Že nás odepisovali? Extra motivace, říká Gewiese. V době krize maká na stavbě

Foto: Věra Václavková, dracisumperk.cz

Petr Gewiese je jedním z nejpříjemnějších překvapení dosavadního průběhu Chance ligy. Získává respekt sobě i Šumperku. V rozhovoru vypráví o aktuální sezoně, prozření ve Francii nebo o tom, co považuje za zlo českého hokeje.

Pojď hrát hokej

Loni jste hrál druhou ligu, letos vás osobně mnozí označují, za objev Chance ligy. To se poslouchá hezky, co?
Určitě to zní pěkně. Koho by to taky mohlo urazit, že? (směje se) Jsem každopádně rád za to, že se mi daří, snažím se pro tým odvádět maximum.

Na ledě mnohdy strávíte i přes 30 minut na zápas.
Taková důvěra od trenéra člověka bez debat potěší. Už po loňském roce vím, co tady musím odvádět a co se ode mě čeká. Snažím se v tom pokračovat. Člověk musí neustále pracovat a zlepšovat se. Velký čas na ledě vám pomůže třeba k tomu, abyste získali jistotu.

A nemáte nutkání při takové důvěře občas svůj čas na ledě ještě natahovat?
Občas se stane, že nějaké střídání přetáhnu, to vyplývá ale vyloženě ze hry. Je to hlavně o tom, že si to užívám, baví mě styl, kterým se prezentujeme. Takže bych z ledu nejradši neslezl vůbec. (usmívá se)

„Snažím se pro tým odvádět maximum."

Někdy vás trenér možná musí usměrňovat, co?
To ne… Nebo… Alespoň zatím mi ještě nic neřekl. (směje se)

Jak po takto náročných zápasech regenerujete?
(usměje se) Já bych vám rád řekl, že si zajdu na masáže nebo do vířivky, ale to mi tady bohužel nemáme, takže se maximálně osprchuju a jdu domů. Tam si člověk pak dá třeba pivo a jde spát.

Můžete pak usnout? Řada hokejistů říká, že po zápase s tím má problém.
Já to můžu odsouhlasit, mám to úplně stejně. V den zápasu usnout někdy opravdu nejde. Stává se mi, že třeba ještě ve čtyři ráno koukám do stropu.

„Já bych rád řekl, že si zajdu na masáže nebo do vířivky, ale to my tady bohužel nemáme."

Z hlediska týmového vás před sezonou skoro všichni odepisovali. Extra motivace, že?
To stoprocentně. Nebudu vám lhát, všichni jsme to před sezonou skoro ze všech stran vnímali, když se o nás psalo, že máme nejslabší tým a tak dále… Je to pořádná extra motivace. Do sezony jsme šli s tím, že máme tým plný mladých kluků, kteří třeba ještě v životě první ligu nehráli. Věděli jsme, že chceme hrát týmově, že tohle je naše šance. Myslím si, že na výkonech je to vidět.

Vaší výhodou je velký potenciál ke zlepšování se. Souhlasíte?
Určitě. Všichni cítíme, že vzhledem k tomu, jak mladý kolektiv jsme, tak se ještě máme kam posouvat. Máme co nabídnout. Do budoucna to proto vidím jen pozitivně. Už teď před pozastavením soutěže se nám začínalo dařit, podle mě to přitom byl jen začátek.

Je to pech, že soutěž pozastavili zrovna v době vašeho rozletu, viďte?
Je to tak, jak už jsem říkal, začali jsme vyhrávat. My jsme neměli špatné zápasy ani dřív, ale bylo potřeba abychom se chytli i výsledkově. Na druhou stranu…Ta pauza je stejná pro všechny, takže se na ni nemůžeme vymlouvat.

„Vnímali jsme, když se o nás psalo, že máme nejslabší tým. Je to pořádná extra motivace."

Jak se udržujete v kondici, když není povolený společný trénink?
(rozesměje se) Chcete upřímnost, jo? Rád bych řekl, že trávím dopoledne i odpoledne v posilovně, ale vzhledem k současné těžké ekonomické situaci všech nám nyní bude v Šumperku vyplaceno ze 100 procent jen 10 procent, takže celý den trávím na stavbě.

