22. 2. - 09:00
Film Děti Nagana, který je ode dneška v kinech, je poctou úspěchům českých hokejistů a vzdává hold legendám, které se postaraly o obrovské překvapení na ZOH v Naganu. Předává poselství o tom, že dětské sny mají mnoho podob a děti je třeba podporovat. Zároveň otevírá aktuální téma dětí a sportu, protože s podporou pohybu dětí je potřeba začít u rodiny. A to je také jedno z klíčových poselství celého filmu Děti Nagana.
15. 9. - 11:28
Koupí předplatného a sledování hokeje online podpoříte kluby! Děkujeme, že jste s námi!
4. 2. - 11:32
4. únor je Světovým dnem rakoviny!
Zapoj se s hokejem i Ty! Více zde.
26. 11. - 11:57
Hokejová historie zábavnou formou, to je kniha Hrdinové, která právě vychází! Křest knihy ve sportovním areálu NA FRANTIŠKU bude spojen s parádní hokejovou akcí. Přijď se určitě podívat!
brankář, 27 let
O POCITECH PÁR DNÍ PO VYŘAZENÍ. Zpětně se na to člověk dívá jako na úspěch, ale přeci jen to pořád bolí. Po sezoně jsme měli autogramiádu, pak to na mě všechno tak nějak dolehlo a pořád to vstřebávám. Cíl, který jsme si dali před sezonou, jsme splnili. Ale hořkost tam je, série s Hradcem byla hrozně napínavá a bylo to fakt blízko. Klidně jsme mohli odejít šťastnější my. Nevyšlo to, ale na celý tým a kluky v kabině jsem pyšný za to, co jsme dokázali.
O SVÉ BUDOUCNOSTI. Zatím k tomu ještě oficiálně moc říct nemůžu, pořád je to v jednání. Abych uvedl na pravou míru to, co probíhá v médiích – já ještě podepsanou smlouvu nemám. O všem se jedná a vše se finalizuje. Nechci nic zakřiknout, ale snad se to během nejbližších pár dní nebo týdnů rozsekne, abychom věděli, co bude dál.
O DVOU LETECH VE VÍTKOVICÍCH. Poslední dva ročníky, které jsem strávil ve Vítkovicích, byly pro mě v dosavadní kariéře opravdu důležité: jak hokejově, tak lidsky. Někam jsem se posunul a dalo mi to strašně moc zkušeností. Jsem vděčný všem, kteří mi v klubu dali šanci. Užil jsem si to na sto deset procent. Šel jsem do klubu s tím, že se chci prosadit a udělám pro to maximum, když dostanu šanci. Chtěl jsem tím vracet trenérům a lidem jejich důvěru. Šel jsem do toho s pokorou a jsem moc rád, jak se nakonec vše povedlo. Trenéři mi věřili a dali mě do brány hned v prvním zápase první sezony, takže jsem jim to chtěl splatit. Mám za ty dva roky hrozně moc zážitků, Ostrava a tento region nám přirostl k srdci. Zabydleli jsme se tady a můžu říct, že už je to náš domov. A to mluvím za nás za všechny čtyři.
„Cíl, který jsme si dali před sezonou, jsme splnili. Ale hořkost tam je."
O FUNGOVÁNÍ A SOUDRŽNOSTI LETOŠNÍHO KÁDRU. Musím říct, že všichni kluci hráli parádně celou sezonu a všichni plnili systém, který po nás chtěli trenéři, od A do Z. Během sezony se ukázalo, že tento systém funguje a že s ním můžeme dojít daleko. Kluci přede mnou zablokovali šílené množství střel, za to bych jim chtěl poděkovat. Odvedli v předbrankovém prostoru spoustu práce a parádně fungovala i komunikace mezi brankáři a obránci. V kabině to bylo super, nemůžu říct jediné negativní slovo, moc jsem si to užil. Mladí kluci se za ty dva roky vypracovali do důležitých rolí, ti starší zase šli příkladem ostatním a vedli to parádně. Byla to opravdu čest a radost s nimi hrát a sdílet s nimi kabinu. Cizinci se do kádru zapojili perfektně a zapadli. I naše manželky, přítelkyně a děti, všichni fungovali jako jedna rodina. Naše partnerky si nechaly udělat společné bundy, chtěly se zapojit a vnímaly to tak, že jsou součástí týmu a klubu. Vše si prostě sedlo perfektně.
