22. 2. - 09:00
Film Děti Nagana, který je ode dneška v kinech, je poctou úspěchům českých hokejistů a vzdává hold legendám, které se postaraly o obrovské překvapení na ZOH v Naganu. Předává poselství o tom, že dětské sny mají mnoho podob a děti je třeba podporovat. Zároveň otevírá aktuální téma dětí a sportu, protože s podporou pohybu dětí je potřeba začít u rodiny. A to je také jedno z klíčových poselství celého filmu Děti Nagana.
15. 9. - 11:28
Koupí předplatného a sledování hokeje online podpoříte kluby! Děkujeme, že jste s námi!
4. 2. - 11:32
4. únor je Světovým dnem rakoviny!
Zapoj se s hokejem i Ty! Více zde.
26. 11. - 11:57
Hokejová historie zábavnou formou, to je kniha Hrdinové, která právě vychází! Křest knihy ve sportovním areálu NA FRANTIŠKU bude spojen s parádní hokejovou akcí. Přijď se určitě podívat!
Kontakt s vlastí nepřerušil, stále se do České republiky vrací. Ale doma je ve Spojených státech. "Žiju v Carolině, tam máme s rodinou zázemí," říká sympatický chlapík, jenž dovedl na ledě velké věci. Za zády nechal minulost aktivního hráče, náplň našel v jiném oboru. I když ten se také týká jeho lásky - tedy hokeje. Snad proto, že už nedává góly ani není miláčkem tribun, se mu do vyprávění o životě dlouho nechtělo. "Myslíte, že to bude někoho zajímat?" ptal se několikrát.
Ale na mistrovství světa dvacetiletých se do vzpomínání pustil. Útočník, který v reprezentaci sehrál 53 utkání a nastřílel pět gólů, je rád, že zůstal v kontaktu s hokejovým děním."Aktivní činnost jsem ukončil v roce 2003, naposledy jsem hrál za finskou Raumu. Po dalších dvou letech jsem přijal nabídku Caroliny a stal se jejím skautem. Obnáší to dost cestování, ovšem máme už velké děti. Nejstarší syn vystudoval magisterský program v oboru politologie a pracuje ve Washingtonu, mladší syn bude letos maturovat a dcera je ve druhém ročníku střední školy. Takže to není tak hrozné." Pozoruje talenty, s poznámkovým blokem brázdí Severní Ameriku i Evropu, absolvuje pravidelné porady s kolegy i s vedením organizace.
K Brnu mám pořád vztah, samozřejmě i ke Kometě
Krona baví sledovat vývoj hráčů, sám tím ostatně kdysi také prošel. "Šampionát dvacítek jsem hrál třikrát, což je docela dost, ale že bych se k tomu vracel, to ani moc ne. Už je to docela dávno," usměje se. Začínal v Brně, které tehdy neprožívalo zlaté časy jako za dob slavných RH či ZKL, nicméně z tehdejšího Zetoru také vyšli vynikající hokejisté. "K Brnu mám pořád vztah. Samozřejmě i ke Kometě. Sleduju na dálku výsledky klubu, i když tam v osobním kontaktu s nikým nejsem. Ale dostal jsem pozvánku na Open Air do Pardubic, kde veteráni Komety hráli zápas proti Tesle. Být v Čechách, zúčastnil bych se. Bohužel to nešlo," říká.
Ačkoli z jihomoravské metropole hokejově odešel před spoustou let, stále klubu drží palce. "Brno je sportovní město, hokej má vynikající fanoušky, což je určitě dobře," kvituje. Přiznává, že bývalé spoluhráče moc nevidí. Vlastně skoro vůbec. "Jen některé kluky, kteří jezdí na šampionáty. Potkáme se, pozdravíme. Je to fajn," konstatuje. Na mistrovství světa dvacetiletých působili coby skauti třeba František Musil, Jiří Hrdina, Václav Burda. Kron se občas vidí i s jinými. "Třeba loni v Saskatoonu jsem potkal Jirku Látala, neviděli jsme se strašně dlouho, přitom jsme spolu hrávali od dorosteneckých výběrů. Pravidelně se potkáváme také s Otou Haščákem, Honzou Vopatem, Milanem Tichým," dodává.
Kron s Látalem přispěli dvacítce například ke stříbru na domácím šampionátu v Piešťanech 1987, to už měl nadaný útočník za sebou první start v reprezentaci dospělých. 30. října 1986 nastoupil v Brně poprvé proti sovětské sborné, útok tehdy tvořil s Růžičkou a Hrdinou. "Na nároďák mám hezké vzpomínky, ale když se mě zeptáte, abych zmínil něco konkrétního, nedokážu hned vybrat. Vážím si všech zápasů, byl jsem na dvou šampionátech, na Kanadském poháru 1991. Těch hezkých chvil fakt byla spousta," říká.
