Všetečka vzpomíná: Co zažil a co dělá teď?

Foto: Michal Schwarz, Michal Schwarz Sport FOTO & VIDEO

David Všetečka se po konci kariéry nechce vzdát hokeje. Miluje ho. Zkoušel jinou práci, ale nedalo mu to a po týdnu se k hokeji zase vrátil. V rozhovoru ovšem popisuje, že možná bude muset udělat zásadní rozhodnutí.

Nový fanshop

Sešli jsme se na kempu pro mladé hráče, kde jste jako trenér. To nemáte hokeje dost ani v červenci?
Tak víte co, pomáhám tady už třetí rok. Člověk se tady může naučit různé věci a pak je využít. Líbí se mi to. A hokeje nemám nikdy dost. (směje se)

Co teď vlastně děláte?
Minulý rok jsem ukončil kariéru. Na Slovensku v Bardejově jsem si vzal malé děti, trénuju první a druhou třídu. Plus jsem dostal na starost i áčko. Takže kluky, se kterými jsem ještě před rokem a půl hrál, teď trénuju.

A jak to funguje, když jsou to teď vaší podřízení? Cítíte se v té roli nesvůj?
Ne, ba naopak. Tím, že jsem s nimi hrál, tak ke mně měli respekt. Pak mě respektovali i jako trenéra: nastavili jsme si různá pravidla. Třeba, že mě dvě hodiny poslouchali, ale jakmile skončil zápas, už jsme zase byli normální kamarádi.

„Možná, že budu muset pověsit trenérskou kariéru na hřebík."

Je to práce, která vás naplňuje?
Ano, baví mě to a naplňuje. Chtěl bych u toho zůstat. Jenže jsou tam i nějaká ale. V každém klubu se vyskytnou problémy: dřív jsem je zažíval jako hráč, teď je zažívám i jako trenér. Třeba, že plat nechodí včas a podobně. A člověk má nějaké svoje závazky, takže se teď trošku rozmýšlím, co dál. Možná, že budu muset pověsit trenérskou kariéru na hřebík a podívat se někam jinam, no.

Jak to myslíte? Jako úplně skončit, nebo třeba se jen vrátit do Česka?
Asi úplně. Neříkám, že by mě to nenaplňovalo, mě to strašně baví, jsem do toho zapálený, ale člověk potřebuje z něčeho žít. Jsem momentálně v klubu, kde to funguje tak, jak to funguje: že člověk dostává peníze, nedostává peníze... Pak z toho vznikají i problémy doma. Není to ono.

V Česku o vás není zájem?
Shodou okolností právě tady na kempu jsem nabídku dostal. Uvažuju nad ní. Uvidím, jak to všechno dopadne na Slovensku. Líbí se mi tam, ale v dnešní době je těžké někomu věřit.

„Jsem do toho zapálený, ale člověk potřebuje z něčeho žít."

Dokázal byste si představit práci úplně mimo hokej?
Na to nedokážu odpovědět. Popravdě jsem to zkoušel a vydržel jsem týden. Ta láska k hokeji je velká, musel jsem se vrátit.

O co šlo?
Pomáhal jsem kamarádovi, který má výrobnu dresů. Shodou okolností je to taky bývalý hokejista a trenér. Když jsem se ho prosil o práci, tak mi sám říkal, že to nevydržím. A po týdnu jsem odešel. (usměje se)

Proč jste se nějak nezapojil do hokeje v rodném Písku? 
Já jsem odešel nejprve do Francie, kde jsem byl dva roky. A pak jsem byl na Slovensku. Mezitím to v Písku rozběhli a já se ještě neplánoval vracet domů. Ale Písek mě vychoval, dal mi hodně a chtěl bych mu to někdy v budoucnu vrátit. Nikdy neříkám, že ne. Kdyby byl zájem, uvažoval bych o tom.

Máte do budoucna nějaké hokejové sny?
Samozřejmě bych chtěl trénovat na nějaké úrovni a podobně... Pro mě je teď ale důležité nabírat zkušenosti mezi dětmi a učit se trénovat od mládeže. Postupem času bych se ale určitě nebránil nějaké vyšší kategorii.

