V bublině jsem už 4 a půl měsíce, říká Nestrašil. Za dřeváka to bráška pěkně schytá
Foto: Mika Kilmäniemi / Finnish Ice Hockey Association
Velké uznání zaslouží reprezentanti z ruské KHL, kteří přijali pozvánku a startují na turnaji Karjala. Ve východních končinách jsou uzavřeni před světem kvůli koronaviru, své nejbližší neviděli dlouhé měsíce, ale v mezistátní pauze šli přesto znovu do akce. „Já to beru tak, že v českém prostředí načerpám energii. Svým způsobem je to odpočinek," povídá Andrej Nestrašil.
Někdejší útočník Detroitu nebo Caroliny momentálně obléká dres Metallurgu Magnitogorsk a v Kontinentální lize si vede velmi dobře. Po 23 utkáních má bilanci sedmi gólů a celkem 12 bodů. Konstruktivní bojovník potvrdil herní pohodu i ve čtvrtečním utkání proti Švédsku, na výhře výběru trenéra Pešána se podílel dvěma nahrávkami.
Na první pohled se zdálo, že vám vyhovovala spolupráce s bratry Zohornovými v první české formaci. Jaký jste z toho měl dojem?
Myslím, že dobrý. Sedělo mi to, Hynek je pravák a Tomáš levák. Oba jsou to velice kvalitní hráči. Hlavně první třetinu nebo půlku zápasu do bylo dobré, pak nás soupeř začal trošku víc trápit. Ale vyšly nám přesilovky, za což jsme rádi. Uvidíme, jak to bude vypadat proti Finům.
Překvapil vás výhra ruské dvacítky nad Finskem? A také způsob, jakým toho mladá sborná docílila?
Nepřekvapilo mě to vůbec, spoustu těch kluků totiž znám z KHL. Činachov, Podkolzin, Amirov – to jsou výborní hráči. Je jasné, že jsou mladí, ale hokejově super vybavení. Dnešní hokej se vyvíjí a je v podstatě jedno, jestli vám je 18 nebo 28 let. Je to hodně o bruslení. Takže když na to ten kluk má hlavu, seniorský hokej může hrát. Rozhodně jsem nečekal, že by prohrávali zápasy. Nevím, jestli to Finové třeba trošku nepodcenili, že to bude jednoduché... Já věděl, že nebude. A ono se to ukázalo.
Na Finy s Hrachovinou a Pytlíkem. Sestavu poodkryl Jaroslav Špaček
Druhým rokem působíte v Magnitogorsku. Panuje tam zatím spokojenost se sezonou?
Rozjezd byl dobrý, asi šest zápasů jsme vyhráli. Tým je silný. Bohužel, v posledních dvou třech týdnech nás trefil covid. Měli jsme jen jednoho centra, oba gólmani vypadli, také čtyři beci a asi šest nebo sedm útočníků. Museli jsme podepsat jiného brankáře, který sice je z Magnitogorsku, ale neměl být součástí týmu. Obrovská improvizace, onemocněl i hlavní trenér, takže museli zaskočit asistenti. Asi jsme tu situaci mohli zvládnout trošku lépe, protože jsme poráželi mužstva jako CSKA nebo Omsk, ale pak jsme prohráli s těmi slabšími, jako jsou Kunlun a Nižněkamsk. Ale na to, jak jsme na to byli, tak jsme to zvládli ještě relativně dobře. Věřím, že během té pauzy se dáme dohromady, byť mi kluci ve čtvrtek psali, že onemocněli další dva. Věřím, že když budeme kompletní, máme tým na to, abychom šli v sezoně daleko. Doufám, že to potvrdíme.
Klub opustili Tomáš Filippi a asistent Jiří Kalous, v kabině jste zůstal bez krajanů. Je to pro vás velká změna?