O VÝMĚNĚ TRENÉRA BRANKÁŘŮ PŘED SEZONOU. Bylo to hodně znát. Už v létě jsme byli párkrát na ledě, Martin Falter má skvělý cit na to, kdy přidat nebo kdy ubrat a spíš se udržovat, a to i po psychické stránce. Museli jsme si k sobě najít cestu, ale zpětně jsem za toto rozhodnutí klubu strašně moc rád. Pomohl mi nejen jako gólmanovi, ale i jako člověku. Měli jsme mezi sebou skvělý vztah a jsem vděčný, že jsem s ním mohl pracovat a poznat ho. Když má gólman blízko k trenérovi, je to důležité a úplně jinak se během sezony pracuje. Sám cítím, že věci, na kterých jsme chtěli pracovat, se vyplatily a i za ten jeden rok jsem u sebe dost věcí změnil a zlepšil.
„Máme společný koníček – formule. Já fandím Red Bullu a on Ferrari, takže tam byla i lehká rivalita."
O SPOLUPRÁCI S LUKÁŠEM KLIMEŠEM. Byli jsme spolu už od léta, od samého začátku. Když se jezdilo na výjezdy, byli jsme spolu na pokoji. Máme společný koníček – formule. Já fandím Red Bullu a on Ferrari, takže tam byla i lehká rivalita. Ale měli jsme si pořád o čem povídat. A jako parťák do brány byl neskutečný, oba jsme dělali maximum pro tým, ale podporovali jsme se i navzájem. Lukášovi, ale nejen jemu, přeju, ať se mu daří jak na ledě, tak v osobním životě.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
O FANOUŠCÍCH VE VÍTKOVICÍCH. Ostrava hokejem letos strašně moc žila, bylo to vidět všude. Fanoušci nás podporovali, jezdili ve velkém počtu na výjezdy. My bydlíme v Havířově a i tam bylo vidět, že to spousta lidí sleduje a fandí. Snažím se fanouškům hodně přiblížit, protože je to nedílná součást klubu. Mně nestačí po zápase jen jet a zamávat, chci to s fanoušky sdílet a chci jim něco vrátit. Chci jim tím ukázat, že si vážíme jejich podpory a toho, co pro nás dělají. Letos po každém zápase zůstávalo víc a víc lidí a my jsme si toho všímali. O to víc mě ty děkovačky bavily. Dopředu jsem si to ale radši neplánoval, i když doma jsme se o tom bavili a nápadů bylo hodně. Spíš to bylo vždycky spontánní.
O SÉRII S HRADCEM KRÁLOVÉ. Oficiálně to bylo sedm zápasů, ale celkově to bylo skoro deset. Fyzicky to bylo náročné, ale člověk je na play off nastavený úplně jinak. Snažili jsme se hlavně odpočívat, ale v zápasech tu únavu nevnímáte. Série byla fyzicky i psychicky strašně náročná, ale já jsem si to užil. Chyběl nám kousíček, ale pro diváka to podle mě byl dobrý hokej. Hradec hrál výborně, ale musím vyzdvihnout i náš tým, nemáme se za co stydět. Kluci tam nechali všechno a budeme na to vzpomínat do konce života.
„Nemáme se za co stydět. Kluci tam nechali všechno a budeme na to vzpomínat do konce života."
