Mám chuť a jsem zdravý, tak proč nejet, říká Kempný. Přál Kometě
Foto: Martin Tellinger
Před sezonou vyměnil ruskou KHL za NHL. V premiérovém ročníku slavné soutěže odehrál 51 zápasů a přestože si prošel psychicky velice náročným obdobím, chce zadák Michal Kempný v dresu Chicaga pokračovat. Teď má ovšem jiné starosti, v úterý se i bez smlouvy zapojil k přípravě českého národního týmu před MS. "Jsem tady zase rád. Těším se na všechno, na srandičky, na kluky," září Kempný, který startoval už na Světovém poháru.
V NHL nemáte smlouvu, bylo těžké rozhodování, jestli se připojit k nároďáku?
Pro mě to těžké nebylo. Odmalička mám nastavenou hlavu, že reprezentovat je pro mě čest, takže jsem dlouho nepřemýšlel. Mám chuť hrát a jsem zdravý, tak proč bych neměl jet? Když mě trenéři chtěli, přijel jsem.
Potěšil vás hodně zájem reprezentačního kouče?
S Pepou Jandačem jsem mluvil ještě před play off. Ptal se mě, jestli mám zájem přijet, takže jsem řekl, že ano. Jsem rád, že o mě mají zájem.
Jaká vůbec byla první sezona v NHL?
Náročná. Měl jsem období, kdy to bylo těžké na psychiku, na hlavu, Ale zase odehrál jsem víc než padesát zápasů a splnil se mi sen. Věřím, že všechno dopadne dobře a budu pokračovat v NHL.
Co pro vás bylo největším zážitkem? První gól, duel pod otevřeným nebem, nebo něco úplně jiného?
Měl jsem víc takových momentů. Prvním byl premiérový zápas v NHL. Když jsem tehdy stál na modré čáře, tak se mi v hlavě promítla celá kariéra i vše, co mě vlastně dostalo tam, kde jsem. Pak samozřejmě první gól v NHL. Bylo toho víc.
Nastínil jste, že vaší prioritou je zůstat v NHL. Jak daleko jsou jednání s Chicagem?
Momentálně se pořád jedná. Než jsem odlétal, měl jsem velmi dobrý pohovor s manažerem. Jsou tam se mnou spokojeni a chtějí, abych zůstal. Věřím, že se všechno dohodne tak, jak má, a budu moct pokračovat.
Vypadli jste v prvním kole play off, jak velká rána to byla pro klub jako je Chicago?
Abych pravdu řekl, tak moc nevím, co se stalo. Měli jsme trošku jiné představy. Začínají už se taky dělat změny. Teď jsem na internetu viděl, že vyhodili kouče obránců. Asi nikdo nečekal, že bychom mohli dostat od Nashvillu 0:4 na zápasy, když jsme vyhráli konferenci. Podruhé v řadě vypadlo Chicago v prvním kole, to asi není dobrá vizitka.
Měli vás tak dobře načtené?
Hráli fakt výborně. Byli rychlejší, silnější, prostě lepší a zaslouženě postoupili.
Bylo těžké naskočit do série, která se vyvíjela tak nepříznivě?
Hrozně těžké, tři zápasy jsem nehrál a pak naskočil do čtvrtého zápasu. Play off je navíc ještě úplně o něčem jiném než základní část. Bohužel se nám to nepodařilo zvrátit.
S čím bylo nejtěžší se v premiérové sezoně srovnat?
Nejtěžší pro mě bylo, když jsem deset zápasů vůbec nehrál. To bylo hodně těžké, přemýšlel jsem nad vším, ale pak jsem se vrátil a začalo být všechno tak, jak má. Ty zápasy jdou strašně rychle po sobě a člověk musí být připravený na všechno.
Co člověku v takovou chvíli pomáhá, když je zápas co zápas na tribuně?
Musíte pracovat tvrději než jste pracovali. A to jsem přesně dělal. Některá rána byla těžká, to jsem neměl chuť a neustále přemýšlel, proč nehraju a co dělám špatně. Ale člověk musí stále myslet pozitivně a věřit, že se to otočí.
Mluvil s vámi trenér o té situaci?
To bylo právě období, kdy se mnou nikdo nemluvil a necítil jsem se zrovna moc dobře. Pak se ale všechno otočilo a byl jsem spokojený. Musíte být stále pozitivní. Kdybyste byli uražení, tak jenom škodíte sami sobě.
Cítil jste velkou podporu ze strany rodiny a kamarádů?
Jo, v týmu jsem měl navíc i Slováky, Čechy. Měl jsem tam Michala Rozsívala. Takže jsme spolu všechno probírali. Jsem velmi rád, že tam se mnou byli, protože mi se spoustou věcí pomohli. Samozřejmě taky rodina a kamarádi, to je jasné.
Ale když se začíná v NHL, tak si tím vším hráč musí projít, ne?
Je možné, že to pro mě bylo zkouškové období. Říká se, že se to v Americe dělává. Ale za celý rok jsem nebyl na farmě, pořád v NHL. I to je třeba vizitka, že jsem snad odváděl dobrou práci.
Byl pro vás Michal Rozsíval takovým tím mentorem a rádcem?
Určitě, pomohl mi v hodně věcech. Zpočátku byla moje angličtina hodně špatná a vůbec jsem nevěděl, co mi trenér říká. V tom mi hodně pomáhal.
Dnes už je to s angličtinou lepší a v pohodě se domluvíte?
Je to lepší, ale měl jsem trošku nevýhodu, že jsem měl v týmu Slováky a Čechy. To vás potom nutí mluvit česky. Určitě by bylo lepší, kdyby tam nikdo z kluků nebyl. To by mě donutilo více mluvit anglicky.
V Kanadě nemají problém s tím, když se v kabině bavíte česky nebo slovensky?
Ne, nebyl s tím žádný problém. Měli jsme v kádru dokonce čtyři nebo pět Švédů a taky mluvili hodně švédsky.
Myslíte, že se z vás stal za ten rok trošku jiný obránce?
Myslím, že jo. Musel jsem se hodně přizpůsobit té hře. Taky role pro mě byla jiná než ve třech posledních letech. V Chicagu jsem nehrál tolik minut.
Bude teď těžké si zase přivyknout na evropský hokej?
Myslím, že přizpůsobit se z menšího kluziště na větší by neměl být takový problém. Stačí pár tréninků, pár zápasů a bude to v pohodě.
A co úspěch Komety, vychutnal jste si ho v Chicagu?
Jasně. Byla to fantazie. Play off jsem sledoval a klukům to strašně moc přál. Koukal jsem na nějaká videa a fakt nádhera.
Nebylo vám trošku líto, že jste u toho nebyl?
Takhle to neberu, moje hokejové kroky se prostě vydaly jinam. Ale fakt jsem to Brnu hrozně moc přál.
Share on Facebook