Musím říci, že loni bylo fajn, když jsem tam měl Tomáše Filippiho. Ale venku hraju nějakých třináct let, spoustu sezon jsem byl v zahraničí sám. Tohle je dvousečné. Na jednu stranu je fajn být sám, protože jste víc součástí týmu a třeba se lépe naučíte jazyk. Kdežto když je v kádru víc Čechů, povídáte si hlavně česky a možná se i trošku straníte. Ani jedna z variant mi nevadí.
Před zápasem se Švédy po vás chtěl bratr na dálku gól, ale bral jste dvě nahrávky. Jste připraven splnit mu to o víkendu?
Já bych rád. Kdybyste viděli, co mi píše, když se mi nedaří. Že jsem dřevák a podobně (směje se). Samozřejmě, za gól bych byl rád. Ale čím jsem starší, tím víc si uvědomuju, že to je víc o tom, jestli se daří týmu. Zda vyhrává. Když bude tým úspěšný, je jedno, kdo ty góly dá. Týmový úspěch je pro mě daleko cennější a góly víceméně navíc.
To si na vás mladší bráška takhle dovolí?
No jo, protože ví, že je daleko. A že mu nenamlátím (znovu se směje). Ale já mu to sčítám, a až přijedu domu, tak to schytá všechno najednou.
Zápas s Finy si chci užít. Mám tam pár známých, těší se Jakub Galvas
Proč jste se rozhodl stát jednou z hlavních tváří projektu Pomáháme sestřičkám?
Měl jsem nápad něco v této situaci udělat. Že to vyšlo na tenhle projekt, to už bylo ve spolupráci se všemi ostatními. Než jsem jel na reprezentaci, měl jsem pocit, že je těžká doba a my bychom se měli nějak zapojit. Pomoci. Přišlo mi to jako dobrý nápad.
Jak na vás v tomto kontextu působily výroky Dominika Hrachoviny, který koronavirus označil za mediální divadlo?
Tak já znám Hráška dlouho. Samozřejmě, každý máme právo na svůj vlastní názor. Později se omlouval za ty vulgarity, ty nám na tom vadily. My si to vyřešili v šatně a tam to také zůstane.
Na finském turnaji žije v bublině. Je to psychicky náročné?
Musím říci, že v bublině jsem nějaké čtyři a půl měsíce. Tohle je pro mě spíš takový odpočinek. Vím, že hodně NHL hráčů pak přišlo s tím, že to bylo psychicky náročné. Já tomu rozumím. Myslím, že hrozně těžké to musí být hlavně pro ty, co mají děti. Já je nemám, možná tím je to lehčí. Ale zůstat v Rusku čtyři a půl měsíce, aniž bych viděl přítelkyni nebo rodinu, to není příjemné. V bublině jsme neustále, pokud například jedeme na trip do Moskvy, vidíme jen zimák hotel, zimák hotel. Teď ve Finsku je to pro mě tím pádem spíš takový psychický odpočinek. Naopak jsem rád, že jsem mohl přijet a načerpat trošku energie. Jsem v českém prostředí, je fajn být na pokoji s českými kluky a povyprávět si nějaké historky. Zasmát se tomu a jet zpátky do Magnitogorsku s lepší mentální energií.
Takže jste s ohledem na odloučení od blízkých neuvažoval, že byste místo turnaje Karjala odletěl během reprezentační pauzy za rodinou do Prahy?
Neuvažoval jsem o tom hlavně z toho důvodu, že jsem nechtěl, že bych přijel a musel být v karanténě. Nechtěl jsem riskovat nic, co by mohlo ohrozit moji situaci. Že bych se třeba někde zasekl. Pro všechny je to těžké, my, kteří působíme v Rusku, můžeme děkovat Bohu, že se hraje a nemusíme nuceně stát. Uvidíme, jak to bude dál, další měsíce. Přítelkyně za týden stejně odjíždí na Vánoce domů a vrací se někdy v lednu, takže jsem to nijak neřešil.
Share on Facebook
