Chtěli jsme vyhrát pro Larryho, hlásí Holík. Roman Hamrlík je na bráchu hrdý
Foto: Jiří Zaňát, hokej.zlin.cz
Byl to velký zápas pro celý Zlín a ještě o něco větší pro jejich trenéra Martina Hamrlíka. Tomu se dostalo velké pocty. Klub se své legendě, v rámci oslav 88 let od vzniku klubu, rozhodl vyvěsit pod strop haly dres s číslem 41, které Martin Hamrlík nosil. Hráči navíc oblékli bílo-modré retro dresy s nápisem "SK Baťa". Při slavnostním vyvěšování dresu nechyběl ani Martinův bratr Roman.
Ten přiletěl do Zlína jen na pár dnů. Chtěl být totiž při tom, když pod strop stadionu půjde dres jeho bratra Martina. "Ještě teď mám husí kůži. Bylo to hodně dojemné a jsem velice rád, že jsem mohl přijet a zúčastnit se takové pěkné akce. Nechtěl jsem si to nechat ujít. Zlín to udělal velice pěkně a jsem na bráchu hrdý," popisoval své dojmy během první přestávky Roman Hamrlík. "Nečekal jsem, že mě to tak vezme a že to bude tak dojemné. Doufám, že jsme si to s bráchou užili. Přijel jsem kvůli tomu, abychom spolu zase měli nějakou krásnou hokejovou vzpomínku," upřesňoval dojatý bratr Roman.
Ten ani chvíli nepřemýšlel, zda má kvůli bráchovi do Zlína dojet. "Když jsem to zjistil, byl jsem samozřejmě rád a hned mu volal, kdy to bude. Vůbec jsem nepřemýšlel, zabookoval jsem si letenku a na krátko jsem přijel. V neděli letím zase zpátky do Montrealu," říká jednička draftu NHL z roku 1992. Když se pak ale mělo po takovém ceremoniálu hrát, měli hráči trochu problém, tedy minimálně Petr Holík. "Tak deset minut před začátkem mi to přišlo, že hrajeme nějakou exhibici. Ty dresy a to všechno kolem... Takže jsem to musel hodně přešrotovat v hlavě," smál se Holík, jenž v zápase zaznamenal gól a asistenci.
Ceremoniál ho však také chytl za srdce. "Byl krásný. Nedokážu si představit, že bych tam stál já. Asi bych bulel. Nevím jestli Larry (Martin Hamrlík) bulel, ale bylo to moc hezké. Hlavně, že přišlo hodně lidí. Larry je tady legenda, takže si zaslouží, aby mu ten dres tady visel," přikyvuje zlínský útočník, jenž měl trochu strach, aby při ceremoniálu se spoluhráči na starém stadionu moc nechladli. "Bál jsem se toho víc, ale kupodivu ani zima nebyla. Přišlo hodně lidí, takže se to zadýchalo a taková zima nebyla. Ráno při tréninku, když bývalo mínus deset, teď už se naštěstí oteplilo, to bylo horší," vzpomíná na pár hodně studených dnů.
"Nečekal jsem, že mě to tak vezme a že to bude tak dojemné. Doufám, že jsme si to s bráchou užili. Přijel jsem kvůli tomu, abychom spolu zase měli nějakou krásnou hokejovou vzpomínku."
Zápas to byl v mnohém specifický, ale tři body chtěli získat obě mužstva. "My bychom chtěli vyhrát, i kdyby ten zápas nebyl věnován Larrymu. Chtěli jsme to ale pro něj vyhrát, aby z toho měl zážitek. I pro nás to byl super zážitek. Přišlo hodně lidí a získali jsme tři body," těšilo Holíka, který nepozoroval změny ani u svého trenéra. "Choval se normálně, vzal to dobře. Nevím jak na ledě při tom ceremoniálu, to možná měl na krajíčku. Nevím jestli přímo bulel, což asi ne, ale na krajíčku měl, ale jak začal zápas, tak šlo všechno stranou a chtěli jsme prostě vyhrát."
Ševci nepustili Hradec v zápase do vedení. První gól vstřelil právě Holík. Hosté dokázali zásluhou Šimánka snížit, ale poté už padaly góly jen do sítě Hradeckých. Důvod výhry pojmenoval zlínský centr jasně a zřetelně. "Dali jsme čtyři góly a oni jeden," smál se, pak ale zvážněl. "Makali jsme, oni sice měli nějaké šance, ale při těch nás podržel zase Kaša (Libor Kašík). Vzájemně jsme se doplňovali, byly hezké akce a hezké góly. Důležité tři body. Rozhodlo, že jsme nic nevzdali a dobře jsme bruslili," myslí si střelec první branky Zlína.
Share on Facebook
