhodla branka z první třetiny.
Klobouk dolů před celým týmem. Celý zápas ubránit vedení 1:0? Paráda. Upřímně jsem to nečekal, ale šli jsme si za tím. K ničemu jsme je skoro nepustili. Podařilo se nám to udržet. Výhru 1:0 bereme.
„Je to fakt skvělý pocit. Titul nevyhrajete každý rok a je jedno, jaká to je soutěž."
Vítěznou branku dal 36letý Filip Seman. Stále je hodně platný, že?
Měl výborný vstup do sezony – měl snad deset bodů v prvních pěti zápasech. Předbrankový prostor je hlavně jeho – tam dává branky. Je moc platný a pomohl nám hodně v play off.
Rozhodli sérii brankáři, jak říkal váš asistent trenéra Karel Nekvasil?
Stoprocentně! Tady není o čem. Kromě tohoto zápasu jsme skoro v každém utkání dali až čtyři góly… Max co zase převedl… Brankáři to rozhodli.
Luboš Rob mi povídal, že je zklamaný ze svých výkonů a že to bere i na sebe. Dávali jste si na jeho formaci větší pozor?
My jsme se nějak extra na ně nepřipravovali. Musím ale říct, že jsem je moc nezaregistroval. Žádný jejich jednotlivec to nevzal na sebe. Byli jsme lepší, šli jsme si za tím. Vím, že nás ve většině zápasů přestříleli, ale hokej se hraje na branky. V tom jsme byli lepší.
Vy jste měl dva zápasy stopku. Jak náročné bylo sledovat zápasy z televize?
Strašný… Já jsem nemohl na stadion, protože jsem to využil k tomu, abych vyléčil nějaké zranění. Zeptal jsem se trenérů, zda bych mohl zůstat doma, abych se dal dohromady. Na stadioně jsem nebyl, ale dívali jsme se s Filipem Heltem z domu. Hrozný… Kluci mi to usnadnili první třetinou, kdy to bylo 4:0. Určitě to nebylo nic pohodlného.
Očividně vám zápasy chyběly. V šestém finále jste vyslal na branku sedm střel – nejvíce ze všech…
Byl jsem hrozně… Nechci říct, že přemotivovaný, ale měl jsem velkou chuť a jely mi nohy. Dostal jsem se tam do pár úniků, ale nic z toho nebylo. Asi to je jedno, podařilo se nám vyhrát!
Ještě bych se vrátil k vašemu zákroku za třetího zápasu. Jak se zpětně na to koukáte?
Upřímně v ten moment jsem vůbec nechápal, za co jdu ven, a ještě k tomu do konce. Jak je člověk v emocích, tak mi to vůbec nepřišlo jako faul...
Kowalczyk nadskočil a sestřelil Hryciowa. Oba zápas nedokončili
A pak?
Samozřejmě jak jsem to viděl, tak jsem si říkal, že to je průser a bál jsem se, jestli si ještě vůbec zahraju. Takové zákroky nejsou vůbec součástí mé hry a nebyl v tom žádný úmysl. Hned jsem Michalovi (Hryciowovi) psal, jak na tom je a omluvil jsem se mu.
„Bál jsem se, jestli si ještě vůbec zahraju. Hned jsem Michalovi (Hryciowovi) psal, jak na tom je a omluvil jsem se mu."
Před sérií jsme se spolu bavili o tom, že chcete očistit jméno vaší rodiny. To se povedlo.
(směje se) Jo! Už v prvním zápase, když jsem dal vítězný gól, tak jsme si říkal: Jo, dobrý! Ještě, že jsem to řekl. Ale je to týmová hra. Jsem ale rád, že se mi to povedlo, teď nás čeká baráž.
A co od ní očekáváte? Začíná už v neděli.
Upřímně? Já vůbec nevím. Vždycky jsem koukal na semifinále nebo finále, baráž jsem nikdy jako fanoušek nesledoval. Nevím, co od toho čekat. Myslím, že můžeme jenom překvapit. Jsme rozehraní, Kladno ne. To by mohlo hrát v náš prospěch.
Těšit se můžete třeba na Jaromíra Jágra. Hrál jste už proti němu?
Jo, už jsem proti němu hrál za Třebíč. Jednou nebo dvakrát... Nějak to ale neřeším. Pro mě je to soupeř. Kdo tam hraje, to je mi jedno.
Share on Facebook