To je nejlepší posilovna sama o sobě, že?
No přesně, zvlášť když tam jste od rána do večera. (směje se) Ale nedá se nic dělat, člověk prostě musí nějak zaplnit finanční díru, kterou nám covid udělal.

Foto: Osobní archiv Tadeáše Jaroše

O to víc si pak peněz určitě vážíte.
Bez debat. Čas od času není špatné, když si sportovec něco takového zkusí. O to víc si pak vážím možnosti, že hokej můžu na takové úrovni hrát. O to víc si vážím toho, že můžu dělat věc, kterou mám rád… Na každý zápas i trénink se proto těším. Po sezoně přitom vím, že zase přijde ta dřina rukama, která je taky potřeba.

Vraťme se k aktuální situaci. Majitel hokejového Šumperka pan Velčovský prohlásil, že hrát bez diváků nemá valný význam.  Co vy na to?
Chápu, že pro kluby je hokej bez diváků prodělečná záležitost. I pro nás hráče je těžké se před prázdnými tribunami dostat do správných obrátek.  Na druhou stranu… Troufám si říct, že mluvím za všechny hokejisty, když říkám, že chceme hlavně hrát. To je pro nás důležité, byť jak jsem už řekl, bez diváků je to složité.

V Šumperku jste kapitánem už třetím rokem, přitom je vám pouze 27 let.
Za ty roky už jsem si na tuhle pozici zvykl. Už vím, co to obnáší. Jsem s tím v pohodě. Jestli to zvládám dobře, na to se musíte zeptat jiných. (usmívá se)

Jaký typ kapitána jste?
Řekl bych, že spíš pohodář. Srandičky a tak… Ale když na to přijde, nemám problém zařvat.

„Nemám problém v kabině zařvat."

Kdy naposledy jste v kabině zařval?
To vám řeknu naprosto přesně. Byl to domácí zápas s Jihlavou, který jsme prohráli a po kterém přišly dva naše vyhrané zápasy. Tehdy jsem se musel v kabině už trošku vyřvat, vzal jsem si slovo a něco řekl. Bylo jasné, že musíme něco změnit. Myslím si, že to bylo ku prospěchu věci.

I na ledě umíte být tvrďák. V přípravě s Vítkovicemi jste vysklil plexisklo vaším protihráčem.
(usměje se) Neřekl bych, že jsem tvrďák, ale když je to potřeba, tak se nebojím jít do nějakého souboje. A to plexisklo? To jsem byl opravdu já, vlítli jsme tam do toho, myslím, že to byl Honza Schleiss, a prasklo to. (směje se).

Na vaší střídačce letos stojí pouze jeden trenér. Není to nevýhoda?
Nevýhoda to pro Martina Sobotku určitě je. Už proto, že zápasy jdou rychle za sebou a je jich hodně. Pokud se hraje… Musí si všechno probrat sám, nemá po ruce někoho, s kým by si mohl prohodit postřehy. Ale podle mě to zvládá velmi dobře.

Foto: Věra Václavková, dracisumperk.cz

Tak jste na něj alespoň hodnější, ne?
(rozesměje se) Já doufám, že to tak je! Úplně nevím, jestli o tom přemýšlí takhle každý, ale snad to tak je.

Před pauzou jste opanovali derby s Prostějovem. Super pocit, co?
Rozhodně. Zápasy s Prostějovem a Přerovem jsou tady hodně vyhrocené už od mládeže. Navíc v kádru soupeře jsou dva naši spoluhráči z loňska: Daniel Vachutka a Tomáš Drtil. Takže i z tohoto důvodu měl zápas náboj. Ale na ledě už pak moc nevnímáte, kdo proti vám stojí. Je to soupeř jako každý jiný.