O NÁJEZDECH V PRVNÍM SEMIFINÁLE. No, škoda, že se nehrála radši další prodloužení. Na nájezdy jsem zhruba věděl, co budou kluci proti mně dělat, měli jsme je načtené. Ve finále jsem vlastně na všechny šel tak, jak jsem měl. Chybělo vždycky pár centimetrů. Mrzelo mě to, ale byl to jen jeden bod, pak byl další den a museli jsme pokračovat v práci. Celkově mi nájezdy nevadí, i při tréninku je mám rád. Ale tak to je, jednou jsem měl zápas, kdy se jelo snad deset sérií a já jsem všechno chytil. A pak přijde tohle, když vám tam fouknou všechny góly. Je těžké to přijmout, ještě k tomu v play off.
O MOTIVACI ZA STAVU 0:3 V SÉRII A VÝMĚNĚ BRANKÁŘŮ. Nebylo kam couvnout, neměli jsme co ztratit. Do brány šel Klimson a byl neskutečný, dal nám další naději a šanci. To byl základ toho, že jsme sérii dotáhli do posledního zápasu. Dali jsme do toho maximum a věřili jsme, že když vyhráli oni třikrát po sobě, že to dokážeme i my. Klimson vyhrál, pak nebylo co řešit a šel do brány zase a já jsem ho podporoval. Bylo jedno, kdo bude v bráně, nikdo z hráčů si nestěžoval, že hraje málo nebo hodně. Záleželo nám na týmovém úspěchu a každý pro něj udělal maximum.
O REKORDNĚ DLOUHÉM ŠESTÉM SEMIFINÁLE. Jo, tam to skoro zavánělo pátým prodloužením. Byl to masakr a nikdy na to nezapomenu. Tohle už nemusíme nikdy zažít. To, co se mi odehrávalo celý zápas v hlavě, to jsem ani netušil, že je možné. Snažil jsem se chytit každý puk a když se chvíli hrálo na druhé straně, tak jsem se snažil dát hlavě oddych. Pak odjeli Rasty Dej s Lakym v oslabení, jak to ještě ve čtvrtém prodloužení nakopli, to bylo neskutečné. Tam se ukázalo odhodlání a vůle. O přestávkách jsem vypil asi tři plechovky koly, jindy to nepiju, ale jinak to nešlo. Jely energeťáky, gely a proteinové tyčinky. Spálili jsme spoustu energie a museli jsme ji nějak dostat zpátky. Po zápase jsem sotva došel do autobusu, a když jsme dojeli do Vítkovic, přemýšlel jsem, že snad budu spát na zimáku a už ani nepojedu domů.
„O přestávkách jsem vypil asi tři plechovky koly, jindy to nepiju, ale jinak to nešlo."
O POCITECH PŘED SEDMÝM ZÁPASEM. Snažili jsme se na nějaké ty bilance nekoukat a že bychom se už viděli ve finále, to vůbec ne. Chtěli jsme vyhrát, ale nijak jsme to neprobírali. Sedmý zápas je strašně těžký a poslední krůček taky. I ten rozhodující gól mám pořád před sebou, asi mě to bude ještě chvíli strašit. Mrzí mě, že jedna sekunda rozhodla o celé sérii. Zpětně se snažím v tom moc nebabrat, ale samozřejmě po gólu je třeba se podívat, co jsem udělal špatně a zjistit, co příště udělat lépe. Ale ne se v tom patlat nějak dlouho a zatěžovat hlavu. Tenhle gól jsem viděl jen ten večer na mobilu a pak už jsem neměl sílu to víc rozebírat. Ale vím, že třeba ruce jsem mohl mít víc před sebou. Nemá cenu se k tomu vracet, akorát by mě to víc deptalo.