David Všetečka.

David Všetečka. | Foto: Michal Schwarz

Na Slovensku jste pátým rokem. Kde vidíte největší problém slovenského hokeje?
Slovenská liga není zas tak špatná. Problém je v tom, že tam berou strašně cizinců a hráčů ze zámoří. Pak se nemůžou divit, že nevychovají žádné svoje hráče. To je tou jejich koncepcí: radši obehrávají cizince.

Novým šéfem svazu se na Slovensku stal Miroslav Šatan. Zlepší se to?
Byla to jednoznačná volba. Zapojuje tam i další zlaté hochy: jako jsou Višňovský, Lašák nebo Handzuš. Možná, že když se to obklopí hráči, kteří v hokeji něco dokázali a rozumí mu, tak to bude klapat. Má i zkušenosti ze zámoří, takže může nastavit nějakou svojí cestu. 

„Problém je v tom, že tam berou strašně cizinců a hráčů ze zámoří."

Jak vzpomínáte na svou kariéru?
Začátky byly krušné, protože jsem začal pozdě. Až v šesté třídě. Všechny jsem doháněl, doháněl a pak jsem je dohnal. Všechno to bylo vůlí a pílí. To, že jsem se dostal z Písku do Třince, pro mě byla vstupenka do velkého hokeje. Já se za svoji kariéru nehanbím. Jsem rád za to, co jsem dokázal a jsem na to pyšný.

Když jste začal až v šesté třídě, tak jste předtím dělal jiný sport?
Jojo, od první třídy jsem hrál fotbal. Můj táta ho hrál taky, byl brankář.

A fotbal vás tolik nebavil?
To jo, bavil mě. Ale sotva jsme přišli ze školy, hned jsme šli ven hrát hokej. Kamarádi mě pak dotáhli i do klubu. Odmalička jsem měl spíš lásku k hokeji než k fotbalu.

Často od trenérů slýchám, že mladí hráči už teď nemají takovou lásku k hokeji a že je od hokeje odvádějí sociální sítě a podobně. Vnímáte to taky?
Tak to je jasné. My jsme v podstatě vyrostli na ulici: já přišel ze školy, hodil jsem tašku do rohu a šli jsme hrát fotbal, hokej a mastili jsme. Dneska jsou ty nástrahy. Bohužel i proto dětí ve sportu ubývá.

„Začátky byly krušný, protože jsem začal pozdě. Až v šesté třídě."

Je nějaká rada, kterou jste dostal a která vám v kariéře pomohla?
Dostal. Že je to hlavně o tvrdé práci a o vůli, protože talent v hokeji nestačí. Jestli si člověk myslí, že ho někam posune hodina tréninku, tak to kdepak... Až po tréninku na sobě člověk začne pracovat. Právě ta vůle a píle mě dostaly až tam.

Jaký byl nejhezčí moment kariéry?
Je jich víc. První zápas za muže v Písku, první extraligový start, první gól v extralize... Na tyhle věci vzpomínám. Stejně tak na to, když jsme s Chomutovem vyhráli první ligu. Tyhle hezčí vzpomínky vždy převažují nad těmi horšími.

„Je to hlavně o tvrdé práci a o vůli, protože talent v hokeji nestačí."

Ty horší, to máte na mysli hlavně opožděné výplaty?
To ne. Horší jsou vždycky zranění. Prošel jsem si toho až moc… Když jsem hrál za Chomutov, dostal jsem bruslí do pusy a měl jsem rozřezanej celej nos. A poslední dobou jsem pořád dostával hokejkou právě přes nos – i to byl jeden ze signálů, proč už jsem skončil. Začal jsem si víc vážit zdraví.

V roce 2001, to jste hrál za Písek, se v první lize vážně zranil Tomáš Zelenka. Jak jste to vnímali jako hráči?
Bylo to těžké. V sekundě se mu změnil život. Každý hráč by si měl vážit toho druhého a respektovat ho. Protože jedeš na zápas a najednou se vracíš na vozejku. Špatný moment. Mám to stále před očima.

David Všetečka.

David Všetečka.

