Kondelík o legendě Vanbiesbrouckovi: Když zařval, všichni se báli!
Foto: Karel Málek, Juniorský hokej
(SPIŠSKÁ NOVÁ VES, od našeho zpravodaje) Má skvělé fyzické parametry, Jáchym Kondelík je pro českou osmnáctku platný jako hokejový buldok a dříč, co nechá na ledě všechny síly. Navíc má všechno přesně srovnané v hlavě. Loni vyrazil za hokejem do americké USHL, posílil tým Muskegon Lumberjacks, který řídí někdejší vynikající brankář John Vanbiesbrouck. A zvažuje, že by se vydal na univerzitu. "Je to špičková soutěž, navíc jako absolvent vysoké školy pak dostanu práci kdekoli," povídá.
Zarputilý Jihočech, jehož tatínek Roman před lety chytal extraligu a působil také v Německu, patří do silného českého ročníku 1999: Tahle parta zazářila před rokem na Memoriálu Ivana Hlinky, teď chce úspěch ze světového šampionátu. Juniory čeká v pondělí od 15:30 hodin náročná bitva proti Američanům, které zná Kondelík z českého týmu asi nejlépe. "Individuálně jsou strašně šikovní. Budou nás dohrávat, znepříjemní každé střídání. Důležité bude, abychom nenastoupili s přehnaným respektem. Je třeba je od začátku řezat a předvádět naši hru," připomíná.
Vraceli jste se ještě k sobotní porážce se Švédskem? Některé herní věci tam nebyly ideální.
To sice jo, ale zápas prohrát můžete, to se prostě stane. Porážku musíme hodit za hlavu a soustředit se na to, co bude dál. Měli jsme volný den, byl tam i čas strávit chvíle s rodinami a známými. Moji rodiče jsou tady, viděli jsme se, což bylo fajn. Trošku jsme se odreagovali od hokeje, to je také třeba.
Těšíte se na Američany i vzhledem k tomu, že jste hrál celou sezonu tamní hokej?
Mně hlavně sedí menší led, tam je to pro mě lehčí, protože nemusím tolik bruslit. Ale jasně, těším se. Bude to jiný hokej, možná i hodně strkanic. Což mně se líbí.
Foto: Karel Málek, Juniorský hokej
Na šampionát jste přijel navzdory tomu, že váš tým hraje play off. Bylo těžké domluvit, aby vám vedení vyšlo vstříc?
Mě a ještě Andreje Svěčnikova klub pustil. Bez problémů. Řekli, že reprezentovat se má za každou cenu. Sice tým hraje play off, ale pustili nás. Přitom Svěčnikov vede bodování týmu.
Budete se tam vracet po turnaji?
Určitě. Já tedy hlavně kvůli škole. Jestli i Andrej, to uvidíme. V sérii prohráváme 0:2 na zápasy, takže je otázka, jestli postoupíme dál.
O Svěčnikovovi se mluví jako o favoritovi draftu NHL 2018. Je opravdu tak mimořádný?
Je, strašně dobrej hráč. Ročník 2000, hrozně silný na puku. Asi jeho největší přednost spočívá v tlaku do brány. Má parádní střelu, dává góly. Já s ním hrál asi tři střídání a vždycky jsme udělali aspoň bod. Ale jinak jsme každý v jiné pětce. Já ve třetí nebo čtvrté, byl jsem po Andrejovi nejmladším hráčem týmu, Svěčnikov je hodně šikovný, má v týmu velkou roli. Super talent.
Foto: Karel Málek, Juniorský hokej
Budete ho hecovat před úterním utkáním osmnáctky s Ruskem?
Jo, zrovna dneska jsem mu psal. On sice anglicky neumí ani slovo, ale jinak je to fajn kluk. Až proti sobě nastoupíme, budu ho osekávat a znepříjemňovat mu zápas, jak jen to půjde (směje se).
Rozhodl o vašem uvolnění majitel a generální manažer John Vanbiesbrouck, někdejší brankářská hvězda NHL?
Myslím, že určitě. Je to velká osobnost, vyzařuje z něj respekt. Velmi fajn člověk, ale když se mu něco nelíbí, dá to najevo. Jednou jsme měli špatný zápas. Když pak v kabině zařval, všichni jsme se báli. To byl asi nejhorší den, co jsem tam zažil. My hráli blbě a ještě se na to trošku vykašlali, což Vanbiesbroucka neskutečně naštvalo.
Asi musí být příjemné, když si vás vezme do organizace taková legenda, že?
Můj táta byl gólmanem, já chtěl také chytat. Pamatuju si, že když jsem byl malej kluk, tak Vanbiesbrouck, Hašek a Curtis Joseph pro mě byli největšími vzory. Ale táta mi branku zakázal, což to na věci nemění. Vanbiesbroucka jsem znal od malička, je to osobnost. V klubu působí jako generální manažer, občas s námi chodí na led. Trénuje gólmany, na ty dohlíží. Sem tam něco řekne i nám ostatním."
Do USHL jste odešel loni v létě. Byla to velká změna?
Obrovská! Hokej, život - všechno je úplně jiné. Odcházel jsem v šestnácti a trošku se bál, co mě čeká. Do té doby jsem byl pořád s rodiči a maximálně odjel na týden s reprezentací. Najednou jsem pak trávil půl roku úplně sám. Ale pomohli mi lidé z týmu i nová rodina. Kluky si berou většinou křesťanské rodiny, strašně hodní lidé. Dělají to s láskou. Americká mamka mi každý den píše, jak se mám, jak se mi daří. Na dálku sleduje naše zápasy.
Foto: Karel Málek, Juniorský hokej
Říkal jste, že stíháte i studium. Plánujete se dostat na univerzitu?
Chodím na střední školu, ale už jsem se bavil s trenérem, který je na šampionátu osmnáctek s americkým výběrem, že bych šel do jeho týmu Michigan State. Na univerzitu. Láká mě to. V soutěži se jednak hraje skvělý hokej, byť se o něm u nás doma moc neví, jednak není na škodu udělat si vzdělání. A ještě takhle kvalitní. Kdybych tam šel, klub by mi zaplatil stipendium, což jsou obrovské peníze. Pokud jste pak absolventem takové školy, dostanete práci kdekoli.
Navíc příklad Andreje Šustra a dalších hráčů dokazuje, že z univerzitní ligy vede cesta do NHL.
Jo, určitě. Šustr je vysoký stejně jako já, takovým hráčům trvá vývoj o něco déle. Podle mě je lepší, když bych hrál college do nějakých třiadvaceti let. Člověk má víc času stát se dobrým hokejistou, zkoordinovat své tělo.
Jak zvládáte angličtinu? Studovat v jiném jazyce, a ještě při hokeji, to není žádná legrace.
Odcházel jsem jen se základy, které jsem dostal doma ve škole. Něco jsem se naučil tím, že jsem dost poslouchal americké písničky. Ale bylo to v pohodě. Ze začátku mi hodně pomáhala americká rodina, mluvili na mě a já se snažil neustále překládat. Do Vánoc nic moc, pak jsem se vrátil a všechno se mi srovnalo v hlavě. Teď už nemám problém.
Foto: Karel Málek, Juniorský hokej
Share on Facebook
