Jakub Kovář si zvyká na roli otce, s bráchou porovná pytle pod očima
Poprvé v sezoně se k českému národnímu týmu připojil brankář Jakub Kovář, který by se měl zapojit také do přípravného kempu před světovým šampionátem v Paříži a Kolíně nad Rýnem. Jeho Čerepovec totiž zažívá další nepovedenou sezonu, aktuálně figuruje na dvanácté příčce Západní konference a do play off Kontinentální ligy se nepodívá. "Myslel jsem, že nálada tam bude horší, ale zjistil jsem, že tým už je na to celkem zvyklý," hlásí Kovář.
„Nevím, co by se muselo stát, abychom se dostali do nejlepší osmičky. Hned ze startu sezony jsme prohráli devětkrát v řadě a už tehdy bylo skoro jasné, že se do play off nedostaneme. Pak jsme se sice jednou trochu přiblížili, já jsem však posléze vypadl na čtyři utkání kvůli zranění, udělala se série porážek a hlavně velký odstup,“ líčí osmadvacetiletý gólman, jenž už loni na jaře vyměnil Jekatěrinburg za Čerepovec.
„Bylo mi jasné, že jdu do týmu, který nemá nějaké obrovské ambice. Já šel do sezony hlavně s tím, abych měl dobrý pocit sám ze sebe. Snažím se v každém zápase odvádět to nejlepší, co můžu. Snažil jsem se koukat na své výkony a neupadávat do nějaké psychické jámy jen proto, že mančaft prohrává,“ prozrazuje Jakub Kovář. Ten si jinak fungování Severstalu, který se už potřetí v řadě nedostal do play off, chválí.
„Mám tady kolem sebe super lidi a jakmile se vyhraje, nálada je dobrá. Můj dojem ze sezony není rozhodně šílený. Prostě se nepostoupilo do play off, ale já z toho mám velmi dobrý pocit. Doufám, že poslední tři zápasy dohrajeme se ctí,“ přeje si Kovář. „Největší problém mi letos dělalo, jak trávit čas. V Jekatěrinburgu byla spousta vyžití, ale v Čerepovci je jenom fabrika a sídliště. Ten rozdíl je fakt strašný,“ hlásí.
"Snažil jsem se neupadávat do nějaké psychické jámy jen proto, že mančaft prohrává."
Jakub Kovář se teď poprvé v sezoně připojil k českému národnímu týmu. Už ve středu s ním odletí do švédského Göteborgu, kde by rád potvrdil parádní formu. „V lednu jsem se cítil asi nejlépe za celou sezonu. Těším se strašně moc a jsem rád, že tady mohu být a že na mě trenéři nezapomněli. Věřím, že jim splatím důvěru dobrým výkonem,“ říká Kovář, který by se měl zapojit i do přípravného kempu před MS.
„Už jsme se o tom bavili s Martinem Ručinským. Zatím to vypadá, že bych měl přijet. Kdyby ne, tak budu trénovat doma. Nechci být dlouho bez hokeje. Doufám, že v klubu by mě pustili. Máme spolu dobré vztahy a vědí, že mám doma malé mimčo, které jsem půl roku viděl jenom pár dní, když jsem přiletěl domů. Za to, jakou jsem tam odváděl práci, mě nebudou držet. To by nemělo žádný smysl,“ myslí si Kovář.
Dlouhou přípravu před šampionátem absolvoval několikrát už v předchozích letech, na turnaj v Paříži a Kolíně nad Rýnem však zatím vůbec nemyslí. „Je to strašně daleko, do začátku jsou tři měsíce. Tak daleko se nedá koukat. Teď jsem rád, že jsem s národním týmem a mám šanci ukázat, že umím chytat. Pak mě čekají tři utkání v KHL a pak se uvidí. Samozřejmě budu rád, když budu moct přijet a zabojovat o MS.“
S bráchou budou v létě porovnávat, kdo má větší pytle pod očima
Naposledy ho o účast na šampionátu připravily příjemné rodinné důvody, s ženou Petrou totiž očekávali narození syna Tobina. „Byli hráči, kteří dávali jména proto, aby se lépe vyslovovala při angažmá v NHL, ve Švédsku, v Rusku... Ale my jsme takhle nepřemýšleli. Chtěli jsme Tobíka, ale kvůli mé koncovce ř v příjmení jsme Tobiáše nedávali. Pak jsme zjistili, že lze dát také Tobina,“ vysvětluje Jakub Kovář.
Na roli otce si zatím zvyká, žena se synem jsou totiž během sezony doma v Česku. „Ale mám skvělého trenéra, takže jsem domů lítal každý měsíc. Byl jsem tam během sezony tak šestkrát sedmkrát. Vždycky na tři čtyři dny, takže nějaký čas jsme spolu už strávili.“ V listopadu měli pro změnu zavítat oni za ním. „Ale malinký onemocněl a pak už jsme hráli skoro pořád venku. Jsem táta přes telefon,“ směje se Kovář.
Podobně je na tom také jeho bratr Jan, který se stal otcem v listopadu. „Oba si budeme muset na roli otce teprve přivyknout, stejně jako já je otec přes skype,“ hlásí pobaveně Jakub Kovář. Společně si tak mohou vyměňovat rodičovské zkušenosti. „Až se sejdeme v létě a budeme tak měsíc dva s prckem, tak si budeme moct porovnávat, kdo má větší pytle pod očima a kdo toho méně naspal,“ uzavírá spokojený gólman.
Share on Facebook