Zmínil jste Chomutov, který si teď prochází finančními problémy. Za vás tam ale bylo vše v pořádku, ne?
Za mě se tam ten hokej teprve začal pořádně rozbíhat. Já na Chomutov nemůžu říct špatnýho slova. Po finanční stránce i zázemím v kabině bylo všechno na neskutečné úrovni. Ale bohužel peníze právě kazí charakter. A tak to dopadlo. Je mi jich líto, protože tam mají neskutečné zázemí a akademii, která fungovala. Měli tam i kvalitního trenéra. Ale došly peníze, hráči odešli… Teď to bude spíš o jejich srdcařích a odchovancích.

Když jste hrál za Chomutov, na první ligu to byl dream team. Byl proto od majitelů velký tlak?
Dream team to byl. Byli tam Radek Duda, David Hruška, nebožtík Miro Hlinka… Postup do extraligy se chtěl každý rok. Myslím ale, že to nebylo dělané koncepční prací. Protože jsme nepostoupili a pak vyměnili patnáct, osmnáct hráčů. A šlo se do toho znova. Z toho se třeba poučili v Mladé Boleslavi. Ti to dělali taky, pak ale jednou udrželi kádr, jen ho vhodně doplnili dvěma, třemi hráči a hned jim to vyšlo.

„Bohužel peníze kazí charakter. A tak to dopadlo."

Vystřídal jste docela dost klubů. Jste za to zpětně rád, že jste toho hodně poznal, nebo byste radši zůstal na jednom místě?
Nene, to ne. Hrát v jednom klubu dvacet sezon, to už je rarita. Tím, že člověk projde hodně kluby, tak pozná jiné lidi, jiný mrav, najde strašně kontaktů. Já jsem za to rád, navíc se mi všude líbilo.

Který spoluhráč nejvíc ovlivnil vaší kariéru?
Těžká otázka… V dobrém, ve velmi dobrém, vzpomínám na Mira Hlinku. Ukázal mi chuť do trénování. Vždy, když přišel do kabiny, tak nakazil celou kabinu svojí pozitivní energií.

„Ve velmi dobrém vzpomínám na Mira Hlinku. Ukázal mi chuť do trénování."

Hodně jste toho odehrál v první lize. Kdo je podle vás největší legenda téhle soutěže?
Asi Olda Bakus.

Proč?
Když jsem začínal v první lize, on už patřil ke hvězdám. Vždycky si držel svůj vyšší nadstandard, dělal body a táhl Jihlavu. Mohl bych jmenovat i dál: třeba Kamil Koláček, s tím jsem hrál. Poznal jsem i Romana Hloucha, taky hrál za Jihlavu jako Olda Bakus. V Písku jsme je měli v play off. Pamatuju si, že za námi do Jihlavy přijely tři autobusy fanoušků. Zápasy proti ní vždy byly velké. 

V Písku jste se potkal i s Tomášem Nouzou, který je v historických tabulkách Chance ligy vysoko.
Jojo, s Tomášem jsme kamarádi. Ještě před třemi lety jsme spolu v létě trénovali. Myslím, že Budějovice udělaly obrovskou chybu a prohloupily, když ho pustily. Je to výborný hráč. Dokazuje to každou sezonu, dělá spoustu bodů. A navíc má k tomu kraji vztah.

„Myslím, že Budějovice udělaly obrovskou chybu a prohloupily, když ho pustily."

Koukám, že máte velký přehled. Pořád sledujete první ligu?
Jasně, jasně. Pořád sleduju dění z první ligy, extraligy. Když je čas, koukám na sestavy. Kdo ještě hraje, kdo už skončil. Jsem v obraze.

Teď se do první ligy vrací finále, vy jste ho jako hráč taky zažil. 
Jasně, tak by to mělo být. Ta baráž, to je soutěž o ničem, poslední tým z extraligy se na baráž klidně mohl připravovat od prosince. Je dobře, že když vyhraješ první ligu, půjdeš nahoru.

David Všetečka.

David Všetečka. | Foto: Rockviper, piratichomutov.cz

RSS | Kontakt | Podmínky užití | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz