Polenská o zklamání: To se nedá vysvětlit. Na holky jsem ale pyšná
Foto: PPR / Manuel Lopez, Swiss Ice Hockey Federation
(AROSA, od našeho zpravodaje) Těžká rána, která bude dlouho bolet. Protože nejde napravit dřív než za čtyři roky. Českým hokejistkám znovu proklouzl postup na olympijské hry mezi prsty – ačkoli v rozhodujícím zápase kvalifikačního turnaje v Arose nad domácími Švýcarkami vedly, nakonec prohrály 1:4.
Disciplína, koncentrovanost, klidný výkon bez bláznění. Tak vypadala z pohledu českého týmu první třetina zápasu, prakticky až do půlky duelu se obraz hry nezměnil. Aneta Lédlová dvě minuty před úvodní pauzou otevřela skóre, a dlužno říct, že naprosto zaslouženě. „Myslím, že i potom jsme byly ve hře pět na pět lepší. Bruslily jsme a měly skvělé rotace. Ale jim bohužel vyšly přesilovky,“ smutní kapitánka Alena Polenská.
Právě schopnost naložit s početními výhodami rozhodla celý boj o olympiádu. Švýcarky srovnaly dvě sekundy po konci českého trestu, druhý a třetí gól už přidaly přímo ve hře pět na čtyři.
„Zbytečně jsme začaly faulovat a Švýcarky toho využily. Přesilovky měly sehrané fakt výborně a nedávaly nám vůbec žádnou šanci,“ mrzí gólmanku Kláru Peslarovou. Český výběr naopak nenaložil úspěšně ani s jednou ze sedmi výhod, a to ještě za stavu 1:0 hrál víc než minutu proti třem! „Můžeme tomu čelit jedině asi tím, že do budoucna na přesilovkách zapracujeme. Ony mají přesilovku a využijou ji, my ji máme, nevyužijeme,“ reaguje Polenská.
A další klíčový faktor výsledku? Dvě jména – Lara Stalderová a Alina Müllerová. Obě daly v neděli po dvou gólech, členky druhé švýcarské formace prokázaly, že společně tvoří smrtící letku. Stalderová byla nejlepší hráčkou kvalifikačního turnaje, vždyť za tři zápasy vstřelila neuvěřitelných osm gólů! A je jedno, že dva z nich do prázdné brány.
„Říkaly jsme si už před zápasem, že tyhle dvě nebo tři tam jsou. Ale že to jsou jenom tři hráčky a že ony nejsou celek jako my. Bohužel ukázaly opak,“ vypovídá Peslarová v emocích. Kromě situací v oslabení přitom neměla svým spoluhráčkám moc co vytknout. „Myslím, že jsme do toho daly všechno. Nevzdávaly jsme se, bojovaly jsme celých šedesát minut. Bohužel štěstí bylo na jejich straně.“
České naděje, které se čtyři roky upínaly k únoru 2017, pohasly. Olympijská brána se uzavřela, tohle neskutečně mrzí. „To se nedá vysvětlit,“ říká Polenská v slzách. Kapitánka národního týmu odehrála už čtvrtou kvalifikaci, a znovu neúspěšnou. „Myslím, že náš tým se pořád vyvíjí. Jsem na holky hrozně pyšná, jsou fakt skvělý. Ať pokračujou dál,“ přeje si rodačka z Kutné Hory.
„Mrzí to hodně. Měly jsme hodně hráček, které už si to fakt zasloužily. Celkově jsme jako tým celou sezonu makaly. Bohužel musíme další čtyři roky počkat,“ dodává gólmanská opora Peslarová.
Je ale téměř jasné, že některé hráčky už další kvalifikaci nestihnou. O to víc se zase musí snažit mladší, které je nahradí. „Dokazují třeba na osmnáctkách, nebo některé i co jezdí s námi, že rostou a jsou dobré. Jen ať v tom pokračují, je jich hodně a nás starší to tlačí, ať makáme,“ pousměje se Alena Polenská.
Ženská reprezentace teď bude pomýšlet na olympijskou premiéru v roce 2022, což je hrozně daleko. Ale jak i sama kapitánka podotkla, je tady jeden způsob, jak se kvalifikačnímu zklamání tentokrát vyhnout.
Postoupit přímo.
Češky tak vlastně nemusejí na nic čekat. Za tímhle cílem, za pozicí mezi nejlepšími pěti týmy světového žebříčku si můžou jít už na všech následujících šampionátech.
Share on Facebook