První kontakt s NHL? Obrázky Dzurilly z Kanadského poháru
Je zajímavé, že i když bylo tenkrát Kronovi pouhých čtyřiadvacet let, v elitním výběru se už poté nikdy nepředstavil. "Skončil jsem, ale to jsem v tu dobu samozřejmě nemohl vědět. S klubem jsme pravidelně postupovali do play off, na jaře 1996 se naskytla šance, že bych mohl jet na mistrovství světa do Vídně. Byl jsem na všem domluvený s panem Bukačem a se Slávou Lenerem, ale pak jsem se na poslední chvíli zranil. Sešlo z toho. Stejně jako později z možnosti poprat se o start na Světovém poháru," reaguje.
Mohl mít doma velké světové zlato, ale také nemusel. Člověk nikdy neví. "Jsem šťastný, že se mi podařilo splnit si sen. Jako kluk jsem toužil hrát ligu, dostat se do reprezentace. To se mi podařilo," připomíná. O zámořské NHL v dětství skoro nevěděl. "Měl jsem doma vystřižené nějaké obrázky ze Stadionu. Pamatuju si na Kanadský pohár 1976, kde zářil Vlado Dzurilla. Tehdy chytal u nás v Brně, turnaj se mu skvěle povedl. Ale že bych toužil být v NHL, to ne. Podobnou metu kluci mé generace neměli. Navíc kdo chtěl jít do Ameriky, musel emigrovat," upozorňuje.
Na dotaz, zda by dokázal totéž, co z jeho vrstevníků třeba Kapusta, Matulík nebo Jiří Látal, odmítavě zavrtí hlavou. "Ne, to ne. Ani jsem o tom nepřemýšlel. Byl jsem připraven hrát hokej doma," poví upřímně. Všechno změnil rok 1989, tehdy Robert ukončil vojenskou službu v Dukle Trenčín, na konci sezony 1989-90 si ještě zahrál za Zetor a pak vyrazil do zámoří. Kronovi bylo nějakých třiadvacet, získal zkušenosti v lize i na mezistátní scéně, moc mu pomohl i pobyt v Trenčíně.
"Dukla? Tam to bylo skvělé!" přiznává otevřeně. Mladí hráči na vojně získali herní jistotu, bez potíží zvládli přechod do dospělé kategorie, jejich vývoji to prospívalo. Právě z Trenčína se Kron dostal na své dvě mistrovství světa dospělých, z nichž si pokaždé přivezl bronzovou medaili. V létě 1990 se mu ovšem život zásadně změnil, o jeho služby projevil zájem Vancouver, který tehdejšího reprezentanta draftoval už v roce 1985 jako celkově 88. v pořadí.
Bylo by dobré, kdyby se u nás povedlo totéž co ve Švédsku
O slavné lize sice původně neuvažoval, ale když dostal šanci, chtěl prorazit. Povedlo se mu to. Robert Kron nasbíral za 13 sezon 776 utkání základní části, k tomu dalších 16 v play off. Statistici mu spočítali celkem 146 gólů a 197 nahrávek. "Dokázal jsem, že NHL mohu hrát, plno lidí si přitom myslelo, že nikoli," konstatuje. "Povedlo se mi vydržet tam dlouho, vážím si toho. I proto, že jsem nehrál nějakých pět minut za zápas, ale dvacet i víc. Určitě to nebylo snadné, konkurence je v Americe veliká," dodává.
Za Atlantikem našel nový domov, ale přiznává, že zůstal českým patriotem. "Pořád se na dálku zajímám, sleduju, co je nového. Na internetu vnímám všechny novinky," říká. Na první pohled se nezměnil. Kudrnaté vlasy, stejný pohled jako před dvaceti lety. O minulosti hovoří skromně, s nadhledem. Věci dokáže pojmenovat tak, jak jsou. Zároveň se za každou cenu nepouští do oblastí, jež mu nejsou úplně vlastní. Třeba do debaty o tom, co trápí český mládežnický hokej. "Nepůsobím tam, nejsem v centru dění. Samozřejmě vidím výkony našich hráčů a výsledky týmů, ale jen z povzdálí. Je tedy těžké to hodnotit," pokrčí nejprve rameny.
Česká dvacítka skončila v Buffalu sedmá podobně jako předtím ročník 1990 v Saskatoonu, na klesající úrovni výběrů má vliv menší počet zájemců o hokej, kvalita soutěží, další důvody. "Ve Švédsku před sedmi lety prožili něco podobného, ale dokázali se zvednout. Bylo by dobré, kdyby se to povedlo u nás. Všechno začíná od mládeže. Sám nemohu radit, neznám prostředí, ale je fakt, že se i ostatní skauti ptají, co se děje. Mrzí mě to," hlásí upřímně.
Jako zaměstnanec klubu NHL odpovědný za výběr talentů vidí, že šikovných mladých hráčů pro moderní hokej v české kotlině výrazně ubylo. Staré dobré časy jsou pryč, kritici mimo jiné také poukazují na množství odchodů mladých za Atlantik. "Tohle je ale podle mě velmi individuální. Někomu to pomůže, pro jiného by bylo lepší, kdyby zůstal doma," nabízí rozumný pohled. Pomohly by podle něj lepší podmínky v tuzemských klubech, resp. větší prostor mladým v dospělých týmech. "Líbí se mi, jak to funguje u Vládi Růžičky ve Slavii. Růža má trpělivost, dá mladým šanci a oběma stranám se to pak vrátí," uzavírá.