O ZRANĚNÍ PETRA GEWIESEHO V ROZHODUJÍCÍM UTKÁNÍ. Z toho jsem byl minimálně dalších deset minut špatný. Snažil jsem se soustředit na chytání, ale člověk to v sobě měl. Pak už jsme věděli, že už ho mají v péči a že to bude dobré, tak to z nás trochu spadlo. V první moment, jak to dostal do hodně špatného místa a ležel na ledě, to vypadalo, že ho to jen bolí. I rozhodčí si to mysleli. Pak začal kašlat krev, to vypadalo špatně a v tu chvíli se mi udělalo zle, nebylo to příjemné. Hned jsme volali doktora, projedou vám v hlavě hrozné věci. Naštěstí to vypadá, že se nic z toho nepotvrdilo a Péťa bude v pohodě. Ale byl to pro nás strašně důležitý bek, byl v parádní formě a bylo smutné, že pro něj ta série skončila takhle. Ale v tu chvíli šlo vše stranou, důležité hlavně je, že bude v pořádku.
O POTYČKÁCH NA LEDĚ A SOUBOJÍCH S RADKEM SMOLEŇÁKEM. Radek mi říkal, když jsme si po sérii podávali ruce, že co je na ledě, je na ledě. Tohle všechno k tomu patří, emoce tam mají být. Když přijede do brankoviště, obránci se to snaží čistit, on něco řekne a člověk má nutkání se prát a udělat pro tým maximum. Jsem rád, že kluci to za mě řešili a postavili se za mě. Já jsem se snažil tyhle věci neřešit, maximálně jsem se tomu zasmál. Zpětně mi přišly některé věci a hlášky opravdu vtipné, ale v tu chvíli na ledě to zas tak vtipné není. Kdyby měli všichni hráči mikrofony, asi by spousta fanoušků koukala. Radek má tuhle roli v týmu, takhle hraje pořád a každý to o něm ví. V jednom zápase jsme prohodili pár slov, ale když pak byly nějaké šťouchanice kolem brány a byl tam on, radši jsem se snažil odjíždět.
„Kdyby měli všichni hráči mikrofony, asi by spousta fanoušků koukala."
TIP NA VÍTĚZE TELH. Sleduju to rád a hodně mě mrzí, že ve finále nejsme my. Jsem nestranný, fandím dobrému hokeji a ať to vyhraje ten lepší. To, co Třinec ukazuje v posledních letech, je neskutečné. Je vidět, že jejich práce a systém jim svědčí a přináší jim to ovoce. Právě v tom mají výhodu, protože vědí, že to, co dělají, funguje a že nemusí nic měnit. Hradec byl za stavu 0:3 ve stejné situaci jako my proti nim, neměli co ztratit. Klidně to můžou ještě celé zvrátit.
O ZÁPASECH ZA NÁRODNÍ TÝM. Už loni, když jsem byl v přípravě před MS, to bylo skvělé. Kdyby mi to někdo řekl pár měsíců dozadu, říkal bych si: „Cože? To vůbec, vždyť já jsem kluk, co ještě před chvíli chytal v Havířově.“ Strašně jsem si to užíval a snažil se pochytit zkušenosti od kluků i trenérů. Snažil jsem se všem naslouchat a udělat si obrázek, jak to funguje. Pak jsem dělal dvojku Márovi Langhamerovi v Budějovicích a toho jsem se taky snažil hodně sledovat. Na trénincích s ním a Romanem Willem jsem chtěl pochytit to, jaký mají herní projev a návyky. Byla to pro mě odměna, ale bral jsem to i jako motivaci k tomu, abych se ještě víc posunul a zvýšil laťku. Pak na Švédských hrách bych byl vděčný za každý zápas, nakonec jsem chytal všechny tři. Snažil jsem se udělat maximum, abych ukázal, že na to mám, a abych využil šanci, kterou mi trenéři dali. Hned ten první zápas proti Švédům ze mě po deseti minutách teklo a já si říkal: „Ty brďo, to je fakt rychlý!“ Byl to parádní hokej, moc jsem si ten týden s klukama v kabině užil a cítil jsem se mezi nimi dobře. Ale nelítal jsem nikde v oblacích, že jsem v nároďáku, byl jsem nohama na zemi. Reprezentovat na mezinárodní úrovni je opravdová čest, měl jsem to tak už i v mládeži.