Zažil jste i minulé působení Šumperka v první lize, kdy byli Draci farmou Pardubic a které skončilo sestupem.
Ten rok se nám vůbec nepovedl, taky to skončilo sestupem. Bylo to hodně složité, když na každý zápas přijel mikrobus hráčů z Pardubic. V kaboně to zkrátka nedělalo moc dobrou náladu. Teď máme sice méně zkušený tým, nemáme jména, ale zase táhneme za jeden provaz. Víte… Podle mě to, jak to tu bylo nastavené minule, nemůže nikdy fungovat.

„Máme tu tým mladých kluků, kteří se chtějí někam posunout. To je lepší než mikrobus z extraligy."

Takže souhlasíte s Vladimírem Velčovským, který se po minulé zkušenosti vyhýbá farmě jako čert kříži?
Jednoznačně! Máme tu tým mladých kluků, kteří se chtějí někam posunout. To je mi rozhodně bližší než mikrobus z extraligy. (usmívá se)

Po zmíněné sestupové sezoně jste odešel do Francie, ale hned po roce jste se vrátil. Všude dobře, doma nejlíp?
Je to přesně tak. Po sestupu člověk uvažoval, co bude dál, přišly nějaké nabídky z první ligy, ale já se rozhodl zkusit zahraničí. Nechtěl jsem za deset až patnáct let litovat, že jsem nikde nebyl. Byla to dobrá sezona, postoupili jsme do nejvyšší soutěže, takže ze sportovního hlediska velký úspěch. Měl jsem pak nabídku, abych v klubu dál pokračoval a zahrál si i nejvyšší ligu.

A přesto jste odmítl.
Já si uvědomil, že Francie není úplně to, co jsem hledal. Měli jsme před svatbou, čekali prcka do rodiny. Když se mi pak po sezoně ozval pan Velčovský, padlo rozhodnutí, že zůstanu doma.

To zní jako ukázkové srovnání priorit.
Je to tak, uvědomil jsem si důležité věci. Sezony ve Francii ale rozhodně nelituju, bylo to fajn. V týmu navíc působilo víc Čechů. Když se mě na to někdo zeptá, doporučím mu, aby si to šel taky zkusit.

Kdyby taková nabídka přišla teď, vzal byste i rodinu?
Upřímně? To by musela být nabídka jako prase, aby se nám vyplatilo do Francie jít. Tehdy jsem tam byl sám, životní náklady jsou potom logicky nižší, než když je vás tam víc. Za takové situace si tam můžete i něco málo vydělat. A nemyslím si, že teď by přišla nabídka, která by se nám vyplatila.

„Z vlastní zkušenosti můžu jen potvrdit, že tabulky jsou velkým zlem našeho hokeje."

Před několika lety vás vábil extraligový Třinec. Proč to nevyšlo?
Byl jsem v Třinci už prakticky domluvený, snad byla i podepsaná smlouva. Prostě vše zalité sluníčkem, jenomže před sezonou se vše změnilo. V Třinci mi řekli, že by mě museli koupit, přičemž moje tabulková hodnota tehdy byla zhruba milion a půl, což mi sdělili, že za mě nedají.

Milion a půl za tehdy dvacetiletého kluka? To se jim asi nelze moc divit.
Jak říkáte. Tehdy jsem musel dohodou ukončit smlouvu v Třinci, abych mohl podepsal nový kontrakt v Šumperku. Znáte to… Tabulky, říká se, že jsou velkým zlem našeho hokeje. Mám to z vlastní zkušenosti, můžu to jen potvrdit.

Teď je vám každopádně 27 a máte možná životní formu. Extraliga by vám proto znovu mohla otevřít své brány.
Bylo by to pěkné. Určitě takové ambice mám, uvidíme, jestli se to podaří. Cítím sám na sobě, že jsem nabral řadu zkušeností, díky kterým jsem lepším a lepším hokejistou. Zkušenosti vám totiž nic nenahradí a je jen zlomek hráčů, kteří dokážou v devatenácti hrát jako by jim bylo sedmadvacet. To jsou jen ti nejlepší.

Partneři Draci Pars Šumperk

RSS | Kontakt | Podmínky užití | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz